nahoru

Co jsou to umrlčí prkna? Odpověď naleznete na české i německé straně Šumavy

Pavla Apostolaki7. srpna 2017 • 16:30
Co jsou to umrlčí prkna? Odpověď naleznete na české i německé straně Šumavy
foto: Profimedia.cz

Šumava byla odjakživa místem magických sil a skrytých tajemství. Patří k nim i záhadná umrlčí prkna. Ojedinělý obyčej nikde jinde v České republice neuvidíte.

Chalupy zapadané vysokým sněhem, cesty zaváté bílou vánicí a zem zmrzlá na kost. To byl typický obrázek zimní Šumavy v minulých stoletích, kdy kvůli drsnému počasí nebylo možné ihned pohřbít zemřelého na hřbitově. Proto se položil na hladce oříznuté prkno, na němž zůstával až do doby, dokud nesešel sníh a mohl vyjít smuteční průvod.

Těžký život v jednom z nejstarších pohořích Evropy způsoboval, že zubatá navštěvovala jeho obyvatele poměrně často. Pro muže si chodila při práci v lese nebo při svážení dřeva. Ženy zase umíraly na popáleniny způsobené při sušení lnu nebo při porodu. Smrt byla na denním pořádku a z těchto důvodů měli hospodáři doma u stodoly vyrovnaná umrlčí prkna do zásoby.

Když v rodině někdo v zimě zemřel, jeho příbuzní mu zatlačili oči, oblékli ho do svátečního oděvu a podvázali mu šátkem bradu, aby ústa zůstala zavřená. Pak uložili nebožtíka obličejem ke dveřím, na prkno umístěné mezi dvěma židlemi. Zkřížili mu ruce, svázali je růžencem a umístili ho v podsklepení nebo v domácí kapli. Tento zvyk zavedli Králováci, obyvatelé Královského hvozdu, a na Šumavě se udržoval po staletí.

Zdobená lože nebožtíků

Umrlčí prkna zdobili truhláři, malíři nebo řezbáři, a dekoracemi se zabývaly i specializované dílny. Provizorní poslední lože umělci pomalovali pod rozsvícenou hromničkou. Obvykle je ozdobili třemi vyřezávanými křížky, obrazem zlomené svíce, anděly, božím okem, tváří Krista či symboly smrti. Na některá dubová prkna vyřezali i verše charakterizující zemřelého. Po pohřbu opatřili řemeslníci desku jménem, daty narození, úmrtí a prosbou o otčenáš za nebožtíkovu duši. Na horním konci zahrocené „Totenbrett“ pak příbuzní zarazili ve vztyčené poloze do země. Obvykle tak učinili v blízkosti statku, cesty kolem pozemků, pod krásným starým stromem, u kaple nebo u polního kříže. Na Šumavě tedy můžete spatřit „umrlčí palisády“, z jejichž nápisů vyčtete životní běh a osudy jednotlivých členů rodiny během celého půlstoletí.

Prknům, na nichž spočívali nebožtíci, lidé přisuzovali zvláštní vlastnosti a netroufali si je vytáhnout ze země. I přesto se občas našel člověk, který památku ukradl. Jako jeden truhlář, jenž z něj vyrobil postel. Kdokoli pak do ní ulehl, uviděl zemřelého, jemuž byla fošna původně věnována.

Posmrtná túra

Zvyk umrlčích prken zanikl na Šumavě po druhé světové válce s příchodem komunistické totality. Naštěstí se jich několik dochovalo do dnešních časů. Chcete-li spatřit zdobná a neporušená prkna, vypravte se na německou stranu pohoří. Tady ční u mnoha křížků, kapliček, na okrajích hvozdů a pod starými stromy u samot. V Bavorském lese, německé části Šumavy, totiž lidé stále zvyk symbolicky udržují. Lůžka zesnulých jsou k vidění dokonce i na nejvyšším vrcholu Šumavy – na Velkém Javoru poblíž kapličky.

Umrlčí prkna sloužila poutníkům také k orientaci. Nápisy na nich vždy uváděly jméno nejbližšího dvorce či místa.

Na českém území najdete poslední kusy na Kvildě (u vchodu do kostela svatého Štěpána) a u kapličky svaté Barbory a svatého Antonína v Železné Rudě. Mimochodem, odtud se právě vypravovaly pohřby „barabů“: dělníků z Itálie, Chorvatska a Dalmácie, kteří zahynuli koncem 19. století při výstavbě železničního tunelu z Brčálníku na Špičák. Ta nejstarší umrlčí prkna (z roku 1936 a 1939) pak naleznete u Kochánova na Hartmanicku. Stojí na původním místě u cesty k samotě Sova.


Středověcí pohraničníci

Králováci byli šumavští osadníci převážně německé národnosti. Od dvanáctého století střežili zemskou hranici, obchodní stezky a zlaté doly. Kromě toho také těžili dřevo a věnovali se pastevectví. Byli svobodní, podřízeni jen českému králi, který jim udělil četné výsady (například právo lovu, mýcení stromů, vaření piva), aby podpořil osídlení v odlehlých oblastech. Králováci sídlili v osamělých dvorcích (do současnosti zůstal Busil a Antýgl) a jejich pozemky se rozprostíraly kolem osmi rychet (Svatá Kateřina, Hamry, Hojsova Stráž, Javorná, Kochánov, Stodůlky, Stachy).

Pavla Apostolaki




Starší články Lidé a Země