nahoru

Máte rádi poutní místa? Vydejte se za zázračnou soškou do Mariatálu

Karol Pachinger4. srpna 2017 • 16:30
Máte rádi poutní místa? Vydejte se za zázračnou soškou do Mariatálu
foto: Eva Bacigalová

Na okraji Bratislavy najdete Mariatál: nejstarší poutní místo v bývalém Uherském království. Legenda vypráví o poustevníkovi, který si kolem roku 1030 vyřezal ze dřeva sošku Panny Marie a postavil ji na dřevěný podstavec u pramene. Pak nastala série zázračných uzdravení…

Uherský král Ludvík I. z Anjou sem s prosbou ke světici zavítal v roce 1373. V Mariatálu (obec, která zde později vznikla, měla názvy v němčině i v maďarštině, ale v 16. století se objevuje i slovenský název Marianka) položil základní kámen pro stavbu kostela a kláštera. Když pak v roce 1374 slavil vítězství nad tureckými vojsky sultána Murada I., věděl, že za prokázanou milost se sluší poděkovat. V roce 1377 vydal zakládací a darovací listinu, kterou dal do věčného majetku kostel, klášter a přilehlé pozemky řádu bílých paulínů. Ludvík tehdy osobně přenesl zázračnou sošku z dřevěného podstavce u pramene a postavil ji na hlavní oltář právě posvěceného kostela Narození Panny Marie. Paulíni vlastnili a spravovali poutní destinaci až do roku 1786, kdy císař Josef II. zrušil v celé říši kontemplativní řády.

Modlitby u kaplí

Koncem 17. století dal císař Leopold I. přestavět zpustošený gotický kostel v barokním slohu. Z této doby pocházejí vzácné malby a štuková výzdoba. V roce 1691 byla před kostelem postavena kaple svaté Anny a v roce 1696 dali hrabě Esterházy a hrabě Macholányi za 1000 zlatých postavit nad pramenem rotundovou kapli. V letech 1723–1729 postavili paulíni u cesty z kostela k svaté studni šest kaplí, připomínajících významné události ze života Panny Marie.

Koncem 19. století byl z kostela odstraněn oltář slavného barokního sochaře Georga Rafaela Donnera a nahrazen neogotickým oltářem, na němž spočívá milostná soška dodnes. Z Donnerova oltáře se zachovaly pouze dvě sochy, jejichž kopie najdete před kaplí kryjící svatou studnu: socha svatého Antonína poustevníka a svatého Pavla poustevníka. Originály jsou v lapidáriu barokního umění Slovenské národní galerie.

V trojici nejlepších

Souběžně s výstavbou kostela probíhala i výstavba kvadratického gotického kláštera. V průběhu staletí byl několikrát přestavován. Nejvýznamnější přestavba se udála v letech 1711–1714 za kardinála Kristiána Augusta. Bylo to období nejvyššího rozkvětu poutního místa a Mariatál nezaostával svým významem za rakouským Mariazellem a polskou Čenstochovou. Po zrušení řádu začal ale upadat. Opuštěný klášter v roce 1839 odkoupil od královské komory kníže Friedrich Schwarzenberg z Orlíku nad Vltavou a dal ho přestavět v klasicistním stylu na lovecký zámeček.

Za první republiky získala zámeček i areál Kongregace bratří těšitelů z Gethseman, který v roce 1922 založil ve Vídni český kněz Jan Josef Litomiský. Těšitelé zchátralý klášter, kostel i kaple opravovali, ale především mezi dvěma světovými válkami vybudovali lurdské jeskyňky a čtrnáct kaplí křížové cesty ve svahu nad údolím Mariatálu. Mariatálská kalvárie je jednou z nejkrásnějších na Slovensku, v prosklených kaplích jednotlivých zastavení je 50 dřevěných soch v životní velikosti z ateliéru Bohumila Beka z Kutné Hory.

Zázračná soška

Samotná zázračná soška také neměla klidný život. Paulíni se o ni během svého 400letého působení v Mariatálu vzorně starali a ve válečných časech ji odnášeli na nedaleký hrad Pajštún. Za napoleonských bojů byli ale z Uherska vypovězeni, a tak nikdo sošku na Pajštún nedonesl. Nakonec francouzští vojáci Mariatál ušetřili, ale hrad Pajštún v roce 1809 vyhodili do vzduchu. V polovině 80. let minulého století sošku přímo z oltáře ukradli tři mladíci z Marianky. V televizi i v novinách se objevila zpráva o krádeži i s fotografií. Zloději se báli vzácný artefakt zpeněžit, a soška zůstala na Slovensku. Za pár dní ji našly děti z mateřské školky na vycházce v Medické zahradě v Bratislavě. O sošku přitom mohl být v zahraničí velký zájem: rysy obličeje nesou znaky byzantského výtvarného stylu.

Bratři těšitelé spravovali areál až do roku 1950, kdy byla v ČSR násilně zrušena řeholní společenství. Od té doby klášter chátral a hrozilo jeho zřícení. Těšitelé se ho ujali až po revoluci v roce 1989. Klášter, kaple i kalvárii opravili a vzácný interiér kostela dali zrestaurovat. Nejvyššího ocenění se dočkal poutní kostel v prosinci 2011, když ho papež Benedikt dekretem Kongregace pro Boží kult povýšil na baziliku minor.


Výlety z Marianky

Z Bratislavy do Marianky jezdí autobus č. 37 od zastávky Most SNP. Z Marianky si lze udělat pěkný výlet: po červené značce přes Kačín na Železnou studničku a odtud autobusem č. 43 přes Patrónku do centra. Opačným směrem po červené značce dojdete přes vesničku Borinka na zříceniny hradu Pajštún (486 m n. m.), odkud je pěkný výhled na lesy Malých Karpat, na Záhorskou nížinu, Devínskou Kobylu a za ideálního počasí až na Alpy. Trošku delší túra je z Marianky po modré značce přes Malinský vrch (424 m n. m.) do městské části Rača, odkud jede tramvaj č. 5 do centra.

Neogotický oltář z roku 1877 kostela Narození Panny MarieNeogotický oltář z roku 1877 kostela Narození Panny Marie

Karol Pachinger




Starší články Lidé a Země