nahoru

Onseny: Japonské přírodní lázně vás zahřejí na těle i na duši. Z jejich blahodárných účinků se těší i opice

Peter Hupka31. srpna 2017 • 08:30
Onseny: Japonské přírodní lázně vás zahřejí na těle i na duši. Z jejich blahodárných účinků se těší i opice
foto: Getty Images

Sopečné Japonsko má tisíce termálních pramenů a lázní. Lázeň ale není jen místem příjemného odpočinku, je to také společenská příležitost. V onsenech se utužují přátelství i uzavírají obchody. A koupelí v horké termální vodě nepohrdnou ani červenolící makakové.

Po turistice a nákupech jdeme do vody!“ říká Hideki, který pracuje jako lékař v Tokiu a se svou partnerkou, zdravotní sestrou Ajou, tráví dovolenou v oblasti města Takayama. Výčet činností, které zmiňuje, tvoří typický program domácí japonské dovolené. Směřujeme vzhůru klikatící se cestou plnou mostů a tunelů k úpatí hory Norikura v severní části pohoří Japonských Alp.

Usměvavou dvojici neodrazuje ani houstnoucí déšť, ani chladné počasí na cestě k onsenu Širahóne. Za 600 jenů, v přepočtu asi 134 korun, tu dostáváme od zaměstnankyně ručník i druhou, menší utěrku, klíček od skříňky na uzamčení věcí i gumové pantofle. Muži i ženy se koupají odděleně, do bazénů i sprch všichni vstupují nazí. Před koupelí je třeba se dobře osprchovat, větší z ručníků zůstává v šatně a slouží k závěrečnému otření. S menší, vlhkou utěrkou je možné vstoupit do bazénu, oceníme ji zejména v sauně jako podložku, na které je možné sedět a vyhnout se tak popálení od horkého dřeva laviček. Koupající se hosté střídají bazény s teplou, horkou i ledovou vodou, interiérové i ty pod širým nebem. V nich si můžete posedět, kochat se výhledem na okolní krajinu nebo se postavit pod mohutný proud teplé vody padající do bazénu z dřevěného náhonu.

Oga a čerti namahage

Hojně navštěvované jsou onseny na poloostrově Oga, ležícím severně od města Akita ve stejnojmenné prefektuře na severozápadě Honšú. Jejich přidanou hodnotou jsou taneční vystoupení a hrdinové místních legend a pověr: čerti namahage. Ty podle legendy na poloostrov Oga přivezl čínský císař Wu z dynastie Chan. Venkované prý jednou pětici čertů zadali úkol: pokud postaví za noc ve skále schody z pobřeží k jednomu z místních klášterů, dostanou každý rok mladou dívku. Pokud to však nestihnou, opustí poloostrov. Namahage souhlasili a jednoho večera se pustili do práce. Když byli nad ránem s prací téměř hotovi a zbývalo jim umístit několik posledních kamenů, jeden z místních sedláků zakokrhal. Čerti se hlasu kohouta zalekli a mysleli, že je předzvěstí rána. Raději z poloostrova utekli.

„Dnes bude vystoupení bubeníků, musíme navštívit Ogu,“ říká třicátník Kouki z Akity. Do hodinky jsme autem na místě. Je podvečer a lázeňští hosté, převážně důchodci, se už scházejí ve společenském sále jednoho z onsenů. Za chvíli vběhnou na pódium démoni a zuřivě tančí za doprovodu bubeníků.

Hledání jedinečnosti

Nejlevnější onseny jsou doslova lidovou záležitostí a cena za jejich návštěvy se rovná ceně skromného oběda. Oblíbené jsou ale i onseny luxusní. Jejich výjimečnost může spočívat ve vybavení interiéru, nabízeném servisu, exkluzivitě místa, výhledu či lokalitě.

„Někteří lidé hledají něco zvláštního. Někdo sní o bazénu, ze kterého se může dívat na zasněžený vrchol hory Fudži, další touží po onsenu na ostrově. Takový je třeba onsen Katsuura v provincii Wakayama, který nabízí koupání v jeskyních. Jiní lidé si zase vyberou lázeň s náboženským významem, jako je třeba ryokan kláštera Bodai-dži na hoře Osore,“ vysvětluje pan Kosei z Tokia.

 

Ryokan je tradiční japonský ubytovací hostinec, japonské tradice tu musí být beze zbytku dodržovány. Hora Osore, přesněji vulkanická kaldera vyplněná jezerem Usorisanko, leží na poloostrově Šimokita na severním okraji Honšú. Pro Japonce má zvláštní význam, je jedním z nejposvátnějších v zemi. „Přespat na tomto místě považují domácí turisté za něco výjimečného, mnozí směřují na Šimokitu jen kvůli hoře Osore,“ vysvětluje sympatický pan Kizou, který provozuje maličkou rodinnou restauraci v blízkosti chrámu.

Na přírodní způsob

Jen dvě desítky kilometrů od břehů Usorisanka najdete prameny s jedinečnou atmosférou. Do doliny Yagen na břehu říčky Óhata směřuje jen málo návštěvníků a také na odpočívadlech a lavičkách v lese je vidět, že toto místo má časy své největší slávy za sebou. Osvěžíte se tu ale často v naprosté samotě. Procházet po kamenech z vody horké k nevydržení do ledových vln horské bystřiny a zpět dokáže vlít do těla neuvěřitelné množství energie. Harmonii doplňuje pohled do neporušených lesů, do nichž se můžete po koupeli projít. „Každému se líbí něco jiného, ale já mám ze všech onsenů nejraději tento!“ říká jediný koupající se muž, kterého tu potkávám, a doplňuje: „Někdo hledá různé léčebné efekty sirných, solných, karbonátových, železitých onsenů, já však mám nejraději sílu zdejší přírody a horkost yagenských onsenů. Jejich krása je v jednoduchosti.“

Zatímco koupel celého těla vyžaduje jistou přípravu a potřebné jsou i prostory na převlékání a odpočinek, jednodušší a rovněž velmi populární jsou koupele nohou. Jejich zahřátí a prokrvení v mělkém bazénu milují zejména pěší turisté, kterým dokážou v momentě vrátit ztracenou energii. Najít je lze téměř v každém lázeňském městě od Hakodate na Hokkaidó přes Atami nedaleko Tokia až po Takayamu. Veřejnosti slouží zpravidla zdarma, občas je možné do připravené kasičky vhodit drobný milodar na údržbu.

Nejen pro lidi

„Džigokudani znamená japonsky něco jako Pekelné údolí,“ vysvětluje mi mladá učitelka Šiharu z města Čikuma původ jednoho z lokálních názvů onsenu v blízkosti Nagana. Tento onsen je ale zvláštní: lidé mají do jeho vod vstup zakázán. Tohle místo už mají vyhrazeno jiní primáti – makakové japonští, nazývaní také makakové červenolící, latinsky Macaca fuscata. Nihonzaru, jak jim říkají domácí, jsou nejseverněji žijícími primáty naší planety, pokud tedy nepočítáme náš lidský druh. Zalesněná dolina řeky Yokoyu na místě zvaném Jigokudani Yaen Koen, které leží ve výšce 850 metrů nad mořem, tak nabízí netradiční pohled. Makakové se zde s potěšením máčí v malých skalních bazénech s termální vodou a skotačí.

I když je velmi pravděpodobné, že takovému potěšení se věnují už velmi dávno, současné tváři Džigokudani ve velké míře dopomohl člověk. Bazénky jsou vystavěny uměle a voda je do nich přiváděna potrubím. V Pekelném údolí se jeho obyvatelům s načervenalou pokožkou obličeje daří. Vždyť kde jinde by je čekala pravidelná dávka jablek od správců národního parku a koupel na jednom místě. Japonci v zimě makaky nadšeně obdivují a fotografují si jejich sněhem pocukrované hlavy.

Rizika a diskriminace

Onseny, místa odpočinku a upevňování zdraví, se občas zviditelní i ve zcela jiném světle. Zatímco jejich nepřátelé jim vytýkají hlavně možnost přenosu některých infekcí, například bakterií Legionelly či vzácných améb rodu Naegleria, další kontroverze pocházejí odjinud.

Z diskriminace byl například obviněn a následně čelil obžalobě jeden z onsenů v provincii Kumamoto poté, co zakázal vstup pacientům s leprou. Ta však po přeléčení není nakažlivá a podobné zákazy byly na jiných místech zrušené dávno v minulosti. V některých onsenech přístavního města Otaru na severním ostrově Hokkaidó zase na začátku tohoto tisíciletí visely nápisy „Japanese only“, které vyhrazovaly lázeň jen domácím. Důvodem mělo být nevhodné chování některých ruských rybářů v lázních. Náprava se udála na konci roku 2002, kdy tamní onsen Yunohana prohrál soud s aktivistou jménem Debitel Arudou, který takové chování označil za rasistické.

Navzdory několika podobným případům jsou onseny nedílnou součástí japonského života a lákadlem pro cizince. Všechny požitky, které svým návštěvníkům nabízejí, dalece přesahují drobné incidenty a nepatrná rizika. Bez nich, bez síly jejich termálních vod, by neexistoval ani život, ani radost z něho, kterou nejen Japonci často nacházejí právě v horkých vodách zrozených z lůna Země.

Peter Hupka




Starší články Lidé a Země