nahoru

Křížem krážem po ostrově Kalimantan: Než zahouká parník, dejte si skvělou rybu

Jiří a Irena Páleníčkovi12. července 2017 • 09:45
Křížem krážem po ostrově Kalimantan: Než zahouká parník, dejte si skvělou rybu
foto: Jiří a Irena Páleníčkovi

„Mau ikan bakar, mister?“ Chceš smaženou rybu? Prodejci ve stáncích podél kalimantanských řek tuhle větu opakují snad stokrát. Když se člověk zastaví a nasaje svůdnou vůni jejich kuchařského umění, vábení nikdy neodolá. A dělá dobře.

Občas se nabízel opravdu parádní kousek a tomuhle jsme nemohli odolat. Ještě před chvilkou plaval v kalných vodách řeky Mahakam, ale teď se jeho nádherná lososová ocasní ploutev táhla za mnou v bahně. Za pár babek jsem ho koupil na břehu od rybáře a nesl ho na parník, který nás už druhý den vezl proti proudu jedné z největších indonéských řek. Vypouklé stříbrné rybí břicho se před pár okamžiky krásně lesklo na slunci a teď zmizelo v lodní kuchyni na zádi parníku. Ocas, ploutve i vnitřnosti letěly do vody a za dvacet minut jsme na naší matraci na horní kryté palubě obědvali tuhle báječnou tropickou říční pochoutku: vrchovatý talíř smažených malých kousků takzvaného patina obaleného v křupavém těstíčku.

I takhle velká porce nám ale připadala poněkud malá. Za chvíli jsme zahlédli posádku - taky chroupala krásně vypečené kousky. Lodní kuchařky zřejmě usoudily, že to ti dva hloupí bílí turisté neodhadli a rybu si koupili příliš velkou.

Nemohly tušit, že při naší chuti bychom patina snědli i s ploutvemi a kostmi (těch má tahle ryba tropických řek naštěstí minimálně). Ale vzhledem k nijak velké částce nebyl problém si v dalším přístavu koupit jinou mořskou pochoutku. Patina jsme koupili i na severu ostrova ve městě Miri, v malajském státě Sarawak. Byl podstatně menší, jeden a půl kila, v přepočtu za padesát šest korun. „Potong?“ zeptal se prodavač a popadl velký sekáček na maso. Přikývli jsme. Sekáček se roztančil a za necelou minutu jsme do nedaleké malé rodinné restaurace odnášeli v igelitce patina, vykuchaného a nasekaného na malé porce.

„Bisa goreng untuk kami?“ - „Usmažíte nám ho se zeleninou a rýží?“ Pro jistotu jsme se zeptali ještě jednou, usadili se k jednomu ze stolků a dali si pivo. Za dvacet minut na stole stanuly talíře s vynikající rybí pochoutkou, smaženou zeleninou, rýží a nezbytnými ostrými feferonkami. Porce tak obrovská, že jsme stěží odešli a přecpal se i místní řádně špinavý, orvaný kocour. Příprava, přílohy a jedno pivo stály ve vyspělé a podle názorů mnoha turistů dost drahé Malajsii sedmdesát kaček.

Před vyplutím

Až teď, po vydatném gurmánském úvodu, je možné natáhnout se do houpací sítě a strávit nejen přepálený palmový olej (na jiném se na Kalimantanu nesmaží), ale také pár nezbytných a na rozdíl od patina nevýživných zeměpisných údajů, abychom věděli, kde se budeme plavit a případně cpát rybami.

Ve škole jsme se kdysi učili jako zaříkadlo: Sumatra, Jáva, Borneo, Celebes. Indonéskému Celebesu se dnes říká Sulawesi a Borneu Kalimantan, což v jednom ze stovek indonéských nářečí znamená Diamantová řeka. Je to třetí největší ostrov na světě, leží na rovníku a jeho jižní dvě třetiny patří Indonésii. Ta dělí svou část ostrova na čtyři provincie: Východní, Jižní, Centrální a Západní Kalimantan, tj. Kalimantar Timur (oficiálně Kaltim), Selatan (Kalsel), Tengah (Kalteng) a Barat (Kalbar). Ve zbývající jedné třetině leží na severozápadě Sarawak, patřící do Malajské federace, který má značnou samostatnost, a na severovýchodě další malajský stát Sabah. Mezi nimi je vklíněn samostatný malý sultanát Brunej, patřící díky ropným nalezištím k jednomu z nejbohatších států na světě (dokud se proti němu nevzbouřili Dajákové, brunejský sultán ovládal celý ostrov, odtud zkomolený starší název Borneo).

Z indonéské do malajské části se dá na několika místech přejet po souši, což někteří turisté využívají k získání dalšího víza do Indonésie. Mezi Sabahem a Sarawakem neexistuje přímé spojení po souši ani objezd po moři. Musí se buďto letecky, nebo po souši přes Brunej, což je dost zdlouhavé, i když už odpadly problémy se získáním brunejského víza. Lety Sabah-Sarawak jsou časté a nejsou nijak drahé.

Pro Dajáky, dávné obyvatele vnitrozemí, hranice neexistují ani dnes, přesněji řečeno, ignorují je. Vždy žili volně ve vnitrozemí a pralesní hranice, které není možné uhlídat, prostě přecházejí. Je to pohodlné pro obě strany - obyvatelé chudší Indonésie si vydělají, a pokud se v Malajsii stane nějaký kriminální čin, mohou to Malajci svádět na ilegální přistěhovalce. I na stránkách časopisu se dají hranice překračovat bez problémů, vydejme se tedy na cestu, náš parník už zahoukal…


Zdravotní prevence při návštěvě Kalimantanu

Při tracku džunglí a při pobytu v odlehlých dajáckých vesnicích doporučujeme očkování proti žloutence (stačí typ A), antimalarika (nejpohodlnější je Lariam, protože se bere jednou týdně a je menší pravděpodobnost, že ho zapomenete vzít), popř. očkování proti tyfu. Zabalte si tablety na úpravu vody, krém s vysokým UV filtrem a černé brýle. Je lépe mít vlastní moskytiéru. Repelent koupíte i na místě, český repelent je spolehlivý i proti pijavicím; pokud zapomenete a pijavice se přisaje, repelent ji spolehlivě usmrtí. Kvůli hygieně je lepší mít na spaní něco vlastního: místo tenkého spacáku, ve kterém vám bude stejně horko, jen sešité prostěradlo (dobře se pere a saje pot).

Jiří a Irena Páleníčkovi




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země