nahoru

Turecko z výšky: Odpoutejte se od pozemských starostí a vzneste se balonem do oblak

Eva Holečková30. června 2017 • 08:30
Turecko z výšky: Odpoutejte se od pozemských starostí a vzneste se balonem do oblak
foto: Eva Holečková

Ačkoli se vznášíme nad hustě osídlenou krajinou, kolem nás vládne naprosté ticho. Naruší ho pouze občasný „výkřik“ hořáku, díky kterému postupně stoupáme až do výšky zhruba šesti set metrů. Co chvíli musím zaplašit nutkavý pocit, že se jen stačí přehoupnout přes hranu proutěného koše a letět tím neuvěřitelným tichem. Vždyť z výšky se létání zdá tak snadné...

Málokdo ví, že středoturecká Kappadocie je vpravdě Mekkou balonového létání, mimo jiné i díky svému stálému počasí. Velmi atraktivní je pro pohled z proutěného koše samozřejmě zdejší nadmíru exotická krajina. Její ráz určily před mnoha miliony let sopky, jejichž erupce vyvrhly na zemský povrch množství tufu. Celé dílo dokonala silná eroze působící na tufové skály větrem, vodou a v zimě nečekaně nízkými teplotami i sněhem. Již koncem třetího století našeho letopočtu začali zdejší bizarní skály osídlovat první křesťané. Budovali si tu v měkkém tufu skromná obydlí a skrývali se před okolním světem. Dnes je především z bezpečnostních důvodů obydlena pouze menšina skalních domovů. Děravé kopce, z nichž v některých se dochovaly i starobylé křesťanské chrámy zdobené malbami, však při bližší obhlídce působí úchvatně.

Máte-li chuť zkoušet nové věci, odpoutejte se od pozemských starostí (i když v Kappadocii převažují slasti) a proleťte se tu horkovzdušným balonem. Přestože nejde o zrovna moc levnou atrakci, zaručeně nebudete litovat. Jde totiž bez přehánění o zážitek na celý život.

V rukou pilota

Trasu letu balonem nelze dopředu nikdy přesně naplánovat. Závisí do velké míry na aktuálním proudění a síle větru. Pilot svůj odhad konfrontuje s nejnovější předpovědí počasí. Brzy ráno po páté, často ještě za tmy, vypouští testovací balonek naplněný heliem. Napoví, kterým směrem se máme vydat hledat vhodné startovací místo. Let balonem je zábavou brzkého rána, kdy je chladnější vzduch a balon se tak lépe ovládá. Nehrozí totiž větrné víry způsobené vyšší teplotou vzduchu.

Příprava vzdušného plavidla na odlet trvá asi čtvrt hodiny. Pilot však potřebuje k ruce nejméně tři pomocníky. Z obrovské „tašky“ vytahují složený balon, rozkládají jej na zemi, pomocí lan připevňují koš (položený zatím na bok) a hořák. Spodním otvorem do balonu pomocí obrovského větráku vhánějí studený vzduch. S napětím sleduji, jak se balon pomalu nafukuje. Stále však zůstává ležet na zemi. Představa, že za chvíli vynese do vzduchu dvanáct lidí, se mi zdá zcela nereálná.

Tu však vstupuje na scénu hořák. Ve dvou kovových spirálách se postupně ohřívá tekutý propan a mění se na plyn. Vzduch se ohřívá, balon se nafukuje stále víc a postupně se jakoby sám od sebe zvedá. Koš je doposud pevně přivázán k mikrobusu, kterým jsme přijeli, jinak by nám zdroj zážitku odletěl do neznáma. Kýžený moment je tu, vše je připraveno a my se rychle, tudíž velmi komicky, snažíme vyhrabat do koše. Všichni jsme „na palubě“ -a vydáváme se „na cestu“.

Tíha zodpovědnosti leží na bedrech pilota. S dalším přidáváním plynu stoupáme výš, až do výšky zhruba půl kilometru nad zemí. Rozednilo se a my rozeznáváme políčka mezi skalami. Když se sneseme o trošku níž, tu a tam uvidíme i typický místní holubník ve skále s mnoha zdobenými otvory - kdysi symbol bohatství zdejších rodin. Auta se z výšky mění na broučky a zvuk jejich motoru do takové výšky nedolehne. Let je pro všechny v koši neuvěřitelně uklidňující.

Chce-li pilot navést balon horizontálním směrem, horký vzduch mu nepomůže. Ke slovu přicházejí zmíněné větrné proudy, ale pilot musí mít s jejich využitím velké zkušenosti. Bez znalosti fyziky se neobejde - rychlost větru obvykle stoupá s výškou, a tak může změnou výšky balon zrychlovat nebo zpomalovat. Větrné proudění určuje směr letu.

Shýbni se do koruny stromu

Opravdovou specialitou zdejších pilotů i pilotek (ano, toto zaměstnání zastávají i příslušnice něžného pohlaví) je dokonalé ovládání balonu do té míry, že třeba koš přiblíží k některému z meruňkových stromů a osazenstvo si tak může utrhnout sladké plody přímo z jejich koruny. Já měla bohužel smůlu, byl konec září a sklizené meruňky se sušily na plachtách pro vývoz do Evropy.

Nahlížíme do oken kdysi obydlených tufových domů. Některé z nich se zdají opuštěné teprve nedávno. Dýchá na mě trochu smutek z toho, že zdejší klima se vlivem člověka mění: eroze je silnější než před lety, a domy se rozpadají. Vláda proto bydlení vhorních patrech skal zakázala. Ačkoli se jedná o nepochybný světový unikát (údolí v okolí Gšreme jsou zapsána i na seznam přírodního dědictví UNESCO), skalní obydlí nejsou s výjimkou některých velmi cenných kostelů nijak zakonzervována nebo udržována a za pár let zmizí vinou eroze z povrchu země.

Nezbytné šampaňské

Dvě hodiny určené pro let uplynuly. Obletěli jsme ještě Uchisar (čti učhisar) s výraznou ústřední skálou, abychom nepřišli o typický pohled, a náš švédský pilot se chystá na přistání. Jak je vKappadocii obvyklé, na ranní leteckou výpravu se vydaly dva balony. Pilot a pilotka se jednak mohou průběžně vysílačkou radit, kudy směřovat, ale let je hlavně mnohem zajímavější, když v bezprostřední blízkosti sledujete druhý balon. Nemluvím samozřejmě o fotografování.

Hledání vhodného místa pro přistání probíhá díky vysílačkám za úzké spolupráce pomocníků na zemi, kteří nás po celou dobu letu sledují auty. Není nezajímavé, že rozhlížet se po přistávacím místě je neustálým úkolem pilota od chvíle, kdy se balon vznese, a to především pro případ nouze. Vítr je příznivý (tedy především slabý), zrovinka se vznášíme nad již sklizeným rozsáhlým dýňovým polem a přistáváme. Otevřený prostor bez stromů nebo elektrického vedení je základním předpokladem šťastného návratu na pevnou zem. Pilot pochopitelně přestane přidávat plyn, a tedy ohřívat vzduch v balonu. Pomocí soustavy lan uvolní kruhovou záklopku na vrcholu balonu a začne pomalu upouštět teplý vzduch. Horkovzdušné plavidlo neslyšně klesá.

Díky minimálnímu větru zažíváme přistání hladší než obvykle. Zkušenosti pilota se nezapřou. Navádí koš přímo nad plošinu, na níž jej povezou zpět do městečka. Nylonový balon se mezitím scvrkává a postupně si lehá na obrovskou plachtu roztaženou po poli, která jej chrání před protržením. Další postup se velmi podobá balení obřího spacáku.

Nesmí chybět závěrečná fotka, sklenka šampaňského a slova obdivu i díků. Při letu balonem v Kappadocii se scházejí lidé z celého světa. Panuje však mezi nimi shoda, že létání balonem patří mezi skutečná nej.

Eva Holečková




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země