Kajjára, Irák

Kajjára, Irák Zdroj: Lenka Klicperová

Kajjára,Irák
Kajjára, Irák
Kajjára, Irák
Kajjára, Irák
Kajjára, Irák
16
Fotogalerie

Černé ropné peklo. Válka s Islámským státem způsobila kolem Mosulu ekologickou katastrofu

Obzor nad Kajjárou protíná tmavá linie. Nad ní se valí černá masa dýmu, která zastírá slunce. Jako by právě nastal soudný den. I ovce, které vede pasáček na pole, jsou pokryté vrstvou černého mazu. Tak vypadá město, kde Islámský stát zapálil několik ropných vrtů.

Kajjára leží v poušti jižně od Mosulu. Více než dva roky ji ovládal Islámský stát, stejně jako všechny ropné vrty v okolí. V červnu 2016 se musel IS stáhnout před iráckou armádou, která město dobyla. Už během obléhání zapalovali islamisté nejprve pneumatiky, aby dým znemožnil spojencům v čele s USA bombardování. Když pneumatiky přestaly stačit, zapálili ropná pole, vrty na okraji města a navrch továrnu na síru. Hořící vrty se již sice podařilo dostat pod kontrolu, ekologická katastrofa dosahuje nepředstavitelných rozměrů. Stačí, když přijedete do města a nadechnete se. Štiplavá pachuť toxických výparů vás bude provázet i poté, co odsud odjedete.

Chcete přežít? Nedýchejte!

„Všichni tady mají dýchací problémy a ekzémy ze zničeného životního prostředí. Místní nemocnice si s tím neumí poradit. Nejsou dýchací přístroje, ani léky. Roušky nepomáhají. Těžké případy odesíláme do nemocnice v Erbilu v Kurdistánu. Navíc nemocnice nemá dostatek zaměstnanců a narostl u nás počet obyvatel, protože sem prchají lidé z oblastí, kde se bojuje,” říká Mohamed Ahmed, místní pracovník Červeného půlměsíce.

Za městem stoupá k nebi trychtýř černého kouře, jako by se sem valilo několik obřích tornád. Dýchá se čím dál obtížněji. Nohy se boří do mazlavého bláta. Zem pokrývá silná vrstva černého popela. „Je to tady opravdová hrůza. Všichni máme vážné problémy s dýcháním. Jednou mi ropa vychrstla přímo do obličeje a polknul jsem ji. Dodnes cítím tu odpornou chuť,” říká sedmadvacetiletý Haidar Karim, jehož holinky byly sice kdysi bílé, ale dnes mají stejně tmavou barvu, jako všechno tady.

K hašení ropných vrtů používali pracovníci státní firmy North Oil Company většinou slanou vodu, někdy chemikálie a také písek, kterým zasypávají mazlavou hmotu pokrývající krajinu kolem. „Životní prostředí se z téhle katastrofy nevzpamatuje desítky let. Ve vzduchu je nesmírné množství toxických plynů. Jsou i případy, že místní obyvatelé na následky akutní otravy zemřeli,” doplňuje Haidar Mofa, specialista na likvidaci ropných havárií, rovněž z Kirkúku.

Podle místních lidí některé vrty hořely až deset měsíců. Z Kajjáry zmizelo slunce. Lidé jsou bezmocní a zoufalí. Není práce, veškeré potraviny jsou kontaminované, stejně tak domácí zvířata. „Pro nás se tady vlastně nic nezměnilo. Je to stejné, jako když tady byl Islámský stát. Nevidím v tom žádný rozdíl,” odevzdaně krčí rameny Amir Mohamad Tárik. Devětadvacetiletý Basim Mohamed mu přitakává. „Protože tu není žádná práce, raději jsem se přidal k šíitským milicím Hašd aš Šaabí. Tam dostanu aspoň najíst.”