nahoru

Seychelské ostrovy: Malý ráj plný pekelných cen a neosobního luxusu

Anita Balejíková29. června 2017 • 08:30
Seychelské ostrovy: Malý ráj plný pekelných cen a neosobního luxusu
foto: Anita Balejíková

Uprostřed luxusního hotelu Plantation Club je obrovský bazén s tyrkysovou vodou. Kupodivu zeje prázdnotou. Kolem něj se na lehátkách povalují znudění turisté. Jen pár metrů od bazénu je nádherná pláž jako z knih o rajských místech světa, ale ani ta se netěší velkému zájmu. Důvod je prostý: Seychely navštěvují lidé, kteří si potřebují prostě pouze oddechnout. Nic víc. Ostrov však nabízí mnohem víc! Stačí jen vstát z lehátka...

Zážitkem je pro našince už jen samotná cesta z letiště do hotelu. Seychelské silnice jsou neuvěřitelně úzké a navíc samá zatáčka, a jako by to nestačilo, vedou nad hlubokými roklinami. Dokud jste na cestě jediným dopravním prostředkem, neuvědomíte si závažnost problému, ale v momentě, kdy se náhle z protisměru řítí jiné vozidlo, člověku ztuhne v žilách krev. Autobus jedoucí v protisměru zůstane stát na krajnici a dává nám přednost. Náš se milimetr po milimetru doslova plazí vedle něj do levotočivé zatáčky a já s hrůzou hledím na pár centimetrů silnice, jež nás dělí od pádu do rokliny.

Dopravní nehody tu jsou ale výjimečné a podobné je to i s kriminalitou. „Vraždu jsme tu měli v posledních deseti letech možná jednu, a i to je rarita!“ spokojeně se směje pan Ramkalawan, který se svou rodinou žije na hlavním ostrově Mahé. „Ani krádeže vám u nás nehrozí,“ upřesňuje a dodává, že hlavním důvodem je vysoká životní úroveň domorodého obyvatelstva. „Na Seychelách nikdo není chudý!“

A to je pravda. Nikde neuvidíte bídné chatrče ani žebráky, dokonce ani prostitutky. Zdravotnictví i vzdělání je zadarmo. Turismus vydatně živí státní pokladnu a vláda chce, aby to tak zůstalo i nadále. Proto jsou Seychely drahé. Kilo pomerančů stojí 180 korun, noc v průměrném hotelu rovných šest tisíc. Seychely schválně drží cenovou laťku vysoko, aby odradily chudé batůžkáře a zůstaly magnetem pro boháče v oblecích od Versaceho. Díky nim se má národ dobře a ostrovy si udržují status luxusní země.

Deset tisíc za kokos

Je pravda, že Seychely vás nepřekvapí městy prošpikovanými obchody, restauracemi a zábavními nočními podniky, ale to vlastně ani není prioritou. Ta spočívá v jedinečnosti přírodních úkazů. Fakta hovoří za vše - Seychely proslavily zejména nevšední žulové balvany, gigantické želvy, kterých je tu pětkrát více než na Galapágách, a v neposlední řadě i plod kokosovníku „Coco de Mer“, známý svým erotickým tvarem, připomínajícím ženské lůno.

Tento největší ořech na světě není na rozdíl od běžného kokosu jedlý a jeho masivní plody dozrávají velmi pomalu. Pokud si myslíte, že na vás spadne z každé palmy, mýlíte se! Aby se vaše iluze proměnila na realitu, musíte se vypravit na romantický ostrůvek Praslin, kde v přírodní rezervaci palmy s těmito pozoruhodnými ořechy rostou. Jsou ale velice vzácné a patřičně drahé. Cena jednoho tohoto přírodního skvostu se pohybuje od 1600 rupií, což je v přepočtu téměř deset tisíc korun. Nedivte se: pokud by byly zdarma, už byste tu dávno nenašli ani jeden. Zato netopýrů, kteří tu visí z každé palmy, těch je tu věru požehnaně! Každý podvečer uvidíte na obloze houfy okřídlenců, z nichž mají místní zemědělci těžkou hlavu. „Kdysi jsme exportovali mango ve velkém, ale dnes to už nejde - ta okřídlená havěť nám sežere čtvrtinu úrody!“ stěžuje si Sedi Jordain, pěstitel mangovníků.

Tady jste král

Kdysi byla tato oblast jen zastávkou pirátů, kteří tři velké a sedm menších ostrůvků pojmenovali Tři bratři a sedm sester. V listopadu 1742, když francouzský námořní kapitán Lazare Picault připlul na sousední ostrov Mauricius, uviděl na obzoru Seychely a o svém objevu ihned informoval generála Mahého de la Bourdonnaise, po němž pojmenoval i největší z ostrovů.

Po Picaultovi zdědil jméno jihozápadní záliv Baie Lazare. Malebný přírodní amfiteátr uprostřed divočiny je vskutku nádherný: třpytící se bouřlivé tyrkysové moře, do něhož se noří zelené hřívy palem... Najdete tu veškerý komfort - luxusní hotel, bary a restaurace, internetové kavárny, butiky se suvenýry, saunu, fitness centrum i půjčovnu sportovního vybavení. Kamkoli vkročíte a cokoli budete dělat, vždy vám budou po ruce zaměstnanci hotelu. Sotva si u švédského stolu naberete langusty, objeví se u vás pikolík, který vás doprovodí k vašemu stolu. Další vám úslužně přisune židli, třetí podá pečivo, čtvrtý nalije kávu, pátý na všechny dohlíží, šestý kontroluje pátého... Prostě - tady je návštěvník král. Pro cizince se šekovou knížkou v kapse a autem plným zavazadel je tu pohotový a dokonalý turistický servis. Služby jsou spolehlivé až neuvěřitelně. Obsluha zdvořilá, pravdaže zcela neosobní, téměř až lhostejná. Na Seychelách vás vždy a všude bezchybně obslouží - jako nikde jinde, ale přitom si nedají námahu zeptat se vás, zda vám chutnalo, nebo či jste spokojen. Na jiných ostrovech v Indickém oceánu jste skutečným hostem - tady jen pocestným, který má peníze.

Co je dobré a co zlé?

„Opustil jsem hory pod Alpami a přišel jsem do země kamenů, abych tu našel svůj ráj,“ čtu na dveřích uměleckého ateliéru Itala Antonia Feliceho. Čiperný šedesátník žije na Mahé už šest let. Svůj dům i nápaditý ateliér doslova přilepil na masivní žulové balvany a s oblibou vítá každého, kdo je na jeho filozofii a výtvory zvědav. Antonio mi ochotně ukazuje okna s mříží ve tvaru pavučiny, jídelní stůl, z něhož „vyvěrá“ voda na opláchnutí rukou, i sochy s lidským tělem a hlavou zvířat, symbolizující lidský charakter. „I Seychelané jsou jen lidé. Najdeš mezi nimi lvy, straky, opice, kohouty, osly i hady... Ale co je dobré a co je zlé? I od zlého se lze učit!“ vysvětluje zaníceně dřevořezbář.

Kosmopolitní Seychely jsou koktejlem ras a národů, jejichž kořeny sahají do Afriky, Evropy i Asie, přičemž každý hovoří až třemi jazyky - anglicky, francouzsky a kreolsky. Tu sem přinesli přistěhovalci z Madagaskaru, stejně jako gastronomické speciality. Seychely se těší nejbohatším úlovkům ryb a mořských plodů, a to je důvodem, proč vám na každém kroku servírují langusty, chobotnice, humry nebo tuňáka.

Optimismus mě přešel, když jsem zjistila, že s sebou nemám krém na opalování. Tady, nedaleko rovníku, slunce svítí téměř kolmo, a proto bez ohledu na to, zda stojíte nebo sedíte, vás opálí stejnoměrně zepředu i zezadu. Nakonec mě zachránili místní rybáři. „Natři se kokosovým mlékem, to tě před sluncem ochrání nejlépe!“ A tak se nechávám inspirovat lidmi, pro něž je rakovina kůže úplně neznámým pojmem.

Líbánky v luxusním stylu

V posledním období se Seychely staly oblíbeným terčem párů, jež sem přicházejí strávit líbánky. Mnozí si dokonce své ano řeknou právě tady. Svatba v tomto prostředí je vskutku nezapomenutelným zážitkem. Ale stejně jako vše ostatní i svatební obřady jsou tu jen pro ty, co na to mají peníze. Hodně peněz.

Stávám se svědkem pompézní svatby mladého Inda a jeho šarmantní nastávající. Zajistili si celou hotelovou jídelnu, takže my turisté se musíme uskromnit a večeříme v restauraci. Vše se nese v honosném stylu: stoly a židle jsou pokryty saténem, přes dvě stě pozvaných hostů přijíždí v limuzínách. Zlatem obtěžkané dámy a jejich hrdí manželé vystupují z aut značek Bentley a Maserati, a přinášejí novomanželům dary v hodnotě tisíců dolarů. Připíjejí si nejdražším šampaňským a veselí se až do rána. S troškou závisti je zpovzdálí sleduji. Tak jako mně spadla čelist i mnohým dalším evropským „boháčům“, kteří si vybrali Seychely proto, aby si dokázali, jak jsou bohatí. Seychely jim ukázaly, jaká je pravda.


Tipy na cestu

  • Platí bezvízový styk pro všechny druhy pasů. Doporučuje se před cestou ověřit u zastupitelského úřadu Seychel, zda se podmínky pro přicestování nezměnily.
  • Je nutno předložit zpáteční letenku a prokázat dostatečnou finanční hotovost pro cestu a pobyt.
  • Vstup do země je možný letecky přes letiště Mahé a lodní dopravou přes přístav Victoria-Mahé.
  • Kurz je pět seychelských rupií za jeden dolar . Na černém trhu je to až devět rupií za dolar. Ale pozor, nekupujte zbytečně velkou částku rupií! Zpátky na valuty už vám je nikdo nevymění.
  • Zima s nepříjemně studeným větrem trvá na severozápadě od října do března, na jihovýchodě od května do září.
  • Cestovat po ostrově Mahé je nejlépe pravidelnou autobusovou dopravou.
  • Voda z vodovodu je všude pitná a hygienicky nezávadná.
  • Sehnat alkalické baterie do fotoaparátu je tu velký problém, proto si jich vezměte zásobu z domova.

Anita Balejíková




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země