nahoru

Krokodýlem Dundee na vlastní kůži aneb Jak vyndat ruku ze sklapnuté krokodýlí tlamy?

Jaroslav Jindra23. června 2017 • 08:30
Krokodýlem Dundee na vlastní kůži aneb Jak vyndat ruku ze sklapnuté krokodýlí tlamy?
foto: Jaroslav Jindra

Krokodýlové a aligátoři mne fascinovali už jako malého kluka. Zhlédl jsem se tehdy v románových hrdinech, z papíru vyráběl hadí opasky a z moduritu zubaté náhrdelníky. Nikdy mne ale nenapadlo, že se jednou naučím tyto mrštné a nebezpečné ještěry chytat holýma rukama a že se mi jejich společnost stane na několik let řemeslem.

Po břehu temné řeky pobíhaly nahé černé děti, hrály si a skotačily v mělké vodě. Muži posedávali na vytažených kánoích nebo seděli se zkříženýma nohama a opravovali poškozené sítě. Všudypřítomný pach ryb se rozlézal celým údolím. Několik žen v půvabných dlouhých sukních roztloukalo elegantními pohyby obilí, jiné dřepěly u ohňů, nad nimiž stály trojnohé hrnce na přípravu jídla. Kouř udržoval v uctivé vzdálenosti pištící mrak hladových komárů. Kozí stádo stálo předními kopýtky v řece a lačně hasilo žízeň.

Sukovitá hlava podobná lesklému černému špalku si razila cestu lekníny směrem ke kozám. Na vypouklinách s povrchem připomínajícím kůru stromu seděl pár korálkovitých ještěřích očí. Z nerovného zprohýbaného okraje čelistí trčely bílé zuby. Věnec vodních květů, který se zachytil na čele krokodýla, zdůraznil výraz zarputilé hrozby. Znenadání hladinu prořízl černý ocas s dvojitým zubatým hřebenem, divokým mrskáním rozvířil vodu do bílé pěny a překvapivou rychlostí hnal dlouhé šupinaté tělo kupředu. Voda začala vřít v nerovném boji o život.

V drtivých čelistech prehistorického plaza se zmítala malá kozička a zoufale mečela. Ostatní kozy se rozutekly po břehu. Několik mužů začalo po ještěrovi házet kamení, ale ten se jen prudce otočil a beze stopy se svou kořistí zmizel pod hladinou. Krokodýlí zuby postrádají ostrou hranu a ještěr kořist udolá tak, že se po zakousnutí převaluje celým tělem ve vodě a smýká obětí tak dlouho, dokud jí neutrhne jednotlivé končetiny nebo spolykatelné kusy těla. Někdy oběť zatáhne do spleti kořenů pod hladinou a počká den dva, až tělo změkne a jednotlivé údy půjdou snáze oddělit.

Chytřejší vyhrává

Na svých cestách v tropickém pásmu se v blízkosti vodních ploch a řek s podobným představením setkávám poměrně často. Ke své práci s krokodýly jsem se ale dostal náhodou. Působil jsem kdysi jako výtvarník a ideamaker při stavbě malé zoologické zahrady na Kanárských ostrovech. V prvních měsících provozu docházelo ke klasické hispánské fluktuaci personálu, a tak zanedlouho nastala situace, kdy program s krokodýly, papoušky a dravými ptáky předváděli lidé bez jakékoli znalosti jazyků. A to je uprostřed turistického světa problém, který vede k odlivu návštěvníků. Odložil jsem tedy štětce, tužky a dláta, vypnul počítač, oblékl khaki kraťasy, nasadil mikrofon a klobouk s krokodýlími zuby a po zavíračce se učil řemeslu australského Dundeeho.

Dodnes si živě pamatuji pocit, když jsem poprvé vstupoval do betonového jezírka mezi hejno třímetrových ještěrů. Kdyby mě už tehdy některý z nich kousl, asi by ze mě samou hrůzou nevytekla ani kapka krve. Krokodýla není možné, na rozdíl od dravých ptáků či papoušků, žádnému číslu naučit. Učit se musí naopak ten, který s krokodýlem pracuje. Musí pochopit mantinely, ve kterých se může pohybovat, poznat reakce a chování tohoto fascinujícího tvora, musí se naučit předvídat, ale především musí mít velmi rychlé reakce a chladnou hlavu.

Sedmimetrový rekordman

Krokodýlí show provozuje ve světě celá řada parků, od jihovýchodní Asie po Kalifornii. Čísla se liší podle možností parku, ale i podle kulturních zvyklostí země a druhu chovaného krokodýla. Podobně jako jiní tvorové, i tito prehistoričtí plazi mají své typické vlastnosti, které odlišují jeden druh od jiného. Dokonce i každý krokodýl má svou povahu, se kterou je nutno počítat. Některé programy jedou „naostro“, ale na úkor divácky efektních čísel, v jiných můžete vidět na pohled dramatické situace s chirurgicky upravenými plazy nebo jedinci, jejichž přirozené reakce jsou tlumeny sedativy.

Divácky nejzajímavější je dozajista návštěva thajského Samut Prakanu, jen hodinku jízdy z centra Bangkoku. Jde o největší světovou krokodýlí farmu s více než sto tisíci krokodýly různých druhů. V rozsáhlých vodních plochách zde plavou krokodýli siamští, mořští, nilští, gaviálové, aligátoři i kajmani. Zaslouženou pozornost svými více než sedmi metry délky a čtrnácti sty kilogramy hmotnosti budí i největší krokodýl světa zapsaný do Guinnessovy knihy rekordů. Samotný program, opakující se po dvou hodinách, stojí za nejedno zhlédnutí. Několik mladých Thajců se prohání obkročmo na pětimetrových plazech jako na vodních skútrech, vybraným kusům strkají do otevřené tlamy hlavu a do nažloutlých hltanů vsunují ruce až po rameno. Všímavému divákovi ale neunikne, že se tyto kousky dějí vždy se dvěma vybranými zvířaty.

Z vody nejprve drobný šlachovitý muž vytáhne za ocas libovolného krokodýla, který se zuřivě brání a snaží se uprchnout zpět do jezírka. Když se mu to po chvilce přetahování konečně podaří a ochoz plný diváků bouří vzrušením, je z vody vytažen plaz, který jako by ztratil veškeré přirozené pudy a reakce. Thajský Dundee s ním manipuluje jako s obří plastovou hračkou. Na závěr si může za poplatek na pětimetrové monstrum posedat obtloustlá britská rodina a nechat se zvěčnit fotografem. Krokodýl se při tom ani nepohne.

V evropských a amerických parcích se můžete obvykle setkávat s odlišným přístupem. Jde o program, který má blíže ke vzdělávání a poučení než k pouťovému dramatu. Nejnebezpečnější část programu je ta, která působí nejméně dramaticky: vytahování krokodýla z jezírka. Vybetonované dno je velmi kluzké, Dundee couvá, voda je kalná, a hrozí pád nebo kousnutí krokodýlem, který unikne pozornosti při soustředění se na vybraného jedince.

Najedený = méně agresivní

Pro práci v jezírku jsem většinou používal dřevěnou tyč velikosti násady na lopatu. Vybíral jsem si krokodýla, o kterém jsem ze zkušenosti věděl, že má pomalejší reakce a je méně agresivní. Takového jedince musíte uchopit za ocas levou rukou tak, aby se při prvním prudkém pohybu nevysmekl. Musíte při tom sledovat ostatní krokodýly a držet odstup od jejich čelistí pomocí dřevěné tyče. Současně musíte odhadnout, kterým směrem povede krokodýl obranný útok, a ve chvíli, kdy se po vás ožene, ho zatáhnout za ocas. To ho částečně srovná, ale vhodné je zároveň vrazit mu hůl za přední tlapu na té straně, na kterou vede útok.

Svou roli v agresivitě krokodýla hraje i teplota vzduchu a vody a doba uplynulá od posledního krmení. Jednoduše řečeno, studená voda a plný žaludek rovná se méně problémů. Každý útok vytahovaného krokodýla opět eliminujete prudkým škubem za jeho ocas, popřípadě si vypomůžete tyčí. Po několika výpadech se krokodýl unaví a zklidní. Nyní zbývá srovnat jeho tělo do osy a postavit se rozkročmo nad jeho ocas. Několika tlesknutími v předklonu si ověříte, že je krokodýl klidný a nechystá nový útok. Následuje skok na jeho tělo a přitisknete ještěří hlavu k zemi, aby jí nemohl pohnout.

Po několika vteřinách postačí, když jej silou držíte jednou rukou za zátylek a druhou zvednete zadní tlapy a zaklesnete je za své vsedu pokrčené nohy. Krokodýl tak ztratí výraznou oporu a nemůže použít kinetickou energii dlouhého a svalnatého ocasu. Lépe se pracuje s krokodýlem, na něhož stačíte svou vahou a silou a který má širší hlavu a oči více vzdálené od sebe. Každý Dundee tedy dá přednost aligátorovi před krokodýlem nilským. Veškeré pohyby dlaní musíte vést v ose hlavy tak, aby je krokodýl vzhledem k umístění očí v lebce neviděl.

Jedním z prvních čísel je otevření krokodýlí tlamy, kterého dosáhnete jemným poklepem spojeným palcem, ukazováčkem a prostředníčkem od očí ke špičce nosu. Druhou rukou stále držíte krk zvířete. Krokodýli a aligátoři mají silný stisk čelistí, až 1400 kilogramů, ale k udržení jeho zavřené tlamy si vystačíte se dvěma prsty. Tento krokodýlí nedostatek se předvádí publiku i držením tlamy pod bradou Dundeeho, podobně jako při hře na housle. Divácky oblíbeným číslem je vsunutí dlaně do tlamy. Pokud jste opatrní a pohybujete rukou v ose hlavy, krokodýl ji nevidí. Nesmíte se však dotknout zubů nebo patra – pak následuje spontánní sklapnutí čelisti. Pokud k tomu dojde, což si každý Dundee užije třikrát čtyřikrát do roka, musíte okamžitě druhou rukou a eventuálně hrudníkem zabránit krokodýlovi v jakémkoli pohybu hlavy. Důležité je zachovat chladnou hlavu a počkat, dokud se krokodýl neuklidní. Po chvíli stisk pomine, což se dá urychlit klepáním prsty volné ruky po středu lebky směrem k nosu a zpět. Zraněnou ruku musíte vytáhnout opět v ose lebky, aby ji ještěr neviděl. Adrenalin přitom vykoná své a rána nebolí. Užijete si až večer, kdy ruka oteče a zhmožděné klouby začnou bolet jako čert.

V naučných programech vás Dundee obvykle seznámí se zvláštnostmi krokodýlí anatomie. Ukáže vám zvláštní třetí průhledné oční víčko, které se zavírá ze strany a slouží krokodýlovi podobně jako potápěčská maska k vidění pod vodou. Předvede vám rovněž, jak krokodýl zavírá nozdry a uši, aby mu do nich nevnikla voda. Budete si moci prohlédnout i krokodýlí chrup, jenž často čítá na osmdesát zubů, které tento plaz vyměňuje i více než sedmdesátkrát za život. Neobvyklý je i počet prstů, pět na přední tlapě a čtyři na zadní. Kůže na hřbetě je velmi tvrdá a díky své členitosti slouží jako jakýsi solární článek. Naopak kůže na břiše je velmi jemná, na dotek podobná kůži, kterou jsou potažena sedadla luxusních automobilů.

Umělec úniku

Na krokodýlím show můžete vidět i krmení. Mnohé diváky překvapí rychlost, jakou dokážou krokodýli na zemi na krátkém úseku vyvinout. Na farmách se krmí ještěři prakticky denně, v Africe sloním masem z hromadně vybíjených přemnožených stád. V turistických parcích se používá laciné kuřecí maso a zvířata se krmí jednou či dvakrát týdně, v zimním období méně často. Personál parku musí mít přehled o tom, který krokodýl opakovaně sám nežral. Pak ho pomocí plastové trubky, gumové hadice, pístu a výživné směsi dokrmuje.

Ve většině zemí jsou krokodýlové chráněni zákonem, a když se zatoulají k lidem, odchytávají se živí a přepravují zpět do divoké přírody nebo do zoo. I když se to nezdá, turistika není cizí ani krokodýlům v zoologických zahradách a zábavních parcích. Často se stává, že ze svých výběhů chráněných elektrickými ohradníky v noci záhadně unikají, aby pak spořádali polovinu exemplářů ve výběhu plameňáků a kachniček nebo aby u hlavní brány přivítali rozespalý personál, trousící se do práce.

Potkáte-li krokodýla v divoké přírodě, nejspíš před vámi prchne do vody. Přestože člověk nepatří na obvyklý krokodýlí jídelníček, stále dochází ke smrtelným nehodám, hlavně dětí, rybářů a pradlen. Krokodýl je fascinující tvor – ve své jednoduchosti natolik dokonalý, že od dob dinosaurů prodělal jen minimální evoluční změny. Zaslouží si náš obdiv a respekt.


Krokodýl nilský (Crocodylus niloticus)

Krokodýl nilský je rozšířen po celé Africe a jižní Asii v místech, kde je dostatek vody. Neobyčejně hojný byl dříve i na Madagaskaru. Dříve početné populace krokodýlů nilských jsou stále více decimovány lovci, prahnoucími po jejich kůži, místními obyvateli, kteří si přilepšují jeho chutným masem, nebo jsou zabíjeni pro zábavu. Stále nejsou výjimečné případy poranění nebo usmrcení člověka krokodýlem a časté jsou útoky na dobytek.

Krokodýl nilský je pozůstatkem prehistorické doby, do které patřili i dinosauři. Dosahuje délky 3–6 metrů a hmotnosti 1000 kg. Má šedé až tmavě olivové zbarvení střídané světlejšími místy. Hlavu má oproti aligátorovi úzkou a dlouhou. Oči, uši a nos má krokodýl v jedné rovině. Když je ponořen, jsou z něj vidět obvykle jen tyto části hlavy. Po jednom nadechnutí dokáže krokodýl pod vodou vydržet déle než hodinu. Při zavřené tlamě má krokodýl na rozdíl od aligátora na spodní čelisti viditelný čtvrtý zub. V jeho čelisti je až 68 špičatých zubů, kterými může pouze kousat a trhat, ne však žvýkat. Když se některý zub vylomí, je nahrazen zubem, který vyrůstá pod ním, podobně jako jsou naskládané zmrzlinové kornoutky.

Krokodýl žije jako samotář i ve skupině, aktivní je převážně ve dne. Samci jsou větší než samice, jsou teritoriální, často agresivní, zabíjejí ostatní samce i samice a mladé jedince. Krokodýl číhá na nepozorná, nemocná či zraněná zvířata, jež chodí k vodě pít. Jeho kořistí jsou savci, plazi i ptáci. Dokáže se pomocí silného ocasu vymrštit nad hladinu vody a chytit ptáka sedícího na větvi. Je schopný zabít buvola, antilopu, jiné krokodýly a také jiné predátory, lvy či hyeny. Jsou zaznamenány i případy, kdy zabil mladého hrocha a slona.

Větší kořist loví tak, že se k ní přikrade pod vodou, pak pomocí ocasu prudce vyrazí a nic netušící oběť chytí za nohu, tělo nebo hlavu a okamžitě se ji snaží stáhnout pod vodu, kde ji utopí. Když jsou poblíž další krokodýli, okamžitě se připojují a kořist roztrhají na kusy. Oběť žerou včetně kloubů, rohů a kopyt. V žaludku mají silné trávicí šťávy a spolykané kamínky, kterými potravu rozmělňují. Krokodýl tráví dny vyhříváním na břehu a noci ve vodě. V období dešťů, kdy se řeky vylévají z břehů, putuje na dlouhé vzdálenosti a vrací se, až když voda opadne.

Jaroslav Jindra




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země