nahoru

Slovenské Brhlovce: Unikátní obydlí ve skále chránila své obyvatele proti nájezdům Turků

Zdeněk Micka18. června 2017 • 12:00
Slovenské Brhlovce: Unikátní obydlí ve skále chránila své obyvatele proti nájezdům Turků
foto: Zdeněk Micka

Podobně jako v turecké Kappadocii i v Brhlovcích na Slovensku najdeme pozoruhodná obydlí vydlabaná do skály. Svérázná vesnice toho má však s bizarními sídlišti v centrální Anatólii společného mnohem víc. Na obou místech se kopalo do sopečného tufu a také důvod byl zcela shodný: křesťané se potřebovali bezpečně skrýt před tureckými nájezdníky.

Brhlovce leží na jihu Slovenska poblíž Levic. Tato úrodná vinařská oblast v Ipel’ské pahorkatině patří k svéráznému regionu, který je znám pod názvem Hont. V 16. a 17. století se tudy přehnalo několik tureckých armád.

Osmanská říše byla na vrcholu své moci a její sultáni se pokoušeli dobýt Vídeň i další bohatá města v Podunajské nížině. Na to doplácelo venkovské obyvatelstvo, protože rolníci se neměli jak bránit proti zkušeným a dobře vyzbrojeným janičářům. Tam, kde dobyvatelé nenašli zlato, na které měli zálusk především, unášeli ženy a děti do otroctví. Obec Pukanec, jež leží od Brhlovců co by kamenem dohodil, na jejich řádění krutě doplatila. Turci ji zcela vyplenili, všechny ženy odvlekli a prodali v nedalekých Bátovcích, jejichž původní německý název Frauenmarkt je více než výmluvný. Mnoho vesnic v těchto neklidných dobách úplně zaniklo. Některé zaplatily muslimským nájezdníkům výpalné, aby je vojáci ušetřili. Obyvatelé Brhlovců se podle místní legendy před tureckým vojskem ukryli do svých skalních obydlí.

Komfortní skaliska

Krajinu kolem Brhlovců zformovala sopečná činnost ve třetihorách. Důkazem toho jsou pro geology mohutné vrstvy pórovitých tufů. Lidé tu ve skalách žili už v pravěku. První písemná zpráva o Brhlovcích pochází z roku 1245, kdy ještě tato obec nesla název Burfen. Jestli tu již tenkrát byly příbytky vytesané do skály, to nevíme. Nejstarší svědectví o tomto podivném druhu architektury v Brhlovcích pochází totiž z roku 1742 a zanechal jej ve svém encyklopedickém díle o Uhrách významný historik Matej Bel.

Dnes mají Brhlovce asi tři sta obyvatel. Vesnice s tímto názvem vznikla v podstatě až roku 1952 administrativním spojením do té doby samostatných Dolních a Horních Brhlovců. Většina skalních obydlí se nachází na místě zvaném „Šurda“ v dolní části obce. Celá ulice s obytnými a hospodářskými prostorami vytesanými do tufu zde byla už v roce 1983 vyhlášená za Památkovou rezervaci lidové architektury.

Archaická skalní sídla mají dveře, okna i komíny. Některá jsou dokonce dvoupodlažní a součástí jejich interiéru je i studna. Z vylámaného kamene byly někde postaveny zídky pod přírodními skalními převisy, čímž se obytná plocha výrazně zvětšila. Poté, co Turci odtáhli z Uher, začali si bohatší lidé stavět na přilehlých zahradách obyčejné chalupy. Skalní obydlí obývala hlavně chudina nebo se používala pouze příležitostně. Většina se proměnila ve vinné sklepy, tzv. hajlochy.

Sbíječka nepomůže

Ne všechna skalní obydlí v Brhlovcích pamatují Turky. Stavělo se tady ještě v minulém století a používalo se při tom stejně primitivních nástrojů jako v minulosti. Pan Julius Homola o tom ví své. Před více než padesáti lety tu koupil malý domek hned u tufového svahu. Aby ho mohl rozšířit, musel odstranit několik tun skalního masivu. Nebylo to jednoduché, neboť v tufu nelze pracovat se sbíječkou: zajede do něj, a už ji nelze vytáhnout. Místnost o rozloze třiceti metrů čtverečních dlabalo prý šest mužů pomocí krumpáčů, kladiv a majzlíků celé tři měsíce. Námaha se však vyplatila. Dnes má tuto prostornou jeskyni, kde měla být původně pouze kuchyně, z celé své domácnosti nejraději. Dokonce tu i spí. V zimě prý stačí pouze vařit na sporáku a je tu teplo. Během letních veder zas skála příjemně chladí.

Výhodou jsou také nízké náklady na údržbu. Uvnitř je třeba pouze občas obílit stěny. Skalní obydlí je suché, nezatéká do něj „stropem“ a vydrží věky. Také stařenka z nedaleké chalupy si chválí prostory vytesané ve skále jejími předky. Nejvíce si cení toho, že má hned v rohu jedné místnosti osm metrů hlubokou studnu s vynikající pramenitou vodou. Ale lépe se jí prý spí v domě z vepřovic na druhém konci zahrady. Většina skalních obydlí v Brhlovcích už je opuštěná. Jen pár starých lidí ještě lpí na staré tradici. Vesnice se pomalu vylidňuje a mění svou tvář. Opuštěná stavení kupují chalupáři, kteří skalní obydlí používají jako kůlny a garáže.

Ne všichni obyvatelé jsou však k odkazu předků lhostejní. Tekovské muzeum v Levicích zřídilo roku 1992 v usedlosti číslo 142 stálou expozici, která dokumentuje zvláštní kulturu bydlení původních obyvatel Brhlovců. Ve dvou rázovitých chalupách a přilehlých místnostech ve skále vznikl miniaturní skansen vybavený nábytkem a keramikou z přelomu 19. a 20. století. Jedná se o evropskou raritu, která získala roku 1993 cenu Europa Nostra jako historicky cenná architektura mimořádné hodnoty. Zda se jednou Brhlovce dostanou i na seznam UNESCO, zatím není jisté.

Na víno do nitra hory

Přezdívku slovenská Kappadocie si možná nezaslouží pouze vesnička Brhlovce. Mohla by se dost dobře vztahovat na celý Hont. Kamenná obydlí se totiž vyskytují i v několika dalších obcích této svérázné oblasti. Jde o sklípky vytesané do tufu. Příklad těchto skalních staveb se nachází například v Hrušově. Tamní umělé jeskyně jsou staré několik staletí a dodnes slouží svému účelu. Dozrává v nich víno a skladuje se tu úroda brambor. Jejich majitelé pro ně však našli i nové využití. Každý rok koncem srpna se sklípky během festivalu Hontianská paráda otvírají návštěvníkům a mění na malé stylové vinárny.

Skalní obydlí nejsou jedinou zajímavostí Brhlovců. Na návsi stojí mnoho starých venkovských chalup z konce 19. století a několik klasických vinných sklepů se zdobenými bránami. V horní části obce se nachází zchátralý pozdně barokní zámek z roku 1756. Samostatnou kapitolou jsou pak církevní stavby. Najdeme zde dva kostely a jednu malou, pestře vymalovanou kapličku. Římskokatolický kostel pochází z roku 1772 a dodnes se v něm pravidelně slouží nedělní mše, na které můžete ještě občas zahlédnout starší ženy v typických hontianských šátcích a sukních. Mnohem starší je evangelický svatostánek, postavený v románském slohu.

Zdeněk Micka




Starší články Lidé a Země