nahoru

Bratr číslo jedna: Krvavý kambodžský diktátor Pol Pot odpočívá na smetišti

Jaromír Marek17. června 2017 • 12:00
Bratr číslo jedna: Krvavý kambodžský diktátor Pol Pot odpočívá na smetišti
foto: Wikimedia

Čtyři roky krutě vládl asijské Kambodži. Za čtyři roky jeho Rudí Khmerové zavraždili na tři miliony lidí, třetinu tehdejší populace. Období kruté vlády skončilo v roce 1979. Dalších skoro dvacet let se khmerský vůdce Pol Pot skrýval v džungli při hranici s Thajskem. Když „bratr číslo jedna“ zemřel, spálili ho a pohřbili na smetišti.

Těsně před cedulí, která avizuje blízkou hranici s Thajskem, sjíždí auto ze zbrusu nové silnice. V oblacích prachu zastavujeme u řídkých křovisek. Na úpatí haldy suti z okolních staveb je do země zaražený kůl. Na přibitém kusu vlnitého plechu je nastříkaná šipka a dvě slova: Pol Pot.

Cestička k jeho hrobu je přehrazena provázkem. Vede do budky, kde sedí žena a vybírá vstupné: pět dolarů, tedy asi 125 korun. Na kraji rumiště, pod stříškou ze zrezivělého plotu, je hrob jednoho z nejkrvavějších diktátorů 20. století – Pol Pota.

„Nevíme přesně, kde zemřel. Tady na tomto místě byl spálen,“ vysvětluje můj průvodce. Pol Potův hrob je spíše symbolický. Pokud v něm opravdu je jeho popel, je smíchán se vším možným. Když Pol Pot zemřel, pár jeho posledních věrných spálilo jeho ostatky na hranici spolu s pneumatikami a starou ratanovou židlí. O několik roků později tady vyrostl malý domeček pro obětování duchům. Na počest bývalého vůdce Rudých Khmerů jej postavil výherce loterie z Thajska, kterému se prý Pol Pot zjevil ve snu spolu s vylosovanými čísly.

Ještě donedávna byla celá kopcovitá oblast, kde se fanatici ukrývali, odříznutá od světa. Během období dešťů se prašné cesty měnily v proudy červeného bahna. První, co tady v roce 1998, po smrti Pol Pota a definitivní porážce Rudých Khmerů, nechala vláda postavit, byla pořádná silnice. V celé oblasti kolem městečka Anlongveng je ale dodnes stále dost lidí, kteří na Pol Pota vzpomínají v dobrém. Ke zrůdné ideologii Rudých Khmerů se veřejně nehlásí, na jejího vůdce ale nedají dopustit.

„Ještě před pár lety tam nebylo bezpečno. Připomínat lidem krvavou dobu Rudých Khmerů je stále riskantní,“ varuje ředitel vojenského muzea v Siemreap Richard Esselaar. Hrob krvavého vůdce Rudých Khmerů je ale stále na smetišti.

Jaromír Marek




Starší články Lidé a Země