Za Orly ze San Martina a přírodními krásami trentinských Alp

Za Orly ze San Martina a přírodními krásami trentinských Alp Zdroj: Michael Fokt

Malý kostelík v průsmyku Passo Rolle se choulí u paty zdejší druhé nejvyšší hory Cimon della Pala.
Z náhorní plošiny Altopiano delle Pale vypadají nižší vyrcholky Dolomit jako vlny zkamenělého moře.
Západy slunce ve výšce kolem tří tisíc metrů jsou nezapomenutelné. Pokud v tu dobu světlo dopadne na skalní útesy, rozzáří se rudě v úkazu zvaném „enrosadira“. Přispívá k tomu geologické složení zdejších hor.
3
Fotogalerie

Za Orly ze San Martina a přírodními krásami trentinských Alp

Tohle je místo zážitků jako z jiného světa. Během dne se ocitnete uprostřed krajiny, která jako by sem spadla přímo z Měsíce, a večer okolní hory zrudnou jako někde na Marsu. Přitom není třeba létat do kosmu. Vlastně není třeba létat vůbec. Stačí si zajet do italského Trentina.

Zdola z městečka San Martino di Castrozza, ležícího ve výšce patnáct set metrů nad mořem, vypadají vrcholky masivu Pale di San Martino jako vyceněné dračí zuby. Na jejich rozeklaných špicích by se snad s výjimkou hodně lehkomyslného kamzíka neudrželo nic živého. Hory však dokážou pořádně klamat. Stačí překonat dalších dvanáct set metrů převýšení a otevře se vám skrytý svět za dračími špičáky.

Do téměř nekonečné dáli se na rozloze zhruba padesáti kilometrů čtverečních táhne prapodivná krajina. Kdyby sem přišli před výstupem na Měsíc trénovat členové mise Apollo 11, asi by je tam venku nepřekvapilo už vůbec nic.

Na rozdíl od oběžnice Země by si tu kosmonauti navíc dosyta užili ledového větru a sněhových jazyků, jejichž bílou hmotu by jim vichr metal do tváře. Holé šedivé skály zbrázděné kaňony vyfrézovanými do zdejšího dolomitu ledovci a mrazem vzdorně prorážejí bílou krustu, jež se tu leckdy udrží skoro do léta. Tak vypadá prazvláštní náhorní plošina Altopiano delle Pale, o jejíž existenci neměli lidé před příchodem prvních horolezců do Alp ani ponětí.

Orli ze San Martina

„To je můj starý kamarád, drž se mu nablízku a všechno bude tutto bene,“ žertuje ošlehaný horský vůdce Rocco Romagna a ukazuje na poněkud nakloněnou mohylu vyskládanou z šedivých kamenů a připomínající jednoduché čhörteny stojící v odlehlých částech Tibetu. Na náhorní plošině stojí těchto útvarů řada a jejich nehybný průvod vede až na hranu útesu s železným křížem na nejvyšším místě. Tam ve výšce 2700 metrů se z vrcholu hory Cima Rosetta otevírá skutečně letecký pohled na alpské městečko San Martino di Castrozza o více než kilometr níž v údolí.

Klesání od vrcholu začíná půlkilometrovým kolmým skalním srázem, který je víc než pádným důvodem, proč se nepouštět až na samý okraj ledem pokrytého útesu. A zároveň také důvodem, proč lidé u paty kříže nechávají malé dárky jako poděkování za ten povznášející pohled. „Ty kamenné mohyly jsou skutečnými přáteli a němými strážci zdejší přírody,“ vysvětluje Rocco cestou dolů. „I když to tak během zimy nevypadá, v létě tu hnízdí bělokurové a rostou vzácné rostliny včetně protěží. Když si lidé po náhorní plošině chodili, kudy se jim zachtělo, ničili tím hnízda i zeleň. Proto správci zdejší přírodní rezervace vytyčili mohylami jedinou trasu, kudy se smí stoupat na vrchol.“

Rocco je nejen horským vůdcem, ale také prezidentem asociace průvodců Aquile di San Martino di Castrozza. Její členové nabízejí své služby už přes sto let a po výhledu z Rosetty už se vůbec nedivím, že ten název v překladu znamená Orli ze San Martina.

Rudá záře nad Alpami

Horský masiv Pale di San Martino je součástí italských Dolomit, které se dostaly až na Seznam přírodního dědictví UNESCO. Jméno jim propůjčil francouzský badatel a šlechtic Déodat Gratet de Dolomieu. Odhalil totiž, z čeho se hory od Marmolady po Civettu skládají. Zároveň tím poskytl vysvětlení pro nádherný přírodní jev, o jehož původu si do té doby místní horalé vyprávěli pouze legendu o zmizelé růžové zahradě. Prý ji proklel sám vládce celého okolí Laurin, jemuž odloudil dceru muž, který se přišel na krásu růží podívat. Od té doby nesmí nikdo zahradu vidět ve dne ani v noci. Zhrzený otec však při kletbě zapomněl na rozbřesk a západ slunce, během kterého se odlesk barvy nádherných růží objevuje na zdejších skalách.

Od doby, kdy se ví, že Dolomity tvoří dolomit, je jasno i geologům. Tajemství zvláštního odrazu světla, který každé ráno a večer zbarvuje hory oranžově červeným odstínem a jemuž místní říkají „enrosadira“, se skrývá právě ve složení skal. Sluneční paprsky se takto lámou v klencových krystalech, které tvoří uhlíkatá sloučenina hořčíku a vápníku zároveň. Jestli někde v okolí San Martina di Castrozza existuje místo, které stojí za výstup za enrosadirou před západem slunce a klopýtání za tmy zase dolů, je to určitě Capanna Cervino. Nádherný skalní amfiteátr ve výšce přes dva tisíce metrů nad horským průsmykem Passo Rolle se rozzáří tak, že horská chata na jeho dně vypadá jako zčernalý drahokam.

Ledový závan pravěku

Před více než deseti tisíci lety nebyly svahy v okolí dvou ledovcových jezer Laghi di Colbricón pod průsmykem Passo Rolle porostlé hustými jehličnatými lesy jako dnes. Tehdy tu rostly spíš otužilé traviny, takže se do všech stran rozprostíral nerušený výhled. Vědci to zjistili rozborem pylových zrn zachovaných z časů po poslední době ledové. Ten pohled stál tehdejším lovcům za to, aby do výšek kolem dvou tisíc metrů vůbec lezli. Z pozorovatelen, které si u obou jezer zřídili, totiž mohli dobře sledovat přesuny stád lovné zvěře.

O bohatství zdejšího prostředí svědčí nálezy zbytků kostí, pazourkových nástrojů i pozůstatky pravěkého ohniště, které se dostaly odborníkům do rukou vlastně náhodou. Na břehu jezera, kde je dnes chytání ryb zakázané, si před čtyřiceti lety chtěli dva rybáři zafixovat pruty. Vyhrabali tedy díru v zemi – odkud na ně vypadl pazourkový hrot. Za necelý rok poté archeologové v okolí jezer odkryli hned třináct míst s pozůstatky kultury lovců z doby kamenné.


Skrytý národhoralů

Alpská krajina si dokáže s lidmi zvláštně zahrávat. Úrodná údolí oddělují nehostinné vysoké štíty, takže zdejší lidé často v minulosti žili téměř v izolaci. Výsledkem je prazvláštní národ Ladinů.

Dnes se k ladinské národnosti hlásí asi 30 000 lidí. Ladinština se znovu učí ve školách a vznikají v ní televizní i rozhlasové pořady.

V trentinských Alpách nezřídka narazíte na vícejazyčné dopravní značky – názvy jsou na nich v italštině a některém z ladinských dialektů. Ty se od sebe často výrazně liší a důvodem je právě izolovanost jednotlivých horských údolí.

Asi nejvíce obyvatel Trentina, kteří považují ladinštinu za svůj rodný jazyk, žije v údolí Val di Fassa. Zdejších přibližně 10 000 Ladinů tvoří čtyři pětiny obyvatel údolí, přesto však zároveň jen necelá 4 procenta obyvatel celého Trentina.


Tip autora

  • Ze San Martina di Castrozza vede pod vrchol hory Cima Rosetta soustava dvou lanovek. Druhá z nich překonává ze stanice Col Verde na vrchol převýšení téměř tisíc metrů.
  • Na náhorní planině Altopiano delle Pale stojí horská chata Rifugio Pedrotti s restaurací. Na planině jsou značené turistické stezky.
  • Horské chaty s občerstvením najdete i na cestě z Passo Rolle vzhůru ke Capanna Cervino. Část trasy vede po zdejších sjezdovkách.
  • V lyžařském areálu v okolí San Martina di Castrozza najdete 22 lyžařských lanovek či vleků a 60 kilometrů sjezdovek.
  • Přes horský průsmyk Passo Rolle šplhá jediná točitá silnice SS50 spojující San Martino s okolním světem. V opačném směru klesá dolů do údolí Primiero.
  • Samotná vesnice San Martino má o trochu víc než 500 obyvatel. Fungují tu však dvě obchodní uličky lemované domy s dřevěnými balkony a veškeré zázemí pro turisty včetně půjčoven lyžařského vybavení. Mezi zdejší pamětihodnosti patří kostel bývalého středověkého hospice a kamenná pec.