nahoru

Kolumbijský street art: Zprávy malované na kůži města Bogoty

Jan Sochor19. června 2017 • 10:25
Kolumbijský street art: Zprávy malované na kůži města Bogoty
foto: Jan Sochor

Bogotá je místo, které můžete buď milovat, nebo nenávidět. Zběsile tepající jihoamerická megapole, plná smradu, špíny a sychravých nocí, kde se miliony lidí, aut i domů neustále perou o místo, čas i nadechnutí, vás bez varování sešrotuje a zašlape do prachu, aby vzápětí, jak Márquezova smutná coura, dráždivě sváděla vaši pozornost tisíci barevných obrazů, které jsou vytetované do zdí jejích ulic.

Bogotá je jedno z těch míst na světě, kde vře a klokotá kotel moderního vizuálního umění ve své nejopravdovější podobě, dosud nezatížené ani snobstvím a povýšeností uměleckých kurátorů, ani předsudky unavené a politicky ochočené výtvarné kultury na obou stranách Atlantiku, která už dávno nemá, co by lidem řekla.

Výtvarníci beze škol

Během poslední dekády se hlavním městem Kolumbie – multirasovým prostorem, kde do sebe vzájemně prosakují vlivy globální kultury s tradicemi původních obyvatel Ameriky i potomků afrických černochů – bouřlivě provalila vlna tzv. street artu. Pouliční výtvarné umění, které mícháním rozličných vizuálních forem, od klasického muralu (nástěnné malby), majícího od dob Diega Rivery v Latinské Americe silnou tradici, přes americké graffiti a tagování až k současným šablonám (které používá třeba Banksy), vrylo do fasád bogotských domů, do rozpadlých zdí opuštěných budov, do zamotané sítě betonových mostů a podjezdů autentickou a naléhavou zprávu.

Tolerantní, někdy až překvapivě liberální přístup městských zastupitelů v podstatě legalizoval pouliční umění. Umožnil tak bogotským výtvarníkům, kteří vesměs pocházejí z kruhů uměleckých škol, aby svá díla tvořili za dne. Tedy bez spěchu a strachu, že je někdo chytí a pokutuje. Navíc, živelně rostoucí město se slátanou architekturou, kde nové požírá staré stejně rychle jako v džungli, kde se nesnadno určuje, který prostor komu patří, je ideálním prostředím pro pouliční umění.

Umění jako výsledek války

Avšak určujícím momentem, který vzedmul vlnu street artu v Bogotě, je stav kolumbijské společnosti. Duch doby, jednoduše řečeno. Tak, jako by bez kriminalizace černochů ve Státech nevznikl hip hop, tak by bez letité kolumbijské občanské války, bez milionů lidí na útěku před ní a drásavé sociální nerovnosti v kolumbijské společnosti nikdy nevzniklo ono pnutí, které nutí bogotské výtvarníky vyjadřovat se ke světu kolem.

Ze špinavé bogotské ulice září stylizované tváře bezejmenných Latinoameričanů, které umělec, tvořící pod jménem Stinkfish, fotí bez jejich vědomí jako pouliční momentky na ulicích celé Jižní Ameriky a pak je stylizovaně přenáší na bogotské zdi. O kus dál výtvarník Dj Lu nekompromisně účtuje s politikou kolumbijské vlády a armády a zobrazuje – ikonickou zkratkou – svinstva, která se děla pod zástěrkou boje proti levicovým povstalcům z FARC.

Hned vedle skupina Toxicómano Callejero pravdivě vykresluje onu gerilovou armádu FARC jako bandu překupníků drog, s moderními zbraněmi severoamerické provenience. Uličky staré Bogoty zdobí obrazy původních indiánských obyvatel, divokých zvířat z amazonské džungle, barevných halucinogenních motivů z doby, kdy Amerika ještě neměla své jméno.

Všichni naráz, i ti, co jen čmárají teritoriální tagy, i ti, co mají ambice něco svým dílem sdělit, neúnavně tetují kůži města, které můžete buď nenávidět, anebo milovat, ale nikdy vás nenechá chladným.

Jan Sochor




Starší články Lidé a Země