nahoru

Kolumbijské město Medellín: Lanovka jako prostředek proti kriminalitě

David Koubek10. června 2017 • 13:40
Kolumbijské město Medellín: Lanovka jako prostředek proti kriminalitě
foto: Profimedia.cz

Medellín je město, které mnoho lidí spojuje s velkým kolumbijským narkobaronem Pablem Escobarem. Ale vůči dnešnímu Medellínu je to dost velká nespravedlnost.

Vystupuju z moderního vagonu na jedné stanici medellínského metra vedoucího podél údolí řeky. Zapojuju se do lidského hada a přestupuju s nimi na linku označenou písmenem K. Stojím ve frontě, mají tu takové ohrádky jak pro ovce, ale všechno jde rychle a brzo s dalšími 5 lidmi nastupuju do kabinky lanovky. Všechno jede jak po másle či spíš po kolomazi. Jedna kabinka pro 8 lidí za druhou stoupají do kopce.

Vystupuju lehce pomasírovaný přejezdem mnoha podpěr na konečné, na 
4. stanici, a jdu si trochu užít výhled na město. Převýšení oproti spodní stanici – 400 metrů. Ujeli jsme ho za devět minut.

Dvě tváře města

Najednou se ke mně přitočí kluk, a že mi prý poví něco o tomhle místě. Ian Carlos Montoya se nenechá vyvést z míry mými otázkami a začne naučené povídání. „Vítejte, tohle byla kdysi nejnebezpečnější čtvrť, lanovku spustili v roce 2004…“ sype z rukávu informace naučené ve škole. Provázením turistů si může vydělat na cukrátko.

„Spousta měst má, jako to naše, dvě tváře. Tu, kterou ukazuje turistům, v našem případě jižní část nebo centrum. A pak tu, která se normálně neukazuje. Tady v Medellínu pochopili, že je třeba i tu odvrácenou část napojit na zbytek města. A jak? No přece systémem městské dopravy,“ vypráví César Hernández, ředitel plánování na radnici 2,5milionového města, který u stavby lanovky byl. A skutečně to není jen povídání, aby turisti žasli. Lanovkou se podařilo omezit moc zločineckých gangů v nebezpečných čtvrtích, takzvaných comunas. Letos v prosinci (2016) se otevírá linka H v Komuně 8.

Na plácku kousek od jednoho z nejstarších sloupů lanovky linky K přichází úplně jiný gang bavit děti. Klaunům, které zaplatil dopravní podnik, spokojeně přihlíží babička, dcera a vnučka. „Dřív to tady byla jedna velká válka,“ říká mi paní Roselina Durangová, která bydlí o jednu stanici níž. Člověk prý nevěděl, kdy vyjde z domu a dostane se do přestřelky. „To, co tady je dnes, je jak z jiné planety.“ A dcera, Eliana Garcésová, potvrzuje, že by sem klidně svou nejmladší dceru nechala jít samotnou… Lépe řečeno dojet lanovkou.

David Koubek




Starší články Lidé a Země