Čeští fotografové: Martina Gebarovská a nezkrotná touha po svobodné cestě | Reflex.cz
nahoru

Čeští fotografové: Martina Gebarovská a nezkrotná touha po svobodné cestě

Andrea Bláhová31. května 2017 • 12:55
Čeští fotografové: Martina Gebarovská a nezkrotná touha po svobodné cestě
foto: Martina Gebarovská

Odmalička sledovala dokumenty a cestopisy, listovala v atlasech. A především měla velké sny. V dospělosti se jí podařilo je naplnit – vzdala se dobře placené práce a vyjela do světa. A po čase propadla další vášni - fotografování.

Martina Gebarovská odjakživa toužila po dobrodružném cestování, potápění se žraloky, po prodírání se amazonskou džunglí. Zpočátku ji brzdily peníze, které ale přišly se změnou práce. S tou se ale dostavil i pocit, že na vysněné cesty po světě pro změnu nebude čas. Vzala si tedy delší dovolenou a s kamarádkou se vypravily na velký roadtrip do USA. Jen tak, bez přípravy, bez předchozích zkušeností. Cesta nevyšla ideálně, moc toho neviděly a utratily spousty peněz, ale výprava přesto přinesla pro Martinu zásadní zážitek: pocit absolutní svobody v cestování. O jejích budoucích plánech bylo rozhodnuto. V dalších letech projela a prošla velkou část Asie, Oceánie, Evropy a také Severní Ameriky, zčásti procestovala Jižní Ameriku, krátce byla v Africe.

Sama nebo s pár lidmi

Cestovatelé často zmiňují jako největší zážitek z výprav setkání s lidmi, s novou kulturou, obohacení, rozšíření obzorů… Martina přiznává, že tohle není její hlavní zájem: „Nejsem moc člověk, který vyhledává lidi a kulturu. Vždycky jsem se bála tohle o sobě říct. Správný cestovatel přece rád poznává cizí zvyky a seznamuje se s lidmi. Ale já se nejlíp cítím sama nebo s pár lidmi, kteří jsou se mnou na stejné vlně.“ Tuhle zálibu jí v poslední době naplňuje hlavně Kanada. „Potřebuju kolem sebe hodně prostoru, zeleně, čerstvého vzduchu. Taky moc nemusím velké teplo. V tom je pro mě Kanada ideální. A navíc je neuvěřitelně fotogenická,“ dodává. Individuální cesty jsou tak trochu jejím osudem: „Ráda se toulám sama, občas nikoho nepotkám dny i týdny. Ono je také někdy těžké sehnat parťáka na delší trasy. Svoje samotářství ale beru jako výhodu.“

Její výjezdy a výšlapy mají většinou tři až pět dnů, nejdelší trail v Yukonu, dlouhý 380 kilometrů, jí zabral sedmnáct dní. Největším zážitkem pro ni byl 75kilometrový West Coast Trail podél pobřeží ostrova Vancouver. „Každý den jsem vstávala s pohledem na moře, kde byly tucty velryb a nad hlavou mi kroužili orli. Párkrát jsem se potkala i s pumou…“ vzpomíná Martina. Skvělým zážitkem byl pro ni i dobrovolnický projekt v Brazílii, kde s dalšími lidmi několik měsíců zkoumali chování a počty říčních delfínů. „Neměli jsme internet, nakupovat jsme jezdili člunem jednou za dva týdny,“ popisuje zážitek zcela podle jejího gusta.

Cestování na vlastní pěst samozřejmě obnáší i náročnější okamžiky. „Někdy na mě v horách dolehne pocit samoty, většinou, když se něco nedaří. Třeba mi promokne spacák nebo mám chřipku a je mi zle tak, že si sotva dojdu pro vodu. A najednou si uvědomím, že tam není nikdo, kdo by mi uvařil čaj. To si samozřejmě trochu pobrečím,“ přiznává odvrácenou stranu své cesty. Je ale odhodlaná po ní jít dál. „Když cestuju sama, mám pocit, že víc vnímám svět kolem sebe. Každý na to nemá, znám hodně lidí, co se po pár týdnech sólo cestování vracejí domů s brekem,“ říká. „Já ale vidím výhodu v tom, že se musím spolehnout sama na sebe. A taky bez všech běžných podnětů a lidské společnosti máte hodně času na filozofování,“ dodává, „takže se pustíte do hloubání, co je to strach a proč vlastně tak lpíme na životě. Na některé věci pak začnete nahlížet jinak.“

Rychlokurz focení

Letošní léto plánuje strávit v Kanadě, v září se chystá na pár měsíc na Nový Zéland, kde bude hlavně fotit a věnovat se on-line projektům. První zrcadlovku si koupila v roce 2011 před cestou do USA. „Musela jsem poprosit kamaráda fotografa, aby mi během dvou hodin ukázal, jak se co a proč nastavuje. Výsledky mojí práce byly několik dalších let… No řekněme nepěkný,“ hodnotí zpětně. Velkým zlomem pro ni bylo založení účtu na Instagramu, což doporučuje všem začínajícím fotografům. „Najednou se na mě navalila práce skvělých fotografů a mně došlo, že nic neumím. Donutilo mě to být víc kreativní.“ Začalo se jí fotograficky dařit, bohužel loni v říjnu přišla o většinu fotek. Ve fotogalerii si tak můžete prohlédnout jen její práci z Islandu, Norska, Kanady a Bali. V Kanadě ji letos čeká fotografický workshop - první, který povede.

Sen o svobodném cestování se jí tedy naplnil a naplňuje stále. A co nejlepšího jí přinesl? „Miluju, když někam dojdu, rozdělám oheň, uvařím si čaj a jen tak sleduju zapadající slunce. Je to nádherný pocit spojení s přírodou. Vždycky mám takový zvláštní dojem, že všechno je tak jak má být.“

 

Andrea Bláhová


Klíčová slova: Česko, fotograf, Matina Gebarovská



Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země