Do Botswany za krokodýly: Když se páří čtvrttunoví predátoři, je třeba mít se na pozoru! | Reflex.cz
nahoru

Do Botswany za krokodýly: Když se páří čtvrttunoví predátoři, je třeba mít se na pozoru!

Richard Jaroněk29. května 2017 • 16:30
Do Botswany za krokodýly: Když se páří čtvrttunoví predátoři, je třeba mít se na pozoru!
foto: Richard Jaroněk

Botswanské léto se zbavuje posledního listí a vše začíná žloutnout. Příroda se mění a smutný pohled na bezbarvou, vyprahlou krajinu vyhovuje asi nejvíce krokodýlím samcům. Mají nejvyšší čas získat pro tuto sezonu novou partnerku, lépe řečeno partnerky.

Zpoza zeleného rákosí hustě prorostlého dlouhým papyrem se ozvalo zabručení a pak i tlumené zasyčení. Znělo hrozivě a zvuk vycházející hluboko z útrob naháněl strach. Rákosí se rozhrnulo a z jeho doposud neprostupných stvolů vykročil prehistorický netvor. Vystrčil mohutné čelisti, které následoval dlouhý trup pokrytý olivově až hnědě zbarveným pancířem. Jakmile praještěr spatřil možného nepřítele, jeho dva páry drobounkých nohou se rozběhly směrem ke mně. Zastavil se metr přede mnou, nahrbil opancéřovaný krk a prudce rozevřel čelisti. Doostřil jsem, ale netvor najednou sklapl tlamu a ozvalo se tlumené „puf“. Zprvu nenápadné klapnutí tak zahřmělo, že jsem se lekl a málem přepadl dozadu. Aniž jsem si to uvědomil, uskočil jsem o metr.

Až teď jsem si všiml batawanského nápisu: „Hlokomela di kwena!“ Přeloženo do rodného jazyka: „Pozor na krokodýly!“

Nafouklý nápadník

Boje mohutných samců o vyhlédnuté krasavice vypadají hrůzostrašně a lze pro ně jen stěží hledat přirovnání. Samec s otevřenou tlamou vytlačuje svého soka a snaží se tak získat samici jen pro sebe. Aby ještě více předvedl svou sílu a velikost, polyká vzduch a nafukuje tak tělo. Sladkovodní krokodýli jsou v těchto duelech mnohem divočejší a z jejich bitev, které trvají několik hodin a v nichž do sebe narážejí opancéřovanými hlavami, se ozývají dunivé údery. Ačkoli to vypadá, že zápas musí zákonitě skončit smrtí jednoho z reků, dochází málokdy k vážnějším zraněním.

Krokodýlí samec má pod svou spodní čelistí několik žláz, z nichž mu vytéká sladké zelenkavé pižmo, jehož vůní se snaží přimět svou družku k aktu. Otírá se jí hrdlem a krčním lalokem okolo hlavy a krku a vzrušující vůní ji posléze ovládne. Po láskyplném krokodýlím objetí samec pod vodou omotává svou partnerku ocasem a provádí kopulační pohyby. Akt trvá jen pár minut a pár jej opakuje několikrát za den. V rozmnožovacím období kopuluje samec až s dvaceti samicemi. A ani ony nejsou příliš cudné a využívají volné krokodýlí mládence. Čeho se ale samice vždy podvědomě drží, je záměr spářit se s dominantním samcem. Tak budou mít záruku, že potomstvo vzešlé z takového vztahu bude silné, odolné a s nejlepšími předpoklady přežít.

Matky na stráži

Březí samička přibližně po jednom měsíci začíná s výběrem a hloubením hnízda. Pečlivě si vybírá místo blízko vody, ale nikdy pod úrovní vodní hladiny. V případech, kdy nebývá na výběr mnoho hnízdišť, bojují samice mezi sebou o ta nejlepší. Boje to nejsou nikterak dramatické či krvavé. Jde spíše o rituální vytlačování jedné samice druhou a pravidlem bývá, tak jako vždy v přírodě, že vyhrává silnější. Dříve než samice krokodýla nilského začne snášet vejce, vyhrabe několik zkušebních děr a uvnitř zkouší jejich teplotu. Pokud by v případném hnízdě byla teplota nižší než 29 stupňů, ze snůšky by se mláďata nikdy nenarodila. Jakmile si je jistá teplotou uvnitř budoucího hnízda, začne hloubit noru. Zadním párem nohou vyhrabává písek tak hluboko, jak jen dosáhne. Po snůšce, která obsahuje dvacet pět až sto vajíček, díru zahrabe. O množství vajec rozhoduje stáří samice: čím starší matka, tím více vajíček naklade.

Nastává dlouhá a odpovědná práce matky: hnízdo pečlivě střežit. To, že je mu vždy nablízku, svědčí i má zkušenost. Nevědomě jsem vyprovokoval samici k útoku tím, že jsem stál poblíž jejího hnízda, aniž jsem to tušil. Vedle přírodních podmínek, které mohou lehce poškodit snůšku, jakými jsou záplavy a požáry, musí samice chránit své potomstvo i před jinými predátory, třeba před varany. Ti si totiž v krokodýlích vejcích přímo libují a dokážou snůšku zdecimovat dokonce až na polovinu.

Tři měsíce musí samice střežit své hnízdiště, odhání varany či zvědavé lidi, jako jsem byl já, ale nedokáže se bránit proti jedinému nepříteli: teplotě a počasí. Teplota rozhoduje, kdy se mláďata narodí, a může způsobit rozdíl až pětapadesát dnů. Velmi deštivé období a neustálé průtrže mračen zapříčiní, že hnízdem proteče voda, dostane se do vajíček, a mláďata se tak utopí. Příliš horká období a ostré, dlouhotrvající slunce způsobí, že vajíčka absorbují příliš tepla, mláďata se nemohou živit žloutkem a celá snůška vymře.

Zubaté děti

Zní to až neuvěřitelně, ale krokodýli jsou částečně ve svém vývoji mnohem dále než my lidé. Svým způsobem jsou schopni ovlivnit to, zda si maminka více přeje chlapečka, nebo holčičku. Samotní „krokouši“ o této své výhodě ovšem nemají tušení a nedokážou ji vědomě nikterak využít. Co by zato některé „člověčí“ maminky daly, aby banálním a lehkým způsobem ovlivnily pohlaví svého zárodku!

Optimální teplota krokodýlího hnízda je mezi 31-33 stupni. Zvláště teplota prvních dnů je velmi rozhodující. V tomto čase se miska vah nakloní na stranu jednoho pohlaví. Při teplotě vyšší než 33,5 stupně se rodí samci, samičky potřebují ke svému zrodu teplotu nižší než 31,5 stupně.

Malý krokodýl, zkroucený do klubíčka, má ocásek stočený k bříšku a k obživě využívá žloutek uvnitř vajíčka. Skořápka je příliš tvrdá, aby ji mládě rozbilo a dostalo se na svět. Proto během tříměsíčního pobytu ve vejci mláďata produkují oxid uhličitý, který spolu s kyslíkem působí na tvrdou skořápku. Ta postupně měkne a mládě se tak cíleně připravuje na její proražení. Není nikterak mimořádnou situací, že se ozubené miminko zoufale snaží prorazit skořepinu svého dočasného obydlí, a nedaří se mu to. Brzy by uhynulo, a tak začne pisklavě volat o pomoc. Starostlivá matka je vyslyší, rozbije skořápku a pomůže mláděti na svět.

Mršina postačí

Crocodylus niloticus neboli krokodýl nilský běžně dorůstá pěti metrů, ale byli zdokumentováni až šestimetroví jedinci. Často překročí i svou průměrnou váhu 225 kg. Ačkoli tento krokodýl patří mezi nejobávanější predátory, při nedostatku potravy se dokáže velmi dlouho vzdát hodování. Někdy je ochoten držet až dvouletý půst. Sedmdesát procent jeho potravy tvoří ryby bohaté na tuk a krokodýl využívá tyto své tukové zásoby k přežití. V podstatě je to pasivní lovec. Čeká dny, týdny a měsíce, až potenciální oběť dojde před jeho tlamu. Není vybíravý a vedle zeber, pakoňů, antilop a ptáků se spokojí i s rozkládající se mršinou. Menší krokodýli nemohou ještě využít svou hlavní přednost - ostré zuby ve velké tlamě - a musejí vzít za vděk drobnými savci, hady a žábami. Krokodýlí miminka čile loví i hmyz. Jakmile ale dosáhnou dospělosti a objeví smrticí účinky svých čelistí, začnou lovit mnohem větší zvířata. Stačí jen pevně chytit oběť za část těla a ta z mohutné tlamy nemá šanci uniknout. I když krokodýl nekouše a nežvýká, obrovskou silou maso utrhne nebo jej doslova ukroutí pohybem těla. Není síly, která by mu tlamu opět otevřela.

Konec krokodýlí tlamy je v místech, kde se nacházejí nozdry, vybaven speciálními čichovými detektory. Ty odhalí možnou potravu na vzdálenost až tří kilometrů a neomylně zvíře nasměrují do míst, kde leží například uhynulý buvol. Dravec takhle i rozlišuje, zda se v okolí nenachází další krokodýl. Jazyk mu na rozdíl od ostatních plazů neslouží k lovu nebo k vyhledání potravy, ale je pevně přichycen ke spodnímu patru. Chuťové pohárky má krokodýl umístěny podél celých čelistí. Jimi dokáže rozeznávat chuťové vjemy, speciálně sladkou a kyselou příchuť. I když by se chtělo říct, že jazyk je u těchto tvorů téměř zbytečností, není tomu tak. Slané žlázy umístěné na jazyku pomáhají odstraňovat z těla přebytečnou sůl, která se v něm nashromáždila v čase, který trávil v moři či v období sucha.

Pod drsnou slupkou…

I když působí jako lenivý a téměř nepohyblivý tvor, opak je pravdou. Ještěr si tak jen šetří energii na prudký výpad. Je milovníkem vod a mokřin a jen velmi málo se pohybuje na souši, ale když je vyprovokován nebo musí ke své oběti udělat ten první „krok“ sám, dokáže s obrovskou razancí zrychlit a běžet na krátkou vzdálenost vysokou rychlostí. O tom, že bychom mu utekli, si můžeme nechat jen zdát. Pravda je, že na sto metrů bez překážek bychom ho předběhli, ale otázkou je, zda bychom k tomu dostali šanci ihned na startu, kde je pro krokodýla rozhodujících právě oněch prvních pár metrů.

Někdo by mohl říci, že krokodýl nilský je monstrum patřící někam do druhohor, ale v mnoha kulturách byl a je stále uctíván. Někdy vypadá jako bezcitný zabiják, ale péčí, kterou matka věnuje ochraně hnízda a potomstva, se tito tvorové řadí mezi starostlivé rodiče. Jen až se v Africe půjdete koupat k řece, dobře si prohlédněte okolí a raději se poptejte i domorodců. Kdybyste si totiž roztáhli deku na hnízdě starostlivé šestimetrové krokodýlí mámy…

Richard Jaroněk




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země