nahoru

Hyeny: Zlověstně se chechtající amazonky buše

Olga Šilhová12. května 2017 • 08:30
Hyeny: Zlověstně se chechtající amazonky buše
foto: Václav Šilha

Mlžný opar se pozvolna rozpouští v chladném ranním vzduchu. Obrysy krajiny se zaostřují a mění cestu v dlouhého hada plazícího se mezi nažloutlými stébly trávy. Náhle se na obzoru vynoří siluety několika zvířat. Hyeny! Zkrvavené mordy a strojové tempo, jímž se pohybují, dodávají všem zkazkám, kterými jsou tito tvorové opředeni, na zlověstné věrohodnosti…

Jen málo zvířat budí u lidí takový odpor jako právě hyeny. Naplno jsme si to uvědomili během safari v keňské rezervaci Masai Mara, když náš masajský průvodce Amos jednoho dne projevil nelibost nad tím, že ztrácíme čas u hyeního doupěte. Bylo to poprvé za několik let našich společných výprav za zvířaty, kdy reagoval tak netrpělivě. Bylo to také poprvé, kdy se po příjezdu nešel jako obvykle podívat na snímky, které jsme ten den pořídili. Kdo by se také chtěl dívat na tak ošklivá zvířata?

Amosův postoj byl názornou ukázkou rozdílného přístupu Afričanů k jednotlivým živočišným druhům, který bývá do velké míry ovlivněn tradiční mytologií. Některá zvířata sice na bajkách, které jim přisuzují lidské vlastnosti, vydělala, hyeny k nim však rozhodně nepatří. V lepším případě jsou pasovány do role hlupáků a zbabělců, častěji ale vystupují jako zlí, zákeřní tvorové a také jako zloději masa a únosci malých dětí. A tak ani Amos, který se zvířaty pracuje léta, nebyl schopen ve vztahu k hyenám zachovat objektivitu.

Trhají zaživa

Abychom však nebyli nespravedliví, hyeny nebudí odpor jen u domorodců. Mezi zahraničními návštěvníky afrických rezervací byste jen těžko hledali někoho, kdo by se po příjezdu ze safari rozplýval právě nad těmito zvířaty. Pokud pomineme jejich vzhled, který má k půvabu skutečně daleko, kde můžeme hledat další příčiny tak záporného postoje lidí k těmto pozoruhodným zvířatům?

Po dlouhá léta byly hyeny označovány za téměř výhradní mrchožrouty, živící se zbytky kořisti zdatnějších lovců. V souladu s tímto názorem je přírodovědné filmy zachycovaly, jak se plíží kolem žeroucích lvů, což jen podporovalo dojem, že se snaží ukrást něco ze lví kořisti. V mnoha případech tomu však bylo právě naopak. I poslední výzkumy prokázaly, že v porovnání s hyenami jsou to v daleko větší míře právě králové zvířat, kdo se nestydí zmocnit se kořisti jiných. Hyeny patří k nejúspěšnějším lovcům afrických savan a nalezené či uloupené mršiny tvoří jen asi desetinu jejich jídelníčku.

Dalším obvyklým argumentem je jejich způsob lovu, který skutečně není příjemnou podívanou. Pokud chtějí hyeny lovit, neplíží se ani se jinak neskrývají, ale zamíří si to přímo do středu stáda. V nastalém zmatku zvažují, které zvíře je pomalé či slabé, a mohlo by tedy být snadnou kořistí. Od chvíle, kdy se pro svou oběť rozhodnou, se nenechají odlákat žádnou jinou příležitostí k lovu. Vybrané zvíře oddělí od stáda a pronásledují je tak dlouho, dokud se zcela nevyčerpá. Ve chvíli, kdy se štvaná oběť zastaví, vrhnou se na ni a roztrhají ji zaživa. Na otázku, proč hyeny svou oběť nejprve neusmrtí, je poměrně jednoduchá odpověď. I když jsou vybaveny čelistmi, které dokážou hravě rozdrtit i kosti, nejsou hyeny uzpůsobeny k tomu, aby dokázaly svou kořist usmrtit rychle. Pokud by se o to některé zvíře přesto pokusilo, ztratilo by drahocenný čas a dalo by tím ostatním členům smečky náskok několika soust.

Jak přežít

Podobný způsob lovu se stal téměř osudným psům hyenovitým, kteří byli na území Keni hromadně vybíjeni jako škodná a dnes bojují o přežití. Hyeny jsou na tom nepoměrně lépe, a v současné době jsou dokonce považovány za nejúspěšnější druh mezi africkými masožravci. Přispěla k tomu zejména jejich obdivuhodná přizpůsobivost, se kterou se dokážou vyrovnávat s okolními podmínkami.

Ukázkovým příkladem jsou hyeny skvrnité, jejichž způsob života a chování se však od ostatních druhů hyen liší. Na územích, jakými jsou například Masai Mara nebo kráter Ngorongoro, kde je celoročně dostatek potravy, vytvářejí hyeny skvrnité smečky čítající běžně až osmdesát členů. V Serengeti, kde je zvěře menší množství, jsou už jejich smečky mnohem méně početné a například v poušti Kalahari, na zvěř velmi chudé, nevytvářejí smečky vůbec, protože velké společenství by zde nemělo šanci přežít.

Úspěšné androgeny

Teritorium smečky má obvykle rozlohu kolem 50 km2, ale v případě úbytku zvěře je hyeny rozšiřují. Pak se občas stává, že se lovecká území dvou smeček překryjí a dochází ke střetům, končícím těžkými zraněními a často také smrtí mnoha zvířat. Vítězná smečka, která ovládne bojiště, pak neváhá pozřít nejen těla padlých nepřátel, ale dokonce i vlastní mrtvé spolubojovníky.

K růstu hyení populace ve východní Africe přispěli svým dílem také vědci. Jedním z nejrozsáhlejších projektů byl výzkum amerických přírodovědců, kteří v okolí řeky Talek v rezervaci Masai Mara sledovali od roku 1978 zhruba sedmdesátičlennou smečku hyen skvrnitých. Roky výzkumu přinesly mnoho poznatků o mimořádné stavbě těla těchto šelem a především o unikátních sociálních vazbách ve smečce, v nichž dominantní roli hrají samice.

V průběhu evolučního vývoje se u mnoha zvířat vyskytly anomálie, které se pro další vývoj druhu buď osvědčily, nebo se projevily jako slepá ulička a postupně zanikly. Nejinak tomu bylo i u hyen, u kterých se takováto „výhybka“ projevila postupným zvyšováním hladiny samčího hormonu androgenu u samic, což mělo za následek nárůst jejich hmotnosti a také zvýšenou agresivitu. Tyto vlastnosti byly výhodné zejména při rozmnožování. Čím mohutnější a bojovnější byla matka, tím lépe dokázala ubránit a nasytit svá mláďata. Postupně se u samic dokonce vyvinul jakýsi nefunkční pseudopenis, který na první po hled téměř znemožňuje identifikaci pohlaví jednotlivých zvířat. To dříve vedlo k další mylné domněnce, že jsou hyeny hermafrodité.

Královny-bojovnice

Zvýšená agresivita a síla vynesly samice na nejvyšší příčky pomyslného žebříčku hierarchie ve smečce. Společenské postavení je v životě hyen určující a umožňuje vyvoleným zvířatům přežít i v dobách, kdy se zraní nebo zestárnou. Byly doloženy případy, kdy vysoce postavené hyeny přišly v boji s jinými zvířaty o nohu, a i takto zmrzačené si dokázaly udržet autoritu a úspěšně přežít.

Smečka hyen skvrnitých je vždy vedena dominantní samicí, které podléhají další, vzájemně si podřízené samice. Vůdčí postavení je dědičné a nejsilnější dcera dominantní samice zaujímá po smrti matky její pozici. Příslušnost k rodině vůdčí samice je výhodou i pro její další potomky. Těží z ní zejména mladí samci, kteří si výsostného postavení, vyplývajícího z matčiny autority, užívají až do věku tří let. Pak ale pohlavně dospějí a musejí svou mateřskou smečku opustit. Připojí se pak k jinému klanu, kde zaujmou podřízenou pozici pouhých ploditelů.

Vůdčí postavení se může na dceru dominantní samice přenést také v případě, že její matka předčasně zahyne. Už ve věku několika měsíců je totiž její postavení následnice trůnu natolik pevné a respektované, že si může dovolit diktovat svou vůli ostatním podřízeným zvířatům. Je někdy až komické pozorovat, jak mezi sebou dospělé, ale společensky podřízené hyeny bojují o přízeň sotva odrostlých štěňat své velitelky.

Vědci usuzují, že dědičnost postavení ve smečce může mimo jiné souviset s hladinou androgenu, která je u vůdčích samic vyšší, a přenáší se dokonce i na jejich ještě nenarozená mláďata. Malé hyeny se rodí mimořádně agresivní. Ihned po narození vidí a jsou vybaveny ostrými mléčnými zuby, které dokážou účinně používat. Slabšímu mláděti z vrhu, které není natolik průbojné, aby se dostalo k matčinu mléku, se tento handicap již nikdy nepodaří dohnat, a je tak odsouzeno do podřadné role, nebo dokonce k smrti. Platí to zejména o malých samičkách. Jen málokdy se stává, že přežijí dvě sestry z jednoho vrhu. Na druhé straně úspěšnost odchovu samců je velmi vysoká, zvláště pak u potomků vysoce postavených samic.

Péče o mláďata

Samice obvykle vychovávají svá mláďata ve společném doupěti, ale každá se stará jen o své potomky. Cizí mláďata od sebe odhání, a ve výjimečných případech je může i usmrtit. Pokud matka mláďat zahyne, jsou její potomci odsouzeni k pomalé smrti hladem.

Hyeny krmí svá mláďata až do věku osmi měsíců pouze mlékem. Na rozdíl od jiných šelem jim nepřinášejí masitou kořist. Důvod je prostý. Přednost mají nejvýše postavená zvířata a nosit mláďatům kusy masa by se pro slabší jedince rovnalo jejich jisté ztrátě. Jen vůdčí samice si může čas od času dovolit přinést část úlovku až k doupěti - jinak se každé zvíře snaží přímo na místě urvat z úlovku či z nalezené mršiny, co se dá. Ani potom ale hyeny svým potomkům pozřenou potravu nevyvrhují, což je dáno jejich mimořádně výkonným trávicím systémem. Silné žaludeční šťávy stráví všechny složky potravy včetně kůže a kostí již během několika málo hodin, a tak vlastně ani není co vyvrhovat. Mléko hyen je ovšem mimořádně výživné, a i když už později mláďata částečně přejdou na masitou výživu, kojí je samice až do jednoho a půl roku. Je to nejdelší prokázaná doba kojení mezi africkými masožravci.

Ošklivé krásky

Je půl páté ráno. Před naším bungalovem u řeky Talek je ještě úplná tma, prosycená zvuky obyvatel buše. Táhlé vytí hyen je nezaměnitelné a nevzbuzuje právě příjemné pocity. Podobně působí i jejich další charakteristický hlasový projev, připomínající potměšilé, úsečné chechtání. Dozvuky noci, kdy bývají hyeny nejvíce aktivní, se mohou nést i na vzdálenost mnoha kilometrů; tentokrát však máme pocit, že hyeny jsou opravdu blízko.

Vyrážíme za úsvitu a jen pár set metrů od tábořiště narážíme na velkou smečku. Není pochyb, že jsou to právě hyeny od řeky Talek, které byly předmětem výzkumu amerických vědců. Některá zvířata mají obojky s vysílačkou, která monitoruje jejich pohyb. Noc přinesla smečce úspěch: ulovila pakoně a teď si už jen některá zvířata pohrávají s jeho zbytky. Zválená tráva potřísněná kapkami krve prozrazuje místo posledního zápasu zvířete… Mírumilovné chování nasycených hyen je v naprostém kontrastu s dramatem, které se zde před několika okamžiky odehrálo. Teď zvířata dovádějí, vzájemně se olizují a vyjadřují si oddanost.

Typickým projevem, stvrzujícím neměnnost pevné hierarchie ve smečce, je chování vůči dominantní samici. Ostatní zvířata si před ni lehají na záda a na znamení podřízenosti jí nastavují odhalené genitálie. Oproti dřívějším teoriím nemá toto chování žádný sexuální podtext, ale je výhradně znakem podřízenosti. Vůdčí samice přijímá tyto projevy s velkorysou samozřejmostí a nastavené genitálie vždy pouze očichá. Svou autoritu projeví teprve tehdy, když hra rozdováděných členů smečky překročí jistou hranici, za kterou nehodlá dominantní samice zajít.

Je krásné ráno, jedno z těch, kdy není vycházející africké slunce skryto za mraky. Zlatavý úsvit změkčuje siluety spokojené hyení rodiny, a propůjčuje mírnější podobu dokonce i jejich zkrvaveným mordám. V té chvíli jsou hyeny téměř krásné. Ať už ale každý vnímá krásu těchto zvířat jakkoli, ani jejich největší odpůrce nemůže popřít, že bez těchto odhodlaných bojovnic z buše by Afrika nebyla Afrikou.


Kikujská pohádka

Jednou se chtěl orel pomstít hyeně, a tak si vymyslel lest. Napovídal jí, že ví o spoustě masa, které vystačí celé její rodině na mnoho let. Hyena uvěřila a svolala své příbuzné, aby je orel k masu donesl. První hyena se dravci zakousla do ocasu, další se chytila zuby její oháňky a tak všechna zvířata vytvořila dlouhý řetěz. Orel se s nimi vznesl do vzduchu, a když byli dostatečně vysoko, zeptal se první hyeny, jestli ještě vidí zemi. Hloupé zvíře otevřelo tlamu k odpovědi a v tu chvíli se všechny hyeny zřítily na zem a zabily se. Zachránila se jen jedna a ta od té doby kulhá…


Víte, že...

  • Hyeny mají v poměru k velikosti těla největší srdce ze všech afrických savců.
  • Stisk hyeních čelistí se rovná síle 800 kg/cm2.
  • Hyeny jsou schopny štvát svou kořist až na vzdálenost pěti kilometrů průměrnou rychlostí 50 km/h.
  • Průměrná váha hyeny je 65 kg.
  • Zatímco po ostatních afrických masožravcích zůstává až 40 procent zbytků, jsou hyeny schopny zužitkovat kořist téměř celou, a to včetně napůl zetlelého a parazity prolezlého masa, kůže a kostí.
  • Hyení mléko má nejvyšší obsah tuků a bílkovin ze všech afrických masožravců.
  • Hyeny loví kopytníky až do velikosti buvola, ale vezmou za vděk i rybami, hmyzem a odpadky.
  • Bylo prokázáno, že smečka 36 hyen je za půl hodiny schopna sežrat (až na lebku a část páteře) celou dospělou zebru vážící 250 kg. To je skoro 7 kilogramů masa a kostí na jedno zvíře.
  • Hyeny značkují svá teritoria výměšky z řitních žláz.
  • Úspěšnost hyeního lovu se pohybuje mezi 30-40 procenty.

Olga Šilhová




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země