Ceněný básník a prozaik Marek Šindelka nedávno vydal sbírku osmi povídek o vztazích, ne-vztazích a vztahových mezistádiích. Jmenuje se Zůstaňte s námi.
Marek Šindelka (27) se na poli současné české literatury objevil teprve před pár lety, zato se vší dynamikou a grácií autora, který dokáže žonglovat s literárními formami i žánry. Debutoval velmi osobní sbírkou Strychnin a jiné básně (2006), za kterou si odnesl Cenu Jiřího Ortena, načež o něco později se svou první, loni do komiksu převedenou prózou Chyba (2008) usiloval o Cenu Josefa Škvoreckého.
Student FF UK a FAMU Šindelka se nehledě na svůj věk nebojí experimentovat a pouštět se do specifických literárních žánrů jako thriller v případě Chyby nebo bezmála milostné povídky u novinky Zůstaňte s námi.
Šindelkovy postavy se na 160 stranách povídkové sbírky ukazují jako nesympatičtí, nic nedělající zoufalci, kterým vztahy doslova utíkají pod rukama. Nikdo nic neřeší, postavy jen povrchně konverzují a doufají, že se nad ledabylým krájením zeleniny a sterilním rozhovorem o počasí jejich problémy vyřeší samy.
Šindelka se se svými hrdiny nemazlí a nelítostně jim přiděluje neveselé role - od stereotypních loutek typu mladé ženy kolem pětatřicítky, pohledné, se zájmy a znalostmi, které jí zbyly po bývalých partnerech, po čtyřicátníka dávno pracovně vyhořelého a prahnoucího pouze po pohlazení vlastního ega.
Spisovatelovi (anti)hrdinové hrají společenské hry a beznadějně v nich prohrávají; nechávají se unavit nekonečnými verbálními předehrami rozchodu a jedovatými slovy. Povídka Luk je freskou rodinné po-rozvodové situace, záznamem uječeného ticha, v němž si každý hájí svůj milimetr nově získané svobody, povídka Zrcadlo zase až magickorealisticky zachycuje novináře, který se jednoho ráno vzbudí opilý v hotelovém pokoji, načež se vydává na nejpodivnější rozhovor své kariéry, během nějž je sám polapen do kliček vyprávění.
Svou realističností a křehkou všedností ovšem vyniká povídka, která dala vzniknout názvu celé knihy - Zůstaňte s námi je gejzírem partnerské osamělosti a křikem uprostřed davu, kterého si stejně nikdo nevšimne.
Šindelka je bystrým pozorovatelem vyprahlých mezilidských vztahů, jež nikdo neopouští jednoduše proto, že trvají „už tak dlouho“. Velebí a zdůrazňuje sdílenou osamělost – jeho postavy nejsou samotné zcela, žijí v páru nebo v rodinách, jen si už jednoduše nemají co říct.
Vyvíjející se rukopis Marka Šindelky se vyplatí sledovat. Při jeho odvaze a schopnosti nenechat se spoutat čtenářskými ani kritickými očekáváními může jeho další kniha být historickým memoárem stejně dobře jako antiutopií z blízké budoucnosti.
