nahoru

Jan P. Muchow v anketě Reflexu: Neberu hudbu jako kulisu, ani tu ambientní

  • REDAKCE 29. března 2018 • 13:50
    Jan P. Muchow v anketě Reflexu: Neberu hudbu jako kulisu, ani tu ambientní
    Jan P. Muchow: Neberu hudbu jako kulisu
    • foto: 
    Profimedia

    U příležitosti 40. let od vydání alba Briana Ena Ambient 1: Music for Aritports (1978) vychází díky aktivitě Hudebního informačního střediska CD Feedbacks and Ties (2017), které mapuje počátky ambientní hudby u nás. My jsme na toto téma položili sedm otázek padesáti hudebníkům, producentům, fotografům či výtvarníkům, kteří nějakým způsobem s tímto náladotvorným hudebním stylem pracují. Deset nejzajímavějších odpovědí uvádíme zde na webu reflex.cz. Celou anketu pak můžete sledovat na facebookovém profilu Ambient CZ.


  • Jan P. Muchow

    Na sedm otázek o ambientní hudbě odpovídá skladatel a hudební producent Jan P. Muchow. Založil skupinu Ecstasy of Saint Theresa. Je držitel čtyř ocenění Český lev za nejlepší hudbu a pěti nominací.

    1. Kdy jste se poprvé setkal s ambientní hudbou?

    To už si nevzpomenu přesně. Bylo to buď Music for Airports, nebo Music for Films od Briana Ena.

    2. Jaký měl na vás ambient vliv?

    Obecně na mě nemají vliv styly, ale dobrá hudba. Z ambientních desek to tedy kromě alb Briana Ena mohlo být album The KLF – Chill Out nebo to, co dělali The Orb, Erik Satie, Tangerine Dream, Aphex Twin a další.

    3. Je pro vás ambient jen kulisa, nebo svérázný hudební žánr?

    Neberu hudbu jako kulisu, tedy ani tu ambientní.

    4. Jak vy sám pracujete s ambientními prvky ve vlastní tvorbě?

    Ticho je můj nejoblíbenější hudební nástroj.

    5. Viděl jste v Praze některou z výstav Briana Ena? První se uskutečnila ve spolupráci s českým výtvarníkem Jiřím Příhodou v roce 1998 v galerii Nová síň. Podruhé Eno vystavoval instalaci The Ship ve Veletržním paláci v roce 2017.

    Bohužel neviděl.

    6. Máte nějaký zajímavý zážitek z koncertu ambientní hudby?

    V takovém klidnějším, až ambientnějším období The Ecstasy of Saint Theresa jsme v roce 1994 koncertovali v pražském planetáriu. To byl opravdu zajímavý zážitek.

    7. Kterou ambientní desku považujete za nejlepší a doporučil byste ji k poslechu?

    Clint Mansell – Moon (original soundtrack).


  • Floex

    Na sedm otázek o ambientní hudbě odpovídá Tomáš Dvořák, známý pod přezdívkou Floex. Multimediální umělec, autor soundtracků k počítačovým hrám Samorost a Machinarium za desku Zorya (2011) získal dvě ceny Anděl 2011, a to v kategoriích alternativní hudba a elektronická hudba a bylo album nominováno na ceny Apollo a Vinyla.

    1. Kdy jste se poprvé setkal s ambientní hudbou?

    Asi tak v roce 1995, a to především díky Radiu 1 a Seancím Josefa Sedloně.

    2. Jaký měl na vás ambient vliv?

    Myslím, že to, jak vnímáme dnes ambientní hudbu je daleko širší. V tomhle širším významu, tedy jako hudby, kde beat nehraje zásadní roli a kde plocha a textura dávají vyniknout zvukové kvalitě hudby, zcela zásadní.

    3. Je pro vás ambient jen kulisa, nebo svérázný hudební žánr?

    Ambient jako kulisa, nevnímám to jako pejorativní. Původní záměr tohohle stylu byl nakonec nějakým způsobem komunikovat s... a dotvářet fyzický prostor a možná i prostor mentální. Jsou každopádně desky, které si rád poslechnu koncentrovaně, a jsou zase jiné (samozřejmě ty abstraktnější), jimiž právě spíš prostor jen dotvářím.

    4. Jak vy sám pracujete s ambientními prvky ve vlastní tvorbě?

    Je to pro mě změkčující, pojivá, atmosférická složka.

    5. Viděl jste v Praze některou z výstav Briana Ena? První se uskutečnila ve spolupráci s českým výtvarníkem Jiřím Příhodou v roce 1998 v galerii Nová síň. Podruhé Eno vystavoval instalaci The Ship ve Veletržním paláci v roce 2017.

    Ne, vždycky mi to uniklo. Ale já Briana Ena, při vší úctě k otci zakladateli, zas nějak extra nemusím.

    6. Máte nějaký zajímavý zážitek z koncertu ambientní hudby?

    Je jich víc. Například koncert Fennesze v Budapešti. Snad by to šlo přirovnat k letu rakety do vesmíru. Různé projekty Arve Henriksena, zejména ty s Janem Bangem. Koncert v Arše byl pro mě jeden z nejsilnějších hudebních zážitků celkově.

    7. Kterou ambientní desku považujete za nejlepší a doporučil byste ji k poslechu?

    Tak to bych si dovolil doporučit trochu víc: Aphex Twin – Selected Ambeint Works Vol. II, to bylo mimochodem moje vůbec první CD, které jsem si kdy koupil a stále se k němu vracím. Zcela nadčasová deska! Lusine – Language Barrier –, deska na hraně ambientu a elektronického, mírně reichovského minimalismu. Stars of the Lid – And Their Refinement of the Decline, čisté, klouzavě plochy, pomalost a jednoduchost. Ideální deska pro vytvoření ambientu. A pokud to ještě spadá do ambientu, zmínil bych Arve Henriksena – Chiaroscuro. Emoce, andělská krása, melancholie hloubka.


  • Pavel Richter

    Na sedm otázek o ambientní hudbě odpovídá hudebník, producent Pavel Richter, vlastník vydavatelství Richtig Music.

    1. Kdy jste se poprvé setkal s ambientní hudbou?

    Evening Star – Fripp&Eno v roce 1976, pouze první strana LP, druhou mi Vlasta Marek nenahrál. Prý bych to nepochopil.

    2. Jaký měl na vás ambient vliv?

    Byl to podobný pocit jako po požití marihuany. Čas se zastavil a rozléval se pocit, jaký je při stavu alfa vln.

    3. Je pro vás ambient jen kulisa, nebo svérázný hudební žánr?

    Svérázný hudební žánr. I když trochu zmateně používaný. Ne všechno, co je tzv. krásné, je ambient.

    4. Jak vy sám pracujete s ambientními prvky ve vlastní tvorbě?

    Jako se vším. Považuji se za přijímač vesmírných signálů. Takže je to vlastně jedno.

    5. Viděl jste v Praze některou z výstav Briana Ena? První se uskutečnila ve spolupráci s českým výtvarníkem Jiřím Příhodou v roce 1998 v galerii Nová síň. Podruhé Eno vystavoval instalaci The Ship ve Veletržním paláci v roce 2017. 

    První neviděl a The Ship mě tak trochu zklamala stejně jako ono CD. Ale já si netroufám hodnotit tu výtvarnou složku.

    6. Máte nějaký zajímavý zážitek z koncertu ambientní hudby?

    Tak to jedině z vlastní. Někdy to bylo negativní ve formě až bučení (nesouhlasného) a někdy to byla taková společná meditace. Nicméně je třeba poukázat na ten konflikt názvů. Co to je ambientní koncert?

    7. Kterou ambientní desku považujete za nejlepší a doporučil byste ji k poslechu?

    Eno – Thuersday Afternoon, Music for Airport, On Land, Neroli. To jsou kameny. Další už bylo trochu rozmělňování, například Apollo.


  • Michal Ditrich

    Na sedm otázek o ambientní hudbě odpovídá Michal Ditrich, producent, baskytarista. Jeho skupina Hypnotix měla řadu turné po celé Evropě.

    1. Kdy jste se poprvé setkal s ambientní hudbou?

    Pro mě začala ambientní hudba někdy kolem památného roku 1968. Byl jsem teenager a objevil jsem indickou tradiční hudbu. Když dneska poslouchám elektronické ambientní projekty, mám „hudební zážitek“ srovnatelné úrovně.

    2. Jaký měl na vás ambient vliv?

    Mám z ambientní hudby pocit převalující, plující a někdy i letící, tyto pocity se dají očekávat jen při poslechu vybraných děl vážné hudby.

    3. Je pro vás ambient jen kulisa, nebo svérázný hudební žánr?

    To je jako s fuseklema, někdo je nosí na nohou, jinej si ji natáhne na hlavu a jde vyloupit banku, záleží, jak kdo ambientní hudbu použije, jestli jen jako kulisu, nebo si žánr oblíbí jako jeden ze svých favoritních hudebních stylů... A umějí ještě lidi poslouchat hudbu, aniž by u toho hledali něco na mobilu?

    4. Jak vy sám pracujete s ambientními prvky ve vlastní tvorbě?

    Udělal jsem před lety CD na objednávku pro lidového léčitele, který je používá při seancích... asi by se to dalo nazvat ambientní hudbou... Běžně spíš používám ambientní zvuky a nálady v dubových remixech, kde potřebuju vytvořit některou z výše zmíněných nálad.

    5. Viděl jste v Praze některou z výstav Briana Ena? První se uskutečnila ve spolupráci s českým výtvarníkem Jiřím Příhodou v roce 1998 v galerii Nová síň. Podruhé Eno vystavoval instalaci The Ship ve Veletržním paláci v roce 2017.

    Ne.

    6. Máte nějaký zajímavý zážitek z koncertu ambientní hudby?

    Zas tak často ambientní koncerty nevymetám... Jednou jsme hráli na festivalu elektronické hudby v Hamburku, po nás měl Banco de Gaya ambientní set s projekcí, který jsem si fakt užil, nezapomenutelný zážitek byl i koncert Kora et le Mechanix v NoD Roxy.

    7. Kterou ambientní desku považujete za nejlepší a doporučil byste ji k poslechu? 

    Musím se přiznat, že s nástupem Spotify si vždycky najdu něco, co se mi líbí, ale vzápětí zapomenu, co to bylo.... Vyrábíme občas, s multiinstrumentalistou Jirkou Mazánkem samply etnických nástrojů a posíláme to Mathiasu Grassovovi: https://mathiasgrassow.bandcamp.com.Používá to na svých deskách, řekl bych, více než zdařile. Stojí za poslech...


  • Moimir Papalescu

    Na sedm otázek o ambientní hudbě odpovídá ikona české elektronické hudby Moimir Papalescu (Magnetik, Vanessa, Die alten Maschinen, The Nihilists, The Stylists, ...).

    1. Kdy jste se poprvé setkal s ambientní hudbou?

    Když jsem poprvé v kočárku na zahradě naslouchal šumění větru v korunách jabloní a do zpěvu ptáků se z nedalekého amfiteátru mísil zvuk cimbálovky.

    2. Jaký měl na vás ambient vliv?

    Zcela ambientní. 

    3. Je pro vás ambient jen kulisa, nebo svérázný hudební žánr?

    Jak kdy, rád u něj usínám. Často jej ale také soustředěně poslouchám.

    4. Jak vy sám pracujete s ambientními prvky ve vlastní tvorbě?

    Rád, především pak u projektu Magnetik, využívám kontrastů, kdy vypjaté a často rytmické pasáže střídám s ambientními plochami. Jako poctu ambientní hudbě jsem pak v tomto duchu společně s multiinstrumentalistou Petrem Venkrbcem zkomponoval celé album Laudanum.

    5. Viděl jste v Praze některou z výstav Briana Ena? První se uskutečnila ve spolupráci s českým výtvarníkem Jiřím Příhodou v roce 1998 v galerii Nová síň. Podruhé Eno vystavoval instalaci The Ship ve Veletržním paláci v roce 2017.

    Až tu loňskou – a zapůsobila na mne opravdu silně –, ty elekronicky zmodulované hlasy v oceánu zvukových barev působily dokonale hypnoticky. Skvělý zážitek hodný otce ambientu!

    6. Máte nějaký zajímavý zážitek z koncertu ambientní hudby?

    Výše popisovaný, kdy jsem se dostal právě do jakéhosi stavu transu. A pak také ryze osobní, při interpretaci jedné z našich skladeb, kdy jsme v malém sále Rudolfina v různých modulacích s kolegou Venkrbcem střídali v nepravidelných intervalech pouhý jeden tón a publikum po skončení ještě dlouhé minuty zůstalo sedět v křeslech.

    7. Kterou ambientní desku považujete za nejlepší a doporučil byste ji k poslechu?

    Discreet Music od Briana Ena z roku 1975, která je naprosto geniálně vytvořena zpomaleným barokním kánonem.


  • Jan Faix

    Na sedm otázek o ambientní hudbě odpovídá Jan Faix, hudebník a publicista, spoluzakladatel netlabelu Signals from Arkaim. 


    1. Kdy jste se poprvé setkal s ambientní hudbou?

    S pojmem ambient jsem se setkal poprvé asi v patnácti díky spolužákům na střední škole, kteří mi doporučili poslouchat Radio 1. To se pro mne stalo důležitým zdrojem informací o různé hudbě. Slyšel jsem tam poprvé leccos, např. Mariana Vargu, zásadní pro mne byly Jazz a fusion hodinky, pravidelné dávky ambientu jsem obdržel díky pořadu Seance. Potom jsem se v rámci tvorby diplomové práce setkal s Alanem Vitoušem, který mne do ambientní estetiky zasvětil mnohem podrobněji.

    2. Jaký měl na vás ambient vliv?

    Velmi mi pomohl v rozšiřování představ o tom, jaká hudba je možná. Do té doby jsem byl vystavován pouze tradičnějším hudebním formám a strukturám, ať už původem z evropské klasicko-romantické tradice, z moderního jazzu a progresívního rocku, nebo z dobových tanečních žánrů. Ambient mi pomohl v estetickém vnímání přirozeného zvuku prostředí. Nezapomenutelnou vzpomínkou z dětství je pro mne zvuk mých rodných Strašnic. Zejména po dešti se tam zvláštně rozléhaly zvuky silničního provozu i zpěv ptáků, zpoza Skalky tam ve zvláštním echu zaznívaly pískoty brzdících vlaků a zachrchlané tlampače z nádraží Hostivař. To bylo zřejmě ke konci osmdesátých let, později jsem podobný zvuk už v těch místech v takové intenzitě nezaslechl, možná proto, že tam přibylo více zástavby.

    3. Je pro vás ambient jen kulisa, nebo svérázný hudební žánr?

    Vnímám ho jako žánr, který ve své definici má právě ohledávání hranice mezi skladatelským hudebním záměrem a estetizací přirozeného zvuku prostředí. V současnosti při poslechu či při mé vlastní práci s ambientní hudbou tento dualismus příliš nerozlišuji, ale intuitivně s ním počítám.

    4. Jak vy sám pracujete s ambientními prvky ve vlastní tvorbě?

    Je pro mne stále v arzenálu výrazových prostředků. Dospíváme k jeho kontextu často při různých improvizačních koncertech, ambietní chápání zvuku je pro mne důležité i v mých skladbách, v nichž pracuji s terénními nahrávkami a syntezátory, byť čistý ambient většinou není mým cílem.

    5. Viděl jste v Praze některou z výstav Briana Ena? První se uskutečnila ve spolupráci s českým výtvarníkem Jiřím Příhodou v roce 1998 v galerii Nová síň. Podruhé Eno vystavoval instalaci The Ship ve Veletržním paláci v roce 2017.

    Loňskou výstavu jsem navštívil dvakrát, jednou jsme si ji užili i s celou rodinou. Ta první mne minula.

    6. Máte nějaký zajímavý zážitek z koncertu ambientní hudby?

    Velmi jsem si užil koncerty v pražské Arše – Philla Niblocka s Thomasem Ankersmitem a Oneohtrix Point Never. Zážitky to byly pro mne čistě hudební.

    7. Kterou ambientní desku považujete za nejlepší a doporučil byste ji k poslechu?

    Netroufám si příliš hodnotit. Pro mne je nezapomenutelné Dream Theory in Malaya (Fourth World Volume Two) od Jona Hassella, Enovo Ambient4: On Land či desky projektu Biosphere, Philla Niblocka a Franciska Lópeze.


  • Michal Kořán

    Na sedm otázek o ambientní hudbě odpovídá Michal Kořán, hudebník, člen skupiny Kora et le Mechanix. Za divadelní představení Perón (režie Miloš Karásek, 2003) získal v roce 2003 na Slovensku cenu za Nejlepší scénickou hudbu.

    1. Kdy jste se poprvé setkal s ambientní hudbou?

    Myslím, že na konci základní školy, když ji poslouchal starší brácha. Zaujala mě pro svou neobvyklou tajemnou zádumčivost.

    2. Jaký měl na vás ambient vliv?

    Poměrně zásadní. Je to hudba, ve které se dá najít dobrodružství, emoce, tajuplnost. Probouzí fantazii.

    3. Je pro vás ambient jen kulisa, nebo svérázný hudební žánr?

    Svérázný žánr. Navíc se stal součástí dalších. Ale dobře se mi u něj i pracuje... :-) 

    4. Jak vy sám pracujete s ambientními prvky ve vlastní tvorbě?

    Používám tajemné zvuky jako základy skladeb. Nejprve mě ale musí zaujmout. Náladu a kostru skladby vytvářím až teprve potom.

    5. Viděl jste v Praze některou z výstav Briana Ena? První se uskutečnila ve spolupráci s českým výtvarníkem Jiřím Příhodou v roce 1998 v galerii Nová síň. Podruhé Eno vystavoval instalaci The Ship ve Veletržním paláci v roce 2017.

    Ano, obě. Ale ta první se mi líbila víc. Na té druhé jsem zejména ocenil brilantní zvuk.

    6. Máte nějaký zajímavý zážitek z koncertu ambientní hudby?

    Když jsem viděl v Praze poprvé koncert Biosphere v roce 2007 v Paláci Akropolis. Dost jsem se na vystoupení těšil a pak jsem byl naprosto unešen projekcí, že se pro mě koncert stal kinem a hudbu si skoro nepamatuji. Dokonale se to obrátilo. Hudba byla skvělá, ale vizuální dojem ji potlačil do pozadí. Podobný pocit mám i z vystoupení Tibora Szemző v Praze. Člověk prostě neumí najednou poslouchat hudbu nebo sledovat film. Mozek vždy dává jednomu přednost.

    7. Kterou ambientní desku považujete za nejlepší a doporučil byste ji k poslechu?

    Je těžké vybrat jednu, ale od Briana Ena asi nejvíc Discreet Music, Neroli, Apollo a Thursday Afternoon. A pak obě desky Davida Sylviana s Holgerem Czukayem: Flux + Mutability a Plight & Premonition. Z české scény jednoznačně první album Richter bandu, které vyšlo v roce 1992 na značce Rachot.


  • Ondřej Lasák

    Na sedm otázek o ambientní hudbě odpovídá Ondřej Lasák, dramaturg série Silent_Night a CEO labelu Genot Centre

    1. Kdy jste se poprvé setkal s ambientní hudbou?

    Na základní škole díky skladbám na soundtracích k filmům jako Trainspotting. Jako první ambientní desky, co jsem cíleně poslouchal, si vybavuji Selected Ambient Work II a Ambient 1: Music for Airports, takže nic překvapivého.

    2. Jaký měl na vás ambient vliv?

    V té době minimální. I během střední školy jsem ambient bral spíše jako užitkovou hudbu, když jsem potřeboval zpomalit čas u psaní referátů. Později jsem si kvůli poslechu podobné hudby uvědomil, jakou sílu má repetice, jak moc se mi může vrátit opravdu soustředěný poslech, jak i ta nejdrobnější změna může mít emocionální dopad srovnatelný s těmi nejdramatičtějšími zlomy.

    3. Je pro vás ambient jen kulisa, nebo svérázný hudební žánr?

    Rozhodně jde o svébytný žánr, ale preferuji označení abstraktní hudba právě kvůli té automatické asociaci ambientu s něčím, co má zůstat v pozadí.

    4. Jak vy sám pracujete s ambientními prvky ve vlastní tvorbě/práci?

    Sám hudbu netvořím. Během pořádání se ale dlouhodobě snažím tvořit vhodné prostředí k prezentaci minimalistické abstraktní hudby. Kvůli obvyklé absenci performativních prvků a viditelného „muzikantství“ to občas není snadné. Zvlášť pokud člověk nechce sklouznout k po­užívání klišovitých projekcí a jiných okoukaných vizuálních prvků. Ambient nemusí být strnulý. Minimalismus by měl i provokovat a konfrontovat posluchače s jeho naučenými návyky.

    5. Viděl jste v Praze některou z výstav Briana Ena? První se uskutečnila ve spolupráci s českým výtvarníkem Jiřím Příhodou v roce 1998 v galerii Nová síň. Podruhé Eno vystavoval instalaci The Ship ve Veletržním paláci v roce 2017.

    Byl jsem na instalaci The Ship. Tu desku mám docela rád a překvapilo mě, že s tím materiálem v rámci instalace nepracoval trochu kreativnějším způsobem. K Enovi mám divný vztah. Třeba jeho kolaborace s Jonem Hassellem Fourth World Vol. 1 – Possible Music mi bez přehánění změnila život, jinak se ale musím přiznat, že nejsem fanda snad žádného jeho projektu z posledních cca 30 let. U The Ship mě nějakým způsobem bavil návrat jeho hlasu k písničkám a neskrývaná nostalgie. Po těch xx konceptuálních nudách, kterými bohužel přímo přispěl k tomu, že většina lidí ambient vnímá jen jako background, to působilo svěže.

    6. Máte nějaký zajímavý zážitek z koncertu ambientní hudby?

    Celá série Silent_Night je vlastně reakcí na to, že pro nás koncerty ambientu byly většinou spíš utrpením. Podobná hudba opravdu vyžaduje otevřené publikum a hodně specifické podmínky, které se nám už daří pravidelně vytvářet i mimo Divadlo Ponec. O to víc mi ale v hlavě zůstávají koncerty z míst, kde by podobná hudba fungovat vůbec neměla. Za všechny bych zmínil vystoupení Philipa Jecka z OFF festivalu v roce 2010. Šlo o poslední koncert závěrečného dne. Mezi 3. a 4. ráno na něm bylo posledních pár přeživších, kteří v tom stanu usínali vestoje a snažili se nešlapat po hlavách odpadlíků spících na zabahněné podlaze jednoho z menších stanů. Do toho Jeck v džísce za dvěma červenými kufříkovými gramofony Dansette loopoval ty poškrábané staré desky... Post-apo ambient.

    7. Kterou ambientní desku považujete za nejlepší a doporučil byste ji k poslechu?

    Asi cokoliv od Éliane Radigue. Hlavně Trilogie de la Mort a Adnos I–III mi vždycky dokáží neuvěřitelným způsobem rozhodit hlavu. U žádné jiné nahrané hudby se mi to opakovaně nestává.


  • Matěj Kratochvíl

    Na sedm otázek o ambientní hudbě odpovídá Matěj Kratochvíl, muzikolog, publicista a lidový hudebník.

    1. Kdy jste se poprvé setkal s ambientní hudbou? 

    To bylo někdy v 90. letech, kdy jsem v nějakém bazaru narazil na kazetu Briana Ena Nerve Net. Ta paradoxně není moc ambientní, ale spíše písničková. O Enovi jsem předtím četl v knížce Hudba na pomezí, a tak jsem jen matně tušil, co by ambient mohl být. Tohle setkání ale odstartovalo seznamování s dalšími nahrávkami Ena a spřízněných umělců.

    2. Jaký měl na vás ambient vliv? 

    Na začátku to byl jeden z více zdrojů poznání, jak hudba může znít, jaké zvuky existují, co vůbec lze za hudbu považovat. Postupně jsem si také skrze ambientní nahrávky uvědomil, že hudba dokáže zprostředkovat jiné chápání času.

    3. Je pro vás ambient jen kulisa, nebo svérázný hudební žánr? 

    Jako kulisu lze poslouchat spoustu různých druhů a žánrů, nejen tu, která je označována jako ambient. Takže jde spíš o žánr. Ovšem pod žánrové označení ambient se už dnes vejde tolik naprosto si navzájem nepodobné hudby, z čehož některá se zcela vzpírá roli zvukové kulisy a jiná takovou funkci klidně plnit může.

    4. Jak vy sám pracujete s ambientními prvky ve vlastní tvorbě? 

    Moje tvorba je sporadická a víceméně nezveřejňovaná, ale nejspíš bych v některých pokusech vliv ambientu našel. Asi je to potěšení v rozvíjení dlouhých ploch, v nichž se toho zdánlivě moc neděje, vědomí, že když se mi nějaký zvuk líbí, tak si ho můžu užívat hezky dlouho. Vytváření nedramatických hudebních proudů, v nichž jsou – pokud se posluchač rozhodne soustředit – skryty zajímavé detaily. A také mě ovlivnil Enův text Nahrávací studio jako kompoziční nástroj – shrnutí toho, jak si lze se zvuky a technologií hrát.

    5. Viděl jste v Praze některou z výstav Briana Ena? První se uskutečnila ve spolupráci s českým výtvarníkem Jiřím Příhodou v roce 1998 v galerii Nová síň. Podruhé Eno vystavoval instalaci The Ship ve Veletržním paláci v roce 2017. 

    Viděl jsem tu první výstavu v Nové síni. Nejdřív jsem nevěděl, co si myslet o těch přehrávačích zavěšených na zdech, ale pokud si vzpomínám, nakonec se mi výsledek líbil. The Ship mi unikla.

    6. Máte nějaký zajímavý zážitek z koncertu ambientní hudby?

    Zajímavý zážitek jsem měl ze dvou koncertů, na nichž byla hudba Briana Ena provedena klasickými nástroji. Jednou to byl soubor Bang On a Can Allstars s Music for Airports a jednou český Agon s Discreet Music. Bylo to skutečně spíš zajímavé než vyloženě pozitivní. Hudba, která má znít „v okolí“ a má být vnímána podprahově, najednou zněla z pódia, jako by šlo o vážnou hudbu, na niž se posluchač má soustředit. Trochu paradox. Jinak mi ambient vyhovuje spíš z nahrávek. 

    7. Kterou ambientní desku považujete za nejlepší a doporučil byste ji k poslechu?

    Na to asi nedokážu odpovědět, vzhledem k tomu, že nevím, kde má ambient hranice. Patří tam meditativní plochy minimalistů La Monte Younga nebo Eliane Radigue? Terénní nahrávky Franciska Lopeze? Skorotaneční a docela dramatické koláže Future Sound of London? Asi bych doporučil zobnout z různých podoblastí ambientu, aby vynikla ta pestrost. A pokud bych měl přece jen vybrat jednu konkrétní, možná by nebyla špatná deska Chill Out od KLF. Ta naplňuje představu příjemného ambientu s přírodními zvuky a zasněnými syntezátory a zároveň jako by si ze žánrových klišé dělal trochu legraci. 


  • Josef Sedloň

    Na sedm otázek o ambientní hudbě odpovídá Josef Sedloň, DJ Radia 1 (Novinky na alternativní scéně, Intro, Seance a CD nonstop), dramaturg hudební série Music Infinity, zakladatel festivalu Spectaculare a spoluproducent projektů Life Kids, Uncless či Universal Loosers.

    1. Kdy jste se poprvé setkal s ambientní hudbou?

    Skrz tvorbu Briana Ena, někdy během polovičky 80. let, myslím, že to byla deska s Laraaji. 

    2. Jaký měl na vás ambient vliv?

    Naprostý, byla to hudba, která mi dávala klid, možnost se pohroužit do sebe nebo jen být v přítomnosti.

    3. Je pro vás ambient jen kulisa, nebo svérázný hudební žánr?

    Může být obojím, to je na něm krásné. Jsou podstyly ambientu, které vyžadují hlubší poslech, ale obecně je na ambientu úžasná právě její ambivalentnost.

    4. Jak vy sám pracujete s ambientními prvky ve vlastní tvorbě?

    Nejsem producent, maximálně koproducent, ale atmosféra v každé skladbě je pro mě zásadní a dovytvářejí jí vždy ambientní plochy.

    5. Viděl jste v Praze některou z výstav Briana Ena? První se uskutečnila ve spolupráci s českým výtvarníkem Jiřím Příhodou v roce 1998 v galerii Nová síň. Podruhé Eno vystavoval instalaci The Ship ve Veletržním paláci v roce 2017.

    Bohužel…

    6. Máte nějaký zajímavý zážitek z koncertu ambientní hudby?

    Mám jich nespočet, ostatně koncertní série Music Infinity se tomuto žánru věnuje docela intenzívně a soustavně. Poslední zážitek jsem měl právě tento týden na festivalu Spectaculare, konkrétně showcase labelu Home Normal, kde hlavně šéf labelu Ian Hawgood předvedl naprostou zvukovou lázeň, různorodou škálu drone ambientních zvuků, byla to naprosto léčivá hudba, kterou bych ordinoval lidem do domovů.

    7. Kterou ambientní desku považujete za nejlepší a doporučil byste ji k poslechu?

    Tohle je opravdu těžká otázka, spíš řeknu svou velmi oblíbenou z minulosti – Alio Die & Amelia Cuni – Apsaras.


REDAKCE

Klíčová slova:
ambientní, hudba, anketa


Diskuse ke článku

 


Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,410
20,750
28,990
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější