O co se vlastně jedná? To nelze přesně definovat. Poetry slam – u nás mnohem více používaný výraz slam poetry – je směsí stand up humoru, filosofie, performativy, emocí, ale především poezie. Její kořeny sahají do USA, odkud se postupem času rozšířila do celého světa. Výjimkou není ani Česká republika, kde se zrodila po roce 2000. Zde si našla své místo nejen mezi umělci, ale především diváky, kterých je čím dál více.
Jak slam poetry vypadá? Na jeviště si k mikrofonu stoupne slamer, jak jsou performeři této umělecké disciplíny nazýváni, a začne se svým přednesem. Nejedná se však o postávání před diváky a odsekávání veršů. Ve chvíli, kdy pódium patří umělci, může dělat prakticky cokoliv. Báseň může mít připravenou nazpaměť, číst ji, nebo i improvizovat. Zapojuje při tom gestiku a mimiku, ale především udržuje kontakt s publikem. Jestli se přednes rýmuje či nikoliv, záleží také na slamerovi.
Pravidla jsou jednoduchá – zákaz používání rekvizit a respektování času stanoveného pro vystoupení. Většinou je to tři až pět minut s tím, že za každých deset vteřin navíc strhává porota body.
Tu tvoří obecenstvo, respektive pět až deset diváků, kterým uvaděč rozdá karty s čísly od jedné do deseti. Po skončení vystoupení zvedne divák nad hlavu příslušnou kartu s číslem podle toho, jak se mu vystoupení líbilo.
Pokud bychom měli začít historií, první poetry slam se objevila v roce 1984 v americkém Chicagu v podání básníka Marca Smithe. K nám se tento umělecký fenomén dostal později. První veřejná akce svého rázu proběhla v roce 2003 na festivalu Poezie bez hranic v Olomouci. Jednalo se o první mistrovství republiky, na které byli sezvání rappeři, básníci a různí exhibicionisté. „Ten ročník vyhrál Marian Palla a rok na to Martin Vtípil, který hrál třeba v DG 307. Následně to nabralo své rozměry v Brně na Flédě a před třemi lety jsme vzali kormidlo my,“ popisuje překladatel a organizátor Bob Hýsek. Mistrovství tehdy pořádali básníci Martin Reiner a Jaromír Konečný, který mimochodem vystupoval na slam poetry i v Německu.
Začátky byly tuhé
Rozjezd slam poetry u nás nebyl nijak jednoduchý. Umělci neměli svůj styl, publikum nevědělo, o co se jedná, a celkově nebylo seznámeno s tím, že tady takové umění existuje. „Scéna se posunovala pomalu, protože ze začátku jsme měli velká očekávání, která nebyla naplněna. Objevila se třeba jedna osobnost, která zazářila, pak skončila a ve finále byli lidé průměrní, někdy i podprůměrní. Kolikrát jsme trpěli a čekali, kdy už se ten slam rozjede a přijde těch osobností víc a bude dobré celé finále. To jsme čekali deset let,“ pokračuje Hýsek.
V českém slamu se sice pohybovali slameři, kteří měli svůj styl, z něhož postupem času vycházeli další, nicméně to nestačilo. Mezi legendy českého slamu se řadí například Jan Jílek nebo Bohdan Bláhovec.
V březnu 2014 vstoupil na scénu nováček Anatol Svahilec, jehož básně měly podle slov Boba Hýska mnohem větší energii, vypravěčství a nasazení. Velkým impulsem pro slam byla také Šindelářova iniciativa pořádat slam poetry mimo Prahu, Plzeň a Olomouc, což jsou největší slamové bašty v Česku. „Pro mě je slam takové autokratické samodivadlo, kde člověk vystupuje se svým textem, sám si to režíruje a dramaturgicky upravuje,“ říká Anatol, vlastním jménem Václav Šindelář.
Slamovat může každý
Stačí mít dostatek kuráže a slamovat může naprosto kdokoliv. Díky tomu se slamerská komunita u nás začíná značně rozšiřovat. Bob Hýsek vede na Katedře anglistiky a amerikanistiky Univerzity Palackého kurz Slam poetry, který nenavštěvují pouze studenti této katedry, nýbrž také studenti práv, chemie, historie a podobně.
Jedním z těchto nováčků je také student Martin Schweitzer, ve slamerské obci přezdíván jako Mr. Switcher, který se o slam poetry dozvěděl z Facebooku. První vystoupení měl před půl rokem v Olomouci, kde se umístil na prvním místě. Časem objížděl slamové akce na jižní Moravě a v Olomouci. „Největší celorepublikový úspěch jsem měl letos na Duo Slamu, kde jsem skončil třetí. Osobáčkem je u mě první místo na letošní Slamastyce v Olomouci.“
Výchova publika
Vystoupení hodnotí publikum. Nicméně mentalita a celkové preference diváků se liší město od města. Všeobecně však platí, že čím je slam legračnější, tím ho čeští fanoušci lépe hodnotí. „Humor tu hraje velkou roli a není divu. Lidé přijdou, chtějí se pobavit, a pokud je básník vtipný, je to ok. Nicméně naším úkolem je si to publikum vychovat. Každopádně zjišťuju to, že přes veškerý humor nakonec přeci jen vítězí poezie. Třeba na loňském Duo Slamu byl humor, určitá násilná forma interakce a publikum si přece prosadilo vítězství dua, které bylo nejpoetičtější,“ říká Hýsek.
Všichni se ale shodují na tom, že počty fanoušků za několik let razantně vzrostly. Například loňské finále v pražské MeetFactory navštívilo odhadem 650 diváků. Což je údajně také rekord v návštěvnosti slam poetry u nás.
