Letošní znělka karlovarského festivalu je věnována Josefu Somrovi, který si ji – to se rozumí – zaslouží vrchovatě a je jasné, že i na minimálním prostoru dokazuje svoji hereckou erudici. Prezident Bartoška rovněž. Pánové snad ale prominou, když napíšu, že hvězdou letošní znělky je doktorka Eva Zaoralová.
Její minimalistický projev, vystavění charakteru na malé ploše, její přísnost, zároveň ale jasně patrný přehled o situaci možná přesně charakterizuje i její postavení v rámci celého festivalu, takže diváci mají jistotu, že výběr filmů (i oceněných) byl a stále je v dobrých rukou.
Co překvapí je, že tato žena, která se minimálně celé poslední čtvrtstoletí pohybovala mezi filmaři byla jako herečka objevena až nyní. Ale nikdy není pozdě. Někdo by mohl zkusit třeba remake filmu Harold a Maude!
Líbí se mi letošní volba vizuálu festivalu, ten nápad s použitím fotografií hvězd i megahvězd je dokonce tak strašně vtipný, že mi nezbývá než napsat: je to tak dobré, že mě mrzí, že jsem na to nepřišel sám! A při tom je to taková blbost! Ale krásná.
Jinak, zdá se, panuje v Karlových Varech letos takový zvláštní až lázeňský poklid. Zatím se neobjevil film, který by všechny pobláznil, událost, která by přebila všechny ostatní, okamžik, který by charakterizoval rok 2017.
Možná jenom protikuřácký zákon, který překresluje mapu meeting pointů, neboť všechny se přesunuly na zahrádky, ulice i na temné dvorky u popelnic. Tady se nikotinoví závisláci scházejí, pijí kafe z kelímků a blahořečí nebi, že letos (zatím) neprší.
Tenhle zákon ovšem zvyšuje všem šanci narazit někde na ulici na prezidenta. V Karlových Varech na toho příjemnějšího.
