Alena Doláková - ilustrační koláž

Alena Doláková - ilustrační koláž Zdroj: Archív

Herečka Alena Doláková z Hollywoodu: Zvrácený feminismus ve městě andělů

Už rok žije v Los Angeles a každý týden o tom, že to tam není nic moc, píše na web Reflexu. Tentokrát o „novém“ Hollywoodu pro ženy.

Utekla jsem žít nový život. Slunečný život. Život v rovnoprávné společnosti s nekonečnými možnostmi pro růst a úspěch, kterého mohou dosáhnout ženy jakéhokoli věku a původu.

Odstěhovala jsem se do země s nekonečně pozitivními a namotivovanými lidmi, kteří jsou většinou feministi, ať už jde o muže, či ženy. Američané opravdu nešetří velkými slovy, jako je láska, víra, naděje, ale především vyznávají onu rovnoprávnost pohlaví. V České republice je až směšné, když vytahujeme tahle slova. A slovo feminismus? Gender? Vždyť ještě loni se v nejpopulárnější komedii v českých kinech objevilo nenápadné znásilněníčko a my se tomu měli smát. (Ano, mluvím o filmu Padesátka. Jsem jediná, které nepřišlo vtipné, že byl někdo oplodněn v bezvědomí?!)

To v USA už jsou mnohem dál: „Nejlepší čas pro ženy v Hollywoodu“, „Ženy přebírají žezlo“, „Královny Hollywoodu“, „Nová éra pro ženy ve světové kinematografii“, hlásají titulky časopisů Hollywood Reporter a Vanity Fair.

Když jste na vrcholu kariéry, jistě se k vám chovají jako ke královně. Když začínáte jako já, jste kus masa a nejlepší cesta nahoru je prý chodit s někým slavným, bohatým a s konexemi. Stejně jako ovšem platí sexistické nastavení mocný muž–začínající herečka, setkávám se i se sexismem mladý herec–mocná castingová režisérka.   

Pro některé je to ovšem otázkou přežití. Když v tomhle městě nejste na vyšších pozicích, a tak vám domů neposílají kufry sponzorských výrobků, je to prostě finančně náročné. Tak už to u velkoměst bývá. Buď můžete pracovat třeba 12 hodin denně a těžko stíhat castingy, nebo prostě využijete něčí finanční pomoci. Za sex, za „lásku“, za předstírání, že k někomu patříte na nějakém večírku. Ano, i za to se v LA platí, což mi nedávno potvrdila jedna moje známá, která v tomhle městě v životě nezaplatila za nájem ani dolar: „Peníze pro mě prostě nejsou hodnota, víš,“ poučila mě blahosklonně a odešla do vily v Bel Airu, kde bydlí u svého šedesátiletého milence. Díky za radu, Leno. Ty jsi taky feministka, viď?

A tak vzdávám hold všem ženám i mužům, kteří přežili začátky v tomto městě padlých andělů, které je na povrch nejrovnoprávnější místo na světě, ale po delším ohledání sexistická past pro kohokoli, kdo nemá srovnané hodnoty. Je mi z toho úzko a dál věřím v poctivou cestu.