Z divadelního představení Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých.

Z divadelního představení Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých. Zdroj: Marek Douša

Z divadelního představení Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých.
Z divadelního představení Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých.
Z divadelního představení Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých.
Z divadelního představení Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých.
Z divadelního představení Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých.
8
Fotogalerie

Místa oblíbená tmou aneb Temná seance v libereckém Naivním divadle

Jsou knihy, které se nedají zdramatizovat, natožpak hrát, přesto je však možné je uvést na divadle a způsobit tak divákům nečekaný zážitek, jak se to povedlo v Liberci v Naivním divadle, kde takhle sáhli po knize Atlas odlehlých ostrovů německé spisovatelky Judith Schalanské a uvádějí ji pod (skoro mystickým) názvem Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých.

Už samotný příběh knihy je zajímavý, dívka z přímořského městečka v bývalé eNDéeR by ráda cestovala, ale nejde to, a tak sní o vzdálených ostrovech, studuje a pátrá v atlasech… a nakonec o nich napíše knihu a přidá vlastnoručně nakreslené mapy těch tajemných a vzdálených míst.

V Liberci si z padesátky ostrovů vybrali jenom část a každý ten mikropříběh přehrají na velice dlouhém a širokém stole, jenž se tak sám stává ostrovem.

Tím, že se hraje v temném prostoru omezeném ještě přítomností na dotek blízkých diváků, si vytvořili limit pro hereckou akci, která je velmi úsporná a omezuje se vlastně hlavně na deklamaci textu, zbytek už je hrou světla a hudby, což všechno dohromady vytváří velmi intimní atmosféru magického tripu, který je tím intenzívnější, čím víc se mu odhodláte podlehnout.

Nemohu říci, že bych úplně přestal poslouchat slova. Nechával jsem je vlastně jenom volně plynout a myslím, že jsem neudělal chybu, protože jinak by nebylo možné vnímat celý ten podivný sen, jejž jsem si mohl prožít.

Znervózňující, podivuhodný sen, který rozhodně není uklidňující, jenž je naopak místy krutý, jasnozřivý a rozhodně ne uklidňující; nikoli však takový, ze kterého bych se chtěl probudit.

Přesto trvá sotva pětačtyřicet minut, stejně dlouhou dobu ale musím doporučit na probouzení...


Naivní divadlo Liberec, únor 2017

Režie: Filip Homola

Výprava: Kamil Bělohlávek

Hudba: Kora et le Mechanix

Hrají: Miroslava Bělohlávková, Diana Čičmanová, Barbora Kubátová, Dan Kranich, Adam Kubišta

 

P. S.: Jako autor hudby je uvedeno seskupení Kora et le Mechanix, jehož polovinu tvoří hlavní grafik Reflexu Michal Kořán!