Ze seriálu České televize Bohéma.

Ze seriálu České televize Bohéma. Zdroj: ČT

Ze seriálu České televize Bohéma.
Ze seriálu České televize Bohéma.
Ze seriálu České televize Bohéma.
Ze seriálu České televize Bohéma.
Ze seriálu České televize Bohéma.
44
Fotogalerie

Seriál Bohéma: ČT slibovala zachycení slávy i bídy filmařského prostředí. Zatím jen šustí papírem a nudí

Doba, kterou seriál popisuje, byla krutá. Dramata, jež lidé prožívali, lámala vazy, ničila kariéry i celé životy. Bohéma nabízí podivně mondénní pohled jakoby nezúčastněných figur, kterým je těžké uvěřit i pozdrav. Mám na tento nový seriál jiný názor, než zde před týdnem napsala kolegyně Veronika Bednářová.

Název Bohéma je lákavý a byl by logický, kdybychom sledovali pulsující životný příběh živých lidí, kteří si život užívají i přes to (a právě proto), že jsou vystaveni velkému tlaku. Zatím ovšem vidíme muzeum voskových figurín, jež se vyskytují nejčastěji na schůzi nebo v barrandovské kantýně.

Scénář Terezy Brdečkové se sice opírá o důkladné historické rešerše, ale scény, které volí, jsou popisné a didaktické, použití vypravěče (a prostřihy do budoucnosti roku 1968, a tedy do další okupace) je nemotorná berlička, jež jednak zdržuje a druhak je chvílemi vlastně směšná. Nahrazuje neschopnost odvyprávět příběh čistě.

(Je otázka, zda by to nemohlo fungovat i takhle, kdyby byla tahle metoda využita nějak plnohodnotně, kdyby tvůrci uvažovali o důsledném pohledu právě z této perspektivy a kdyby se namísto normálního seriálu rozhodli pro hraný dokument, který by mohl být jinak inscenován.)

Bezzubost, doslovnost a neobratnost může ilustrovat dlouhý záběr na pár milenců, kteří řeší problém osobních dokladů, kteří jsou vzápětí ve stejném záběru bez jakéhokoli střihu a bez jakéhokoli důvodu kontrolováni hlídkou okupantů.

Nikoli dramatická situace, ale primitivní ilustrace. Když se jenom díváte a nepoužíváte zapnutý televizor pouze jako zvukovou kulisu, řeknete si jenom, abyste nebyli sprostí, WTF?!

Video placeholde
Upoutávka na seriál Bohéma. • Česká televize

Režisér Sedláček potom inscenuje celou sérii stejně dietně. Napětí mezi jednotlivými aktéry mělo být možná jenom tušené – někde v dlouhých pohledech, v dlouhých odmlkách, v pauzách a v těch dramatických protisvětlech, což všechno dohromady, sečteno a nataženo do víc než hodinové stopáže, těžce nudí.

To, že herci tu hrají, jak je u Sedláčka zvykem, nazí, je možná jakási značka, že ovšem ukazují v (opět) dlouhých záběrech právě a jenom zadky, už může svědčit i o něčem jiném. Nevím o čem a po pravdě to ani nechci vědět.

Drobností už se může zdát to, jak je bohéma oblečena, jaké má lokace, a hlavně jak se tahle část vizuálního pocitu jeví. Všechno je vyžehlené, uklizené a načinčané tak, jako když k vám má přijet tchyně a její dcera uklidí a dezinfikuje byt.

Řeknete si jenom: Tady opravdu někdo bydlí? Těžko. Tady by chcíply i bakterie.

Je mi vlastně líto herců. Někteří se snaží, někteří velmi. Přesto je výsledkem jejich snažení jenom občasný záblesk a smutek diváka: vždyť to mohlo být dobré. A možná i strhující.

Po dvou dílech mohu říci, že tak zafungovala jediná scéna, ta, v níž si Vlasta Burian vysvětluje s Jaroslavem Marvanem situaci v divadle, co je a co není možné a jak až moc se který z nich odhodlá zajít. Vladimír Javorský jako Burian a David Novotný jako Marvan jsou uvěřitelní, mají (na chvilku) k dispozici text, který se dá hrát.

To je dost málo.