nahoru

Trosky jednoho deníku: Alkoholikova cesta přes knajpu do léčebny a zase zpátky

Kateřina Kadlecová19. ledna 2017 • 08:00
Daniel Hradecký: Trosky jednoho deníku
Daniel Hradecký: Trosky jednoho deníku
• foto: 
petrstengl.cz

Pozoruhodných autobiografických knih o abúzu alkoholu vyšlo v poslední době víc. Rok starý Panáček Tomáše Němčíka, vyučeného zámečníka a téměř celoživotního narkomana a alkoholika. Před dvěma lety vydané Úsměvy smutných mužů Josefa Formánka, autora několika bestsellerů, nadšeného cestovatele, abstinujícího alkoholika. A nedávno u nakladatele Petra Štengla vydané Trosky jednoho deníku od Daniela Hradeckého. Ty pomyslnému temnému subžánru z titulku kralují.

Básník Hradecký se narodil v Mostě, žil v Litvínově, přesídlil do Ústí nad Labem. Samé Sudety, teskná, zaprášená, chudá, promrzlá/vyprahlá (v závislosti na rokaběhu) periferie – ještě aby se přirozené prostředí na endemickém zviřátku neprojevilo. Kdo četl páně Hradeckého básnické sbírky Muž v průlomu, V cirkuse Calvaria nebo 64, tuší, že i aktuální tenounká, čtyřicetistránková, zato hustá, výživná próza zatne do svého čtenáře spár, sevře ho a trhne, strhne.

Proč je dobré číst si deset let starý výřez/výsek/cár zápisků z mrtvého domu, jímž bylo autorovi jeho tehdejší pracoviště, ústav archeologické památkové péče? Pro skvostné obrazy hnusu, pro pár příhod spojených s lokálními literáty a štamgasty, „řádnými cvrčky s jejich netriviálními světonázory“, pro několik aluzí a mot? „Procitnuv do tmy, strávil jsem celou noc nad svými pochybnými, protivnými písmy, ve svém majáku v kruhu žlutého světla prastaré stolní lampy, káva na kávu, cigareta od cigarety, zrůdný, zbytečný text bytněl, noc byla neobyčejně horká a němá, těsně před rozbřeskem projela kolem statku kolona zemědělských strojů, zemědělci (titíž, kteří s takovým hurá přivezli předvčírem ten můj nevinný psací stroj) troubili a pískali mi na pozdrav, otevírali den…“ Tak třeba proto.

Při vší popisované beznaději člověk zažívá přesně to, co nad Haklem, Kahudou a podobnými brachy současné české prózy: je to prožité, odtrpěné, silné, hluboké i při popisované každodennosti, za bezčasí, v němž se až na lokance chlastu a občasnou sebevraždu dalšího z místních nositelů kulturních hodnot neděje nic. Kromě pomalé, okázalé zkázy – kterou si ostatně můžete za necelý týden vychutnat i naživo: Daniel Hradecký bude ze své knížky předčítat ve středu 25. ledna od 19.00 v pražském domě U Lužického semináře 86/11.

Recenze vyšla v Reflexu č. 2 z 12. ledna.



Klíčová slova: knihy, Daniel Hradecký, alkohol



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,450
21,510
28,680
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře