S přibývajícím počtem vyhlašování všemožných cen narůstá i počet filmových premiér. Které (ne)stojí za to v aktuálním týdnu, rozebírá kritička Tereza Spáčilová. A tentokrát nezvykle hlasuje pro hollywoodský humor.
Tip týdne
Proč právě on
Až překvapivě dobře funguje komedie s Jamesem Frankem a je to právě díky němu. Variaci na hit Fotr je lotr, jen s poněkud prohozenými rolemi, pozvedá Frankův přehlížený komický dar. Představitel mnoha charakterních rolí bere show kolegům, a cokoli pronese, má efekt chechtacího míčku.
Dokonce i jindy otravný „záchodový“ humor lze v tomto filmu skousnout — záchodový mimochodem doslova, neb za zdroj mnoha vtípků platí mísa, již (jako mnohé další v hi-tec domácnosti milionářského skorozetě) vymysleli šibalové v Japonsku.
Dárkem pro milovníky Teorie velkého třesku je pak cameo Caley Cuoco, jejímž hlasem promlouvá ve Frankově haciendě snad i ona toaleta. Jinými slovy, po sérii tupých teenagerovských veseloher milý odskok do světa, kde humor nedělá (čtenář promine) prd, ale herec.
70%
Propadák týdne
Všechno nebo nic
Máme-li se držet názvu, potom spíš nic. Rádobykomedie Marty Ferencové, režisérky pohádkové Řachandy, bez ladu a skladu mixuje vše, co se v žánru osvědčilo, a tak narazíme na kus Bridget, pár Odstínů šedi i trochu toho Sexu ve městě. V českém duchu, bohužel.
Matka samoživitelka (Táňa Pauhofová) miluje sobeckého světáka, ale rodiče jí vnucují solidního doktora, takového D’Arcyho, jen bez soba a šarmu. Vanda (Klára Issová) zosobňuje nezávislost manhattanských singl třicátnic, jen k tomu jaksi nemá onen Manhattan a nápadníky s aspoň špetkou sex-appealu. Se vší vážností tu navíc padají věty o zlomených srdcích a život se žije zásadně v reklamních kulisách.
Spolehlivý zdroj humoru tak představuje snad jen dvojka homosexuálů (Petr Vaněk, Ľubo Kostelný), kteří se nepitvoří a po nocích tajně jedí řízky (protože láska a vegetariánství nejdou dohromady). Až vznikne komedie o nich, bude to jiné kafe.
30 %
Další premiéry:
Odysea
Asi nepřekvapí, že Andersonův Život pod vodou zůstává nepřekonán. Na Odyseji, životopisu Jacquesa Cousteaua, sice spolupracovala rodina i přátelé, právě proto je však výsledek až příliš sterilní. Hloubek se dobere jen tam, kde sestupuje k mořskému dnu: paradoxně nikoli díky použité 3D technologii, jako spíš zásluhou krystalicky čistého obrazu kameramana Matiase Boucarda. Ten strávil v neoprenu stovky hodin — samotné natáčení trvalo luxusních pět měsíců -, a tak jestli má Odysea nějaké kvality, pak jsou to především ty kochací.
Po dějové stránce naopak moc nenabídne. Uctivě popisuje Cousteauovu životní pouť, počínaje působením u námořnictva, konče zaníceným bojem za ekologii. Charismatický Lambert Wilson (českému publiku známý hlavně z komedie Četník a mimozemšťané) zhubl kvůli roli přes deset kilo a populárního oceánografa hraje s nasazením sobě vlastním, pod kůži se mu však nedostane. Scénář vyhýbající se konfliktům (a že by se jich v životě obletovaného excentrika našlo!) totiž ani na okamžik nedovolí sejmout modle masku.
Nejzajímavější postavu tak paradoxně nepředstavuje ta ústřední, nýbrž Simone, Cousteauova „svatá žena“ v tradičně procítěném podání Audrey Tautouové. Život s mužem dvou tváří nemohl být lehký a je velká škoda, že se režisér Jérôme Salle neodvážil poodkrýt Cousteauův mimomanželský vztah. Jeho důsledky jsou mimochodem dodnes citelné: když jsem před dvěma lety zpovídala Cousteauova prvorozeného syna, bezmála osmdesátiletého Jeana-Michela, netajil se trvajícími antipatiemi ke svému nevlastnímu, o tři generace mladšímu bratrovi Pierru-Yvesovi.
Komu stačí encyklopedické heslo, Odyseu nezavrhne. Ostatním se zasteskne po Životě pod vodou, pohádce pravdivější než sám život.
60 %
Pod rouškou noci
Ben Affleck se vrátil k osvědčenému modelu, v němž funguje zároveň jako scenárista, režisér, producent a hlavní hvězda. Modelu vynášejícímu Oscary (Argo, Město) a kredit jednoho z nejuniverzálnějších autorů Hollywoodu. Dokonce znovuobjevil i autora, jehož předloha dopomohla ke zlaté sošce režijnímu debutu Gone, Baby, Gone — novinka Pod rouškou noci vychází z bestselleru Bostoňana Dennise Lehana.
To, co vypadalo jako sázka na jistotu, se však tentokrát míjí účinkem. Pod rouškou noci nenabízí nic víc než zaměnitelnou, byť zručně natočenou prohibiční gangsterku. Navzdory vydařenému retru a Affleckově profesionální herecké snaze neosloví ani hlavní hrdina, zkažený policejní synek, jenž vlastně neví, zda má ve svou novou „kariéru“ věřit. Když poněkolikáté zopakuje, že nechce být gangsterem, ale přitom přepadává a loupí, chce se zakřičet: Tak nebuď, sakra! Ben Affleck zkrátka umí líp — snad se na to rozpomene u nového Batmana.
60 %
