nahoru

Týdenní dekomprese: Znásilnil Marlon Brando herečku Schneiderovou kostkou másla?

Darek Šmíd4. prosince 2016 • 16:00
Týdenní dekomprese: Znásilnil Marlon Brando herečku Schneiderovou kostkou másla?
foto: Profimedia.cz

Digitální herci budou super, protože nebudou remcat a bonzovat na úchylné režiséry. Vítejte u Týdenní dekomprese, která tentokrát neodpoví na otázku, zda jsou režiséři banda úchyláků.

Takže režisér Bernardo Bertolucci je prý nechutný prasák. Jaké překvapení! Tenhle chlapík vyfasoval Oscara (to je takový ten zlatý panáček, kterého si rozdávají dospěláci, kteří neumí hrát fotbal a proto si můžou nechat jen zdát zlatém poháru) za film Poslední císař, nicméně vyprofiloval se tím, že v podobně nazvaném snímku Poslední tango v Paříži nechal o patnáct let dříve ojíždět osmačtyřicetiletého Marlona Bronda devatenáctiletou Marii Schneiderovou. Bertolucci bývá v televizních programech sice vzýván jako režisér-poeta, ale pokud někdo viděl alespoň polovinu jeho filmografie (což by měl, chce-li jeho dílo hodnotit jinde než na ČSFD), musí uznat, že Bertolucci je úplně stejně tak režisér-prasák, který se rád dívá na to, jak mu před kamerou defilují sexy ženské Schneiderovou počínaje a Evou Greenovou konče. Jasně, že je trochu prase, ne? Je to chlap.

Pozdvižení ale nastalo ve chvíli, kdy se teď provalilo (ono se to tedy provalilo už v roce 2013, ale až teď se toho chytla média) (včetně nás!), že scéna análního sexu mezi Brandem a Schneiderovou v Posledním tangu v Paříži nebyla koncenzuální. Bertolucci se nechal slyšet, že Brando nastoupil na Schneiderovou s kostkou másla coby lubrikantem, aniž by o tom byla herečka předtím informována, protože to jemu a režisérovi přišlo ten den ráno jako dobrý nápad. „Chtěl jsem její reakci coby dívky, ne coby herečky,“ prohlásil doslova Bertolucci – a teď je z toho samozřejmě halo jak blázen, herci a herečky flusají na Twitteru Bertoluccimu do očí a rozezlený internetový dav požaduje, aby byl režisér zbaven veškerých ocenění a tak dále.

Jako by nestačilo ho prostě vytáhnout na Hollywood Boulevard a tam ho nechat pár dní postaru lynčovat. Režiséři dokážou být opravdu pěkní kokoti (vzpomeňme všech kokotů krále Alfreda Hitchoka, který neměl pro dobrý záběr problém svým herečkám fyzicky ublížit, případně je nechat z natáčení odlifrovat rovnou do blázince) (nemazal se s nimi ani Stanley Kubrick), takže asi tak.

Naštěstí pro herce se blíží doba, kdy už je žádný režisér obtěžovat na place kostkami másla ani ničím jiným nebude, protože si místo nich najme digitálně animované postavičky. S těmi si může kdejaký Bertolucci (pokud v té době ještě nebude bručet v báni) dělat co chce – a bez remcání. Podívejte se koneckonců na první trailer na hru The Last of Us: Part II od studia Naughty Dog:

Postavy ve hře vypadají už zcela reálně, že? Tak na co skutečné herce? Na to, aby namluvili jejich hlasy? Ale no tak, máme tu přece vocaloidy, zpívající hlasové syntetizátory, jaké už dnes propůjčují hlas například japonské populární hvězdě Hatsune Miku, která dnes na živých vystoupeních performuje v podobě vlastního trojrozměrného hologramu, protože... to také Hatsune Miku je:

Pokud si vybavujete nedávnou kauzu zpěvačky Keshy, která se nemohla vyvázat ze smlouvy se svým producentem, přestože ten se na ní dopouštěl medializovaného sexuálního a psychického vydírání, Hatsune Miku s něčím takovým problém mít nebude. Ani režisér, který do svého filmu obsadí digitální postavu na úrovni těch z The Last of Us: Part II, už nebude muset na másle šetřit. Oba se rázem ocitnou v pozici spisovatele, který si se svými postavami mohou dělat skutečně co chtějí – protože tím neprzní nic jiného, než dobré mravy... nebo je to ještě jinak?

Tuhle otázku teď rozvíjí v míře nebývalé televizní seriál společnosti HBO Westworld, v němž se divák pohoršuje nad návštěvníky zábavného parku, který tam vraždí a znásilňují roboty. Problém vězí jen a pouze v tom, že roboti mají lidskou podobu a simulují lidské emoce. Zadíváte-li se ale na seriál Westworld pozorněji, shledáte, že ti hroziví návštěvníci tam nenadělají o moc více paseky, než natropí průměrný hráč série počítačových her Grand Theft Auto za jeden herní večer (neříkejte mi, že už jste v prvním díle nepřejížděli průvody stoupenců Hare Krišna náklaďákem jen proto, že tam prostě byly). A teď tedy – je v pohodě střílet postavičky v GTAčku? Ok, tak v tom případě je v pořádku i znásilňovat farmáře ve Westworldu... a zneužívat digitální herce v počítačových hrách.

Jenže diskuze o právech robotických sexuálních panen už je nyní celkem žhavá. Je muž zavrženíhodné prase, když si dělá co chce s robotickou erotickou pomůckou v hyperrealistickém balení, popřípadě s tváří nějaké medializované osobnosti? Co když někdo natočí péčko s Hatsune Miku a publikuje to na internetu – porušil tím právě její osobnostní práva? Je to na diskuzi?

Digitální umění.Digitální umění.

Bertolucci by měl dostat do držky už z principu, o tom žádná, ale nezůstávejme jen u toho – tenhle svět nám klade pozoruhodné morální otázky a nová dilemata každý den a každou hodinou. Ne na všechno má člověk odpověď.



Klíčová slova: sex, filmy, hudba, digitální, práva žen



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,430
21,430
28,480
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře