Životopisec Johnnyho Cashe mapuje jeho vítězství, jeho prohry i jeho tápání | Reflex.cz
reklama
nahoru

Životopisec Johnnyho Cashe mapuje jeho vítězství, jeho prohry i jeho tápání

Marek Douša27. října 2016 • 17:40
Životopisec Johnnyho Cashe mapuje jeho vítězství, jeho prohry i jeho tápání
foto: profimedia.cz

Johnnyho Cashe známe z filmu Walk the Line a také z písní, které do českého prostředí přivedl Jan Vyčítal – zpívaly se a vyřvávaly u ohňů a v hospodách celá desetiletí a vytvářely dojem romantického kovboje a desperáta, kterým asi byl. A hlavně kterým nebyl, jak zjistíme z právě vydané publikace Roberta Hilburna Johnny Cash – Život.

reklama

Chlapec, který vyrostl na bavlníkových plantážích Arkansasu a tragicky přišel o bratra, byl spirituálně založený, urputný a muzikální. Tíhl ke gospelům, k víře a toužil po vykoupení. Stal se ovšem také (u nás těžko představitelnou) megahvězdou country i americké pop scény – napsal, hlavně na začátku kariéry, hity, které vyšly na desítkách desek a jsou notoricky známé. Jeho život se potom odehrával na cestách: sypal do sebe tuny prášků, ničil hotelové pokoje (když se probral z rauše, dokázal odborně odhadnout ceny všeho zničeného zařízení a poměrně přesně určit cenu škod, které napáchal!), několikrát byl – na pár hodin, ale přece – zadržen policií a vězněn a mimo jiné proto se stal důvěryhodným autorem a interpretem třeba pro vězeňské publikum. Byl nekompromisní a opravdový.

Muselo to strašně bolet.

Cashův životopisec Robert Hilburn postupuje pomaličku a soustředěně a pečlivě mapuje jeho vítězství, jeho prohry i jeho tápání. Nezabývá se vyprávěním ve stylu jedna paní povídala, spíš počítá: umístění v žebříčcích, počet dní trávených ve studiu, vydělané a prodělané dolary. (Pravda je, že existují historky, které i Cash vyprávěl několikrát a pokaždé jinak; třeba tu, jak měl vidění a skoncoval s prášky. Brát je však nepřestal do konce života.)

Pro většinu tuzemských čtenářů a diváků, kteří si o Johnnyho životě udělali obrázek, právě a hlavně podle již zmíněného filmu Walk the Line (po přečtení knihy jsem si ho pustil znovu), bude překvapením, jaké zákruty v něm ještě následovaly… Muž v černém mohl žít ze své práce a hitů do konce života, měl však také velké umělecké ambice, které se mu nedařilo tak docela naplňovat – třeba vinou vydavatelské politiky gramofirem a možná kvůli vazbám na muzikanty, se kterými začínal. Dlouho nedokázal opustit původní sound, třeba tak, jak to dělal jeho přítel, nositel Nobelovy ceny za literaturu Bob Dylan.

Vlastně až na sklonku života ho oslovil původně rapový a heavymetalový (!) producent Rick Rubin, který s ním natočil velmi ceněná alba American Recordings a American IV: The Man Comes Around; tady našel Cash odvahu vystoupit ze své jisté hvězdné pozice a jít svou vlastní cestou. Své pocity shrnul v souvislosti se smrtí jiného nekompromisního muzikanta a umělce Kurta Cobaina: „Měl úspěch, protože mluvil opravdu upřímně od srdce. Všichni jsme si však dělali starosti, jestli si tu pozornost vůbec zasloužíme. V prvních letech jsem se kvůli tomu cítil provinile. […] Pořád jsem si říkal: Nejsem tím, za koho mě považují. Nemám odpověď na všechny otázky. Nejsem kouzelník. Ale potom vás to přejde a zjistíte, že vlastně vůbec nezáleží na tom, co si o vás jiní lidé myslí. Jste lidská bytost a děláte prostě všechno, co můžete. A není to jednoduché. Taky mě to málem zničilo.“

Robert Hilburn, Johny Cash Život, Volvox Globator 2016, překlad Lucie Šmejkalová

 

Marek Douša


Klíčová slova: Johnny Cashknihaživotopisrecenze



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama