Vítejte u dekomprimačního filmového festivalu! Navštívíme spolu jednoho starého kovboje, který má trauma, pak loupežníka, který má dceru Ronju, a nakonec si zaběháme s Tomem Cruisem.
Na čem jste pracovali posledních pět let svého volného času? Animátoři firmy Pixar Lou Hamou-Lhadj (Wall-E, Příběh hraček 3) a Andrew Coats (Rebelka, Hodný dinosaurus) si posledních pět let takhle po práci šuchtili svůj vlastní filmeček, který se jmenuje Borrowed Time. Je to nádherná kovbojská vyprávěnka o vině a odpuštění, která má něco málo přes šest minut. A pokud teď trpíte výčitkami nad tím, že jste toho za posledních let ve svém volném čase zase tolik neudělali, pak si odpusťte právě těmihle šesti minutami – a místo toho, abyste je spálili u Facebooku nebo na jednom sečvachtaném cigáru za zdmi korporátní budovy, ji stravte s tímhle starým šerifem:
Filmové animace se týká i následující zpráva z uplynulého týdne: představitelka agentky Scullyové Gillian Andersonová znovu spojí své hlasivky s japonským filmovým studiem Ghibli, s nímž spolupracovala už na anglicky mluvící verzi šintoistické fantasy Princezna Mononoke. Tentokrát půjde o šestadvacetidílný dětský seriál Ronja, dcera loupežníka, který pro Studio Ghibli natočil Goro Miyazaki (syn Hayao Miyazakiho, autora Princezny Mononoke) a jako akvizici ho teď pro sebe získala dětská sekce společnosti Amazon – Amazon Original Kids Series.
Podobně jako v případě Princezny Mononoke se tady budeme s hrdiny prohánět monstrózními lesy a potkáme tu spousty bytůstek a tvorů... které jsou jen o něco málo neuvěřitelnější než ti, které budou k vidění v sérii Zázračná planeta II. Deset let po uvedení původního seriálu (v němž se David Attenborough pokusil narvat lidstvu do palice, že planeta, kterou obývá, je zatraceně nádherný kus vesmíru a že není úplně dobrý nápad ho vydrancovat do dna a zbytek rozstřílet atomovkami) přichází druhé kolo, na němž se makalo (s využitím dronů a v rozlišení 4K) od oznámení BBC v roce 2013. Datum premiéry ještě není známo, ale na světě už je první ukázka. Schválně si zkuste spočítat, kolikrát během ní řeknete „TY KRÁSO!“ nebo něco podobného:
Ne že by lidé na té planetě zmrvili opravdu úplně všechno; Zázračná planeta II se bude podle ukázky věnovat i těm několika málo věcem, které lidé na Zeměkouli udělali dobře a které dosud vyšším mimozemským inteligencím poskytují jediný důvod, proč nás ještě nezačali z orbitu práškovat likvidačními superzarděnkami (většina z těch věcí je podle mého skromného názoru k nalezení v Japonsku).
Osmdesátá léta v amerických obchoďácích mezi ty věci zřejmě patřit nebudou; naštěstí tu jsou archiváři osmdesátkové nostalgie jako Gervis Merryweather. Říkají-li vám něco pojmy jako Číslo 5 žije, arkádová herna, Masters of the Universe, Samantha Fox a Mallrats, pak je jeho Mall 84 v rytmu Burnin Through the Nite od kapely Sweethearts pro vás.
Je to fajn ohlédnutí za dobou, kdy člověk otázky typu NEŽIJEME VŠICHNI V POČÍTAČOVÉ SIMULACI? řešil spíše v rámci fiktivním než vědeckém. Doba se ale změnila. Vynálezce Elon „Iron Man“ Musk před nějakou dobou zpopularizoval myšlenku, že všichni jsme ve skutečnosti napíchnutí na nějaké kabely jako v Matrixu a všechno, co vidíme, je jen taková lepší verze virtuální reality. Nejde o novou teorii; o tom, že všechno kolem nás můžou být ve skutečnosti jen nějaké Windows 58, dopodrobna hovořil už filosof Nick Bostrom v trilematu „simulačního argumentu“. Teprve Musk to ale vzal natolik vážně, že – jak se ukázalo teprve nyní – už nějakou dobu společně s dalšími miliardáři (včetně lidí ze Silicon Valley a Bank of America) financuje vědecký výzkum, který má jediný úkol – konečně nás z té proklaté simulace dostat.
Teď se to jen nesmí dozvědět lidé, kteří by si v Matrixu vybrali místo červené pilulky tu modrou.
Ale dost vysedávání u filmů a virtuálních realit. Pojďme si zaběhat! Nejlépe s Tomem Cruisem.
Protože... „ten Tom Cruise krásně běží!“ (Zvlášť po Karlově mostě v páté minutě.)
