Strach ze zneužití či nezvládnutí překotného vědeckého pokroku stál v době průmyslové revoluce také u vzniku nového literárního žánru: z romantismu se vyvinula vědecká fantastika. Příběh o vytvoření umělého člověka, tedy Frankensteinova monstra, vymyslela Mary Shellyová roku 1816 na rekreaci ve Švýcarsku.
Už k samotnému nápadu na příběh o umělém člověku se váže zajímavý příběh. Parta literátů trávila léto na Ženevském jezeře, v pronajaté vile je hostil Lord Byron (ze školy si možná vybavíte veršovaný román Don Juan či Childe Haroldovu pouť). Mezi jeho hosty byl Percy Bysshe Shelley (Odpoutaný Prométheus, Óda na západní vítr,…) a jeho nastávající Mary Wollstonecraftová (tehdy 18; později tedy Shelleyová).
A že bylo škaredé počasí (na vině byla i erupce indonéské sopky Tambora, jež onoho roku vyslala do ovzduší spousty popela, takže nesvítilo sluníčko), vymyslel Lord Byron kratochvíli – challenge. Každý měl za úkol vymyslet nějakou duchařskou nebo jinak strašidelnou story.
John Polidori přišel s upířinou The Vampyre (publ. 1819), prvním moderním literárním dílem o upírech. I Bram Stoker se se svým Drákulou (1897) inspiroval.
Mary svůj román Frankenstein neboli moderní Prométheus publikovala o dva roky později, zpočátku dokonce anonymně. „Její jméno bylo neznámé. Nemělo by na prodeje knihy vliv,“ vysvětluje David Spurr, profesor anglické literatury na Ženevské univerzitě a kurátor jubilejní výstavy. „Zvláště ženské jméno.“ Co naplat, že její matka byla feministka...
Román je relativně zdlouhavý a obsahuje několik příběhových rovin, střídají se hned tři vypravěči. Jedním je zámožný a ambiciózní doktor ze Ženevy Victor Frankenstein. Ten objeví vztah elektřiny a pochodů v živém těle a pokusem se svedením blesku oživí umělého člověka. Ten je dalším vypravěčem, jeho očima sledujeme, jak poznává svět a lidi. A jak se ho jeho stvořitel snaží zlikvidovat.
Kniha dnes už zajímá málokoho a i její filmové adaptace (jedna už roku 1910, nejslavnější s Borisem Karloffem pak 1931, a mnohé další) jsou celkem zastaralé, ale do žánrů sci-fi a hororu vložily řadu důležitých archetypů: šílený vědec (pokud možno lapající blesky…), vraždící robot/umělý člověk, stejně jako ošklivá nemotorná stvůra, kterou mnozí mylně označují za Frankensteina.
A mnohé ideje a obavy přetrvávají bez ohledu na to, kde se aktuálně věda nachází. „Základní otázky o vědě a o schopnosti člověka vytvořit lidský život, modifikovat či zasahovat do procesu vytváření života, jsou stále velmi aktuální a pořád jsou zdrojem úzkosti,“ cituje The Local profesora Spurra.
„Jak daleko může vědecká tvořivost zajít, aniž si budeme hrát na Boha či vytvoříme něco, co se pro lidstvo stane pohromou?“ dodává Nicolas Ducimetière, ředitel ženevské nadace Martina Bodmera. Ta na dvousté výročí přichystala široký program. Tím hlavním je výstava rukopisu Frankensteina i osobního deníku Shellyové, ale zahrnuje i prvotisky ostatních literátů, kteří se onehdy ve vile sešli, jakož i díla, která Shellyovou inspirovala.
