Zavražděná Thatcherová a ufon Kučera: Povídky jak z partesu | Reflex.cz
nahoru

Zavražděná Thatcherová a ufon Kučera: Povídky jak z partesu

Kateřina Kadlecová19. května 2016 • 09:00
Zavražděná Thatcherová a ufon Kučera: Povídky jak z partesu
Zavraždění Margaret Thatcherové, Jidáš byl ufon.
• foto: 
Argo, Druhé město

Jedna z vůbec nejvýznamnějších autorek dneška, Hilary Mantelová, předloni vydala sbírku deseti povídek; kritiky skvěle hodnocený soubor právě vyšel v češtině. A Štěpán Kučera, jedenatřicetiletý spisovatel a redaktor kulturní přílohy deníku Právo, po deseti letech publikoval novou knížku.

Hilary Mantelová: Zavraždění Margaret Thatcherové a jiné povídky

Zavraždění Margaret Thatcherové.
„Jakožto občanka jsem pod ní trpěla, jako spisovatelka jsem z ní profitovala,“ prohlásila britská prozaička Hilary Mantelová o Železné lady pro deník Independent, když komentovala fakt, že na někdejší premiérku Spojeného království nechala spáchat atentát ve své dva roky staré povídce. Knihu Zavraždění Margaret Thatcherové a jiné povídky (je jich deset a jsou výborné) nedávno vydalo Argo v překladu Michaly Markové; ta ostatně do češtiny převedla i dva tlusté historické romány o osobním i politickém životě Olivera Cromwella a posléze o smrti Anny Boleynové (Wolf Hall a Předveďte mrtvé), za něž Mantelová jako první žena vůbec obdržela dvě Bookerovy ceny.

V hlavní úloze většiny povídek jsou ženy a atmosféra, obojí ladně vykreslené tak nádherným, bohatým jazykem, že čtenář nevychází z údivu – když milenky pláčou a manželky umírají, když mladé dívky propadají anorexii, když spisovatelky bojují s tvorbou a přicházejí o sebejistotu i sebeúctu, když jsou děti kruté ve své nevědomosti. Tyhle povídky nelze číst, aniž byste se citově angažovali – výraz očekávání rychle střídá údiv, děs, hned na to úsměv ironický, pak vědoucí, a nakonec nostalgický; autorka čtenáři nedopřeje chvilku, kdy by zvolnil, odpočal si, nebo se dokonce začal nudit.

A ještě k té Margaret: Mantelová svou nenávist vůči ní ventilovala mnohokrát, nazvala ji antifeministkou a psychologickým transvestitou, ale jistě nečekala, že na základě jediné (kultivované a vkusné, vůbec ne krvežíznivé) povídky, která navíc nekončí jednoznačným výstřelem onoho irského atentátníka, jí konzervativci budou vyhrožovat policejním vyšetřováním. Nota bene víc než rok po smrti nejznámější britské političky všech dob…

Štěpán Kučera: Jidáš byl ufon… a jiné příběhy

Jidáš byl ufon.
Stejně jako v případě Tajné kroniky Rychlých šípů… a jiné příběhy Štěpána Kučery jde i u jeho novinky s názvem Jidáš byl ufon… a jiné příběhy (vydalo Druhé město) o výborně zvládnuté demonstrace literárního žánru povídka. Šestero vtipných, hravých, čtivých příběhů z rozličných prostředí – z pražského podzemí 19. století přeletí čtenář přes bezčasí brazilské džungle do kreolského New Orleans, kde se právě schyluje k válce Severu proti Jihu – je napsáno precizně a neotřele, ale neokázale, bez iritující snahy o kreativitu a novost za každou cenu.

Namísto ornamentálnosti se čtenáři dostane potěšení z návštěvy starých známých – v povídce Vězeň damašský (poslední výstřel Kary ben Nemsího) nás do světa Old Shatterhanda a „jednoho z nejprohnilejších padouchů Orientu, Ašára Basada“ zavede sám Karel May, který bez váhání vstupuje do děje a vedle líčení dobrodružné historky zvládá čtenáře škádlit popisem vlastního procesu psaní („Nerad ho poslouchám, ale rád mu píšu repliky“). Podobný postup Kučera volí v pralesní krimi Království Urubů – zde se jihoamerický mýtus prolíná s vyšetřováním zmizení mladé Brazilky, o němž ve svém panelákovém bytě píše béčkový český detektivkář. Motiv „psaní v psaní“ nabízí i dobrodružné romaneto Kuklův klan, kde autor roztomile dává k dobru drobečky z reálného redakčního provozu, když v postavě přispěvatele Marka pracuje na textu inspirovaném skutečnou postavou pozapomenutého spisovatele Karla Ladislava Kukly. Pastišem, který lze číst spíše jako zesměšňující persifláž, je pak titulní povídka Jidáš byl ufon, jejímž rekem je sám slovutný symbolog Robert Langdon.    

Přes hrstku tiskových chyb, které Štěpána Kučeru, někdejšího korektora, možná trochu mrzí, je tahle povídková kniha se stylovou archaizující obálkou příjemným překvapením: na nic si nehraje, s ničím se nemaže, všudypřítomné prolínání fikce a reality je osvěžující a osobité, kompozice a sloh zůstávají příjemně trendů prosté. A k tomu nám vzkřísil arbesovské romaneto! 




Diskuse ke článku

 

reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější