Mezi válkami, uměním a revolucí | Reflex.cz
nahoru

Mezi válkami, uměním a revolucí

JAROSLAV ŠAJTAR14. ledna 2016 • 08:00
Mezi válkami, uměním a revolucí
Války, revoluce, umění
• foto: 
archív

Při příležitosti stého výročí vypuknutí první světové války zpracoval kolektiv francouzských historiků přehlednou publikaci Krvavé století 1914–2014, nesoucí podtitul Dvacet válek, které změnily svět.O nesmírně zajímavém osudu fotografky a oddané komunistky Tiny Mondotti si pak přečteme v knížce její vášnivé korespondence.

Mezi uměním a revolucí
Tina Modotti: Mezi uměním a revolucí

Fotografka, příležitostná herečka, politická aktivistka a romantická milovnice Tina Modotti (1896­–1942) je Čechům víceméně neznámá, což nedávno zkusila napravit iberoamerikanistka Hana Bortlová-Vondráková a nakladatelství Labyrint. Graficky krásně vypravená (opět výtečný grafik a výtvarník Pavel Růt!) knížka Tina Modotti: Mezi uměním a revolucí představuje pečlivě připravený výbor z fotografčiny anglicky, italsky a španělsky psané korespondence. Modottiové osudy byly leckdy dramatické: naučil ji fotografovat slavný americký fotograf (a její milenec) Edward Weston, po sedmi letech strávených v Mexiku po boku Julia Antonia Melly (zakladatele kubánské komunistické strany) nebo Diega Rivery ji vyhostili pro podezření z plánování atentátu na prezidenta Ortize Rubia. V dnešní době sextingu jsou něžné i praktické milostné dopisy Edwardu Westonovi velmi inspirativní; doplňují je listy antropoložce Anitě Brennerové nebo manželům Álvarezovým Bravovým, páru významných mexických fotografů. Celek skvěle popisuje 20. a 30. léta v Mexiku, ve fotografii i rozšíření komunismu.

Krvavé století
Emmanuel Hecht, Pierre Servent: Krvavé století 1914–2014

Je vcelku logické, že vzhledem ke své provenienci se autoři Krvavého století 1914–2014 (vyd. Vyšehrad v překladu Bořka Neškudly) ve zvýšené míře soustředili na konflikty, v nichž hrála klíčovou roli země galského kohouta. Čtenáři se tak z průvodce stoletím válek dozvědí o účasti země Marianny ve Velké válce, jež sice skončila jejím vítězstvím, ale natolik jí pustila žilou, že na počátku druhého celosvětového konfliktu ostudně selhala. Pro nás je cenná zvláště šestá kapitola: Válka v Indočíně neboli soumrak francouzského impéria (1946–1954) a osmá kapitola: Válka v Alžírsku (1954–1962), neboť představují téma u nás poměrně neznámé. Autoři ovšem neopomíjejí ani permanentní konflikty na Blízkém a Středním východě a sovětskou intervenci v Afghánistánu. Tam se však dopouštějí faktické chyby, když tvrdošíjně píší o Rudé armádě, ačkoli již od 25. února 1946 se její název změnil na Sovětskou.

I lidé, kteří se válkami příliš nezabývají, si zřejmě se zájmem přečtou závěrečné čtyři kapitoly, představující nikoli historický exkurs, ale žhavou současnost. Válku o Falklandy (1982) můžeme bez uzardění nazvat poslední, v níž obě strany dodržovaly alespoň základní pravidla, a to přesto, že v Argentině tehdy vládla junta, jež si spáchanými krutostmi nezadala s Pinochetovou v Chile. Nikdo se nedopouštěl podřezávání, upalování a topení zajatců praktikovaných bojovníky Islámského státu a omylem v ní zahynuli jen tři britští civilisté.

Sedmnáctá kapitola – Válka v Afghánistánu (2001–?) – je příznačně zakončena otazníkem, neboť nikdo není s to fundovaně předpovědět, kdy a jak tento skoro patnáct let se vlekoucí boj pod Hindúkušem skončí. Osmnáctá a devatenáctá kapitola pojednávají o dvou totálně zpackaných intervencích, jež jsou políčkem naprosto nepromyšlené politice některých západních velmocí: Válka v Iráku: prohrané vítězství (2003) sice pod vylhanou záminkou existence zbraní hromadného ničení přivodila pád diktátora Saddáma Husajna, místo demokracie však nastolila hrůzovládu Islámského státu, mnohem horší, než představoval Saddámův režim, a navíc bezprostředně ohrožující veškeré hodnoty vyznávané křesťanskou civilizací. Rovněž tak svržení Mu’ammara Kaddáfího, jemuž se věnuje předposlední kapitola – Libye: od tyranie k anarchii (2011) –, neznamenalo obrat k lepšímu, nýbrž pravý opak. Pro Evropu z toho mimo jiné plyne hrozba nekontrolovaného přílivu statisíců a perspektivně miliónů uprchlíků z nejrizikovějších oblastí současného světa.

Blitzkrieg v Mali (2013) je poněkud vzletný název závěrečné kapitoly, neboť na rozdíl od toho německého, který během šesti květnových a červnových týdnů roku 1940 převálcoval a srazil na kolena Francii, je zdejší konflikt v této západoafrické zemi svými parametry a dosahem zcela nesrovnatelný.

JAROSLAV ŠAJTAR


Klíčová slova: knihyknižní čtvrtek



Diskuse ke článku

 

reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější