Eva Turnová hraje s Plastiky už skoro třináct let.  V popředí Vratislav Brabenec.

Eva Turnová hraje s Plastiky už skoro třináct let. V popředí Vratislav Brabenec. Zdroj: FOTO Nguyen Phuong Thao

„Normální“ Vary Marka Gregora: Plastici, Domácí péče, Humr a Mars

Festivalové Vary mají tolik podob, kolik si vlastně každý dokáže představit a užít. Někdo se během těch několika dnů do kina ani nedostane a místo toho obíhá mejdany, golfová hřiště a v noci pak veřejné domy.

Někdo zase ani nevyleze z kina, počínaje první projekcí v devět ráno, půlnoční konče. A pak jsou tady ti „normální“, kteří si vše lehce nadávkují a projekce prokládají tu sklenkou s přáteli, tu nějakou recepcí a pak třeba koncertem. A když si svůj plán řádně připravíte, stihnete pak třeba desetiminutové standing ovation po nedělní premiéře nového filmu debutujícího Slávka Horáka Domácí péče, o kterém jsme se se znalci shodli, že takhle se tady ve Velkém sále Thermalu českému filmu naposledy tleskalo před devíti lety Hřebejkově Krásce v nesnázích. Mimochodem právě o Domácí péči s úžasnou Alenou Mihulovou v hlavní roli, si dovoluji – vedle německého filmu Heil – prohlásit za jednoho z největších favoritů na vítězství v hlavní soutěži.

Když pak přijde půlnoc a je nejvyšší čas vyrazit do karlovarského pop-upu vinárny Bokovka, tak tam na vás třeba vykoukne večírek televize HBO, kde se v dešti tančilo hluboko do pondělního rána. Podle mnohých letošní mejdan mejdanů.

Jeden z mých nejsilnějších životních filmových zážitků mi pak přinesla projekce snímku řeckého režiséra Yorgose Lanthimose Humr, který svou děsivou orwellovskou vizí blízké budoucnosti omráčil festivalové publikum v Cannes natolik, že obdržel Cenu poroty. A když pak tak s němým a trochu děsivým prožitkem opouštíte kino a snažíte se nabrat trochu pozitivní energie na pondělní odpoledne, tak venku vás třeba před Thermalem rozesměje prezentace nového projektu režiséra Bena Tučka Mars – šest lidí navlečených do skafandrů, mezi kterými rozpoznáváte tváře herců kolem divadla Vosto5.

Včerejší finále, ještě před několika nočními skleničkami sektu pak přišlo z úplně opačného spektra. Po projekci černobílého filmu režiséra Pavla Göbla Odborný dohled nad východem slunce totiž pod mostem u řeky Ohře zahráli Plastic People. Což vlastně po zahajovacím koncertu skupiny Lucie, na který dorazilo kolem čtyřiceti tisíc lidí, působilo jaksi nepatřičně, nesvětově, ale neužijte si se dvěma stovkami především místních karlovarských mániček a jejich přátel atmosféru koncertu téhle legendární kapely, navíc když víte, že u Plastiků končí jejich letitá basová kytaristka Eva Turnová: „Odcházím proto, že se chci věnovat vaření, ale ne obyčejnému, budu vařit třeba Kyjevský kotlet a  až se v tom vaření zase zlepším, tak mi napadlo, že bych Plastikům mohla dělat svačinářku, ale to záleží na tom, jestli mě napíšou na guest list,“ vypráví s nadsázkou autorka sloupků do tištěného Reflexu, která se chystá především věnovat své vlastní kapele Eternity. Howgh!