Pozornějšího studenta festivalového programu překvapí, kolik filmařů se věnuje dospívající mládeži. A co víc, jak s ní zacházejí. Navzdory víkendu nabízel v sobotu karlovarský sortiment strašlivé věci.
"Olga je mladičká anorektička... třináctiletá Manon žije na samotě s mentálně zaostalým... s dvanáctiletou Adar cloumá puberta... frustrovaní adolescenti vyhlásili světu válku... Dva malí chlapci, dvojčata, propadají nejistotě, zda bytost se zafačovanou tváří je opravdu jejich matka...“
Tvůrci hledají protiváhu tomuto všivému světu, něco čistého. Děti jsou ideální. A odnášejí to tedy pěkně. Plus minus normálního, zdravě živeného heterosexuálního klacka nezneužitého knězem tu nepotkáte.
Naštěstí je to jenom film, pak na kolonádě už je všechno v pořádku. Olga, Manon, Adar a jejich vrstevníci se večer co večer scházejí v obřím stanu nějaké světoznámé likérky, kde svobodně a svorně prokalí noc. Možná mají problém s autoritami, snad trpí čas od času nekontrolovatelným splínem, přesto v tu chvíli vypadají v pohodě. Fakticky pro ně neexistuje lepší únik z dohledu než jet na karlovarský festival, obří filmový kroužek pro zvídavé děti, kam je rodiče pouští s lehkým srdcem. Možná věří, že v něm ty syčáci nemytí najdou - tak jak kdysi oni s tátou - svého Tarantina a Davida Lynche. Koneckonců, proč ne? Lepší, než aby volaly na linku bezpečí.
