Ten druhý Básník a láska nebeská

Ten druhý Básník a láska nebeská Zdroj: Archív

Román a románek: Ten druhý Básník a láska nebeská

Další vynikající román o Básníkovi na motivy skutečného osudu velkého poety – tento pocházel z venkova a píše o něm jeden z nejznámějších východoasijských literátů. Česká debutantka, reprezentantka staré, dobré, malinko načervenalé knihovny, se pro změnu ptá: „A co s tím má společnýho láska?“

Ten druhý Básník a láska nebeskáTen druhý Básník a láska nebeská|ArchívI Munjol: Básník

Zatímco Martin Reiner, čerstvý laureát snad všech literárních cen, co lze v Česku posbírat (jak asi dopadne dnešní vyhlášení Ceny Česká kniha), tvořil loňský román Básník s přestávkami patnáct let, jeden z nejpopulárnějších jihokorejských literátů, I Munjol, napsal svého Básníka za rovných 39 dní. „I když asi čtyři roky jsem nad knihou usilovně přemýšlel a sepsal si ji v hlavě do poslední stránky,“ říká host letošního knižního veletrhu Svět knihy (http://sk2015.svetknihy.cz/), který byl na pražském Výstavišti zahájen právě dnes. I Munjolův Básník je ani ne dvousetstránkový román popisující život a skutky legendárního jihokorejského básníka Kima Sakkata, tajemného toulavého poety tvořícího v druhé třetině 19. století, který se celý život schovával pod širokou krempou klobouku. Těch pětatřicet chronologicky řazených kapitolek poskytne čtenáři všechno, nač si vzpomene – výtečný styl (překlad Miriam Löwensteinové se povedl, v nakladatelství Argo mohou být spokojení), pro nás „zápaďany“ poměrně exotický; pohled na obyčeje jihokorejského venkova; poutavý osobní příběh charismatické osobnosti, který se opírá o skutečné historické události. Už úvodní popis úpadku vznešeného rodu a odtržení dvou malých bratrů od rodičů je tak silný, že knihu neodložíte, dokud nedočtete.    

Ten druhý Básník a láska nebeskáTen druhý Básník a láska nebeská|ArchívAnna Tůmová: A co s tím má společnýho láska?

„Jmenuju se Juliana. Je mi třiapadesát a jsem zase bez milence a pravděpodobně bez manžela. Život začíná opět nanovo. Jen už na něj nemám tolik času…“ Debutantka Anna Tůmová vydala u „odlehčeného“ nakladatelství Motto román pro ženy, který si na nic nehraje a čtivě, upřímně a vcelku sympaticky se na dvou stech stránek ptá: A co s tím má společnýho láska? Dospívání v normalizaci a pětiletky zakončené povýšením a dovolenou v něm střídá sex ve městě po česku, zodpovědné rodičovství a o něco méně zodpovědné prarodičovství. Holčičí kamarádství, milostná spiklenectví, psychoterapie nad kafem ze Starbucks, dobře míněné rady jak ze ženských magazínů, poutavé vypravování příběhů o Julianině babičce Haně a jejích osudech za druhé světové války. Jeden život obyčejné ženské, která se rozhodla to nezabalit, protože život nezačíná ve třiceti, jak tvrdí redaktorky měsíčníku Marianne, ale klidně v padesáti, zas a znovu, tentokrát o něco líp. Proč ne.