Všechny ty hostující ženy | Reflex.cz
reklama
nahoru

Všechny ty hostující ženy

Kateřina Kadlecová9. dubna 2015 • 08:00
Všechny ty hostující ženy
Žena z horního patra, Deset žen
• foto: 
Archív

Brněnské nakladatelství Host vydalo dvě spíše „ženské“ prózy, už s ohledem na názvy: knihy Žena z horního patra i Deset žen popisují (v první osobě) intimní životy žen. S obzvláštním důrazem na jejich stinné stránky.

reklama

Žena z horního patra
Claire Messudová: Žena z horního patra

„Jak moc zuřím? To ani nechtějte vědět. To ať nikdo radši vůbec nechce vědět.“ Úvodní monolog patří Noře Eldridgeové, „ženě z horního patra“ ze stejnojmenného, v pořadí šestého, předloňského románu americké prozaičky Claire Messudové (minulý měsíc jej vydal Host v překladu Johany Eliášové). Nora je svobodná sedmatřicetiletá učitelka v městě boháčů a vzdělanců, v massachusettském Cambridge, a svůj život dávno zabalila – zůstala sama bez kariéry, bez vlastních dětí, bez života, spíš někde v přízemí nebo v suterénu než v onom „horním patře“ z názvu knihy. Jenže pak bezelstně a altruisticky propadne lásce, a právě to ji ve finále tolik rozzuří – na vysvětlení onoho vzteku si v bravurně napsaném románu, poněkud chudém na dějové zvraty, budeme muset počkat až do posledních stránek. Ženě, která své umělecké ambice vzdala a začala žít pro ostatní, protože jí nic jiného nezbylo a nenapadlo, najednou do života vstoupí trojice, do níž se nelze nezamilovat: pohádkově krásný, okouzlující osmiletý Reza Šahíd, jeho maminka, podmanivá italská umělkyně Sirena, a tatínek, harvardský profesor Skandar. Svižně napsaný román o předsudcích, frustracích a životním neúspěchu přerušovaném záblesky extáze dá vzpomenout na Messudové starší prózu, čtenářský hit Císařovy děti nemají šaty, kterou česky vydal Odeon roku 2008.

Deset žen
Marcela Serranová: Deset žen

„Jak moc mě dojímá ženský úděl. Jakým smutkem mě naplňuje. Proč jen polovina lidstva nese na bedrech tak ohromnou tíhu, zatímco ta druhá odpočívá?“ Takhle uvažuje psychiatrička a terapeutka Nataša, když očekává návštěvu svých devíti pacientek, které si pozvala na víkendovou terapii. Na předměstí chilského Santiaga dorazí devítka žen různého věku, vzdělání, zkušeností a společenského postavení, s rozličnými problémy, a každá z nich v dlouhém příběhu odvypráví ostatním svůj život: zneužití v dětském věku, hromadné znásilnění, neschopnost smířit se s vlastní mámou nebo s potomkem, ztráta milovaného manžela, ztráta zaměstnání, ztráta soukromí, ztráta soudnosti; drogy, alkoholismus, workoholismus, přetížení, nemoci psychické i tělesné, nuda, přecitlivělost, necitlivost. Ano, každá čtenářka se v Deseti ženách chilské prozaičky Marcely Serranové (vydal je loni Host v překladu Jany Liškové) najde, každá se poučí. Což je jistě jedním z důvodů, proč tahle zručně napsaná společenskokritická kniha, spíš než román vlastně sbírka tematicky, prostředím, způsobem vyprávění i jinak propojených povídek, spatřila světlo světa.



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama