Za mikrofonem seděli Christian Bale a Natalie Portmanová coby hlavní hvězdy Knight of Cups, jednoho z nejambicióznějších filmů letošního festivalu Berlinale. Režisér Terence Malick nepřijel - na dýchánky s médii ho příliš neužije, to ví každý. Přesto se z hlediště dvakrát ozval dotaz směřovaný právě na něj. “Terry tu je? Že jsme si toho nevšimli,” divili se herci. A stal se z toho hit internetu.
Festivalové tiskovky bývají svou jalovostí proslulé. Ze zástupců světových médií tu padají věci, že se ti svéprávnější z nich stydí hlásit ke stejnému cechu. Aby si ovšem někdo nevšiml, že nepřijel ikonický tvůrce, to se snad ještě nestalo - natož aby si “nevšimli” hned dvakrát. Po internetu tak okamžitě začalo kolovat video, kde delegace k filmu nevychází z údivu.
Naopak film sám nikoho moc nepřekvapil. Knight of Cups je z rodu nezaměnitelně klenutých vizuálních poém, za něž autora Stromu života milujeme i nenávidíme. I když se po projekci aplaudovalo, ne všichni jej přijali s bezvýhradným nadšením. Malickův vyprávěcí styl je opojný, leč těžký na dešifrování. A a tady navíc nebylo co dešifrovat.
Když se do Malickovy básně o hledání prapodstaty bytí (po kolikáté už?) ponoříte, zjistíte, že její základy jsou nečekaně vachrlaté. Hned v úvodu konference se ptal jistý žurnalista Balea, co že to chtěl vlastně básník říci (sic!) a herec, jehož postava se filmem němě probloumá, reagoval příznačně - frázemi o “někom, kdo neví, kým je, kam směřuje a co hledá”. Britský deník The Guardian to lakonicky definoval jako “nejnezajímavější duševní krizí historie”.
Vítězí Kurt Cobain
A propos krize - potýká se s ní i 65. ročník berlínského festivalu. Doklopýtal už sice téměř do poloviny, ale žije víc ze vzpomínek než z nových objevů. Zatímco loni na jeho půdě startovali hned dva horcí favorité na Oscara, Andersonův Grandhotel Budapešť a čerstvý držitel prestižního ocenění BAFTA, Chlapectví Richarda Linklatera, letos ještě na událost v pravém slova smyslu nedošlo.
Zahajovací film Nobody Wants the Night od Isabel Coixetové byl vysloveně propadák, zklamání přinesly i novinka Wernera Herzoga Queen of the Desert s Nicole Kidmanovou či Deník komorné Benoita Jacquota (jeho hvězda Lea Seydoux raději dala přednost natáčení bondovky).
Lépe si vedlo snad jen 45 years Andrewa Haigha, sentimentální, leč poctivé drama o podzimu života, a novinka vězněného Jafara Panahiho Taxi, dvojnásobného berlínského laureáta, ale ani v jejich případě se nedá mluvit o perplexním zážitku.
Pokud se nějaký konal, pak zásadně mimo hlavní soutěž, v kinosálech východního Berlina. Ovace, jichž se tam dočkal dokumentarista Brett Morgen za svůj obdivuhodně intimní portrét Kurta Cobaina (Cobain: Montage of Heck), byly zcela na místě a nás může jen těšit, že jej snad uvidíme i v Česku, protože jde o produkci HBO.
