Dvakrát poprvé s Neilem Gaimanem: Černá orchidej a 1602

Černou orchidej Neil Gaiman tvořil společně s novátorským výtvarníkem Davem McKeanem už v roce 1988 pro vydavatelství DC Comics. Byla to právě Černáorchidej, kdo Gaimanovi otevřel dveře dokořán a umožnil napsat jeho opus magnum – komiksovou sérii Sandman.

Černá orchidej|ArchívČím byla Černáorchidej pro Američany tak zajímavá? Gaiman v ní neskrývaně odkazuje k tehdy aktuálnímu Bažináči (který u nás stejně jako Sandman již také vyšel kompletní), jen je díky Gaimanovu naturelu a McKeanovu talentu ještě podstatně surreálnější než slavné dílo Alana Moora. Stejně jako Moore je Gaiman také původem Brit a osmdesátá léta autorům z ostrovů přála. Moore i Gaiman přinášejí do Ameriky novátorský pohled na věc a dávají již zavedeným postavám zcela netušený rozměr.

Černá orchidej je toho jasným příkladem. Podivná hybridní bytost, napůl žena, napůl květina, bojuje se zločinem. Postava vznikla již v roce 1973, ale byl to až Gaiman, kdo jí vdechl plastičnost. Původní Černá orchidej v jeho komiksu umírá hned v první kapitole, načež se probudí ve skleníku, aniž by si úplně pamatovala, kým je. Naneštěstí nemá její stvořitel a ochránce dost času, aby jí vše objasnil, a tak je vržena do drsného světa superhrdinů, aby sama zjistila, jaké je její poslání.

Vzhledem k tomu, že jde o svět DC, je jejím nepřítelem Lex Luthor, arcipadouch známý čtenářům Supermana a dalších superhrdinů. Na cestě k poznání a prozření se snová fialová bytost musí vypravit i do Gothamu, kde se setkává nejen s Batmanem, ale také s místní galerkou včetně Harveyho Denta a hlavně další rostlinné dámy, Poison Ivy, od níž marně očekává vysvětlení svého původu. Jedná se o snové vyprávění plné příslibů a náznaků, o komiks znepokojivý a živý i dnes – nezbývá než se podivit, proč vyšel u nakladatelství Crew až nyní.

Za pozornost stojí také jméno překladatele. Je jím Petr Kotrle, který dlouhá léta kvalitně překládá fantastiku, ale prozatím se držel pouze beletrie. Komiksy pro Crew převádí až v poslední době a stoosmdesátistránková Černáorchidej je jeho vůbec prvním přeloženým komiksovým albem.

Druhépoprvé–tentokrát pro Marvel

Zatímco DC odchytilo Gaimana hned na počátku jeho kariéry, konkurenčnímu Marvelu trvalo o poznání delší dobu, než ho najal – stalo se to až v roce 2003, kdy začala vycházet minisérie 1602. Nikdo nečekal, že by Gaiman přišel s klasickou superhrdinskou story, a autor očekávání nezklamal: napsal příběh z dob královny Alžběty. Andy Kubert příběh obdařil kresbou pro mainstreamový komiks neobvyklou a vzniku komiksového hitu už nemohlo nic zabránit.

Neil Gaiman1602|ArchívSvět ještě není zralý na nadlidské hrdiny, ti se přesto začnou zničehonic objevovat jako takzvané ďáblovo plemeno. Nic pochopitelně není stejné jako v našem světě, ale paralel najdeme více než dost. Gaiman má neuvěřitelnou fantazii a jeho umístění jednotlivých hrdinů i padouchů je skvostné. Magneto pracuje pro inkvizici, Nick Fury je šéfem špionů královny Alžběty, Daredevil je potulným hudebníkem a nájemným agentem a Spider-Man je jen kluk, kterého ještě nekousl žádný pavouk...

Celá zápletka stojí na odhalení jakéhosi podivného zásahu zvenčí, který spustil superhrdinský věk již na začátku 17. století, čímž svět odsoudil k jednoznačnému zániku. Komiks 1602 (220 stran, 219 Kč) je zábavný, inteligentní a nepříliš srozumitelný pro člověka, který se neorientuje v marvelovském univerzu. To je také důvod, proč se na trhu objevuje až dnes, navíc jako součást Ultimátního komiksového kompletu vydavatelství Hachette Fascicoli, který vychází každých čtrnáct dní a jejž musíte hledat na novinových stáncích. Pokud číslo nestihnete zakoupit, poběžíte do komiksové speciálky, ale to už je jiná historie...