Čerstvá voňavá zelenina, sýry, indické koření, nekonečné variace a nápady. Vůně, chuť a nadšení pro svou životní vášeň. Nový americký film švédského režiséra Lasse Halströma „Láska na kari“ navnadí chuťové pohárky a nedovolí se ani na okamžik odtrhnout od jemně slazené romantické komedie.
Láska na kari (do českých kin vstupuje 4. září) vyvolává především emoce, příjemně zpracovatelné, přenosné a jasně sdělitelné. Divák chtě nechtě fandí modrookému indickému klukovi, jehož životní vášní se stalo vaření. Skrze pronikavé oči Hassana (ústřední postava přenesená na plátno Manishem Dayalem) sledujeme, jak z malého indického chlapce, který se prodíral zalidněnými ulicemi Bombaje, aby se dostal se svou matkou k těm nejčerstvějším potravinám, stává muž a excelentní kuchař.
Jídlo jsou vzpomínky – to je několikrát vyřčené motto filmu, jež by bylo sice jednoduše možné označit za kýč, avšak při hlubším zamyšlení nám možná dojde, že občas je v jednoduchosti a prostotě mnohem více, než se na první pohled zná. Sdělení, které promlouvá k Indovi Hassanovi, který, když přičichne k mořskému ježkovi, vzpomene si na období, kdy jej matka učila poznávat kouzla místní kuchyně. A rovněž tak mladá kuchařka Margeurie, ztvárněná „neokoukanou“ Charlotte Le Bon, si vzpomene na to, jak dělala jako dvanáctiletá čtyři „základní“ omáčky francouzské kuchyně… Pochopitelně i divák si vzpomene na to, jak mu voněl ten který den.
Když se Hassan se svou rodinou dostane do malé francouzské vesničky jménem Svatý Antonín, koupí jeho otec, Ind s velkým nosem a robustní postavou, dům či spíše statek, kde dřív byla restaurace. Ta však zkrachovala – naproti je konkurence, jíž se nelze rovnat. Kolem roztomilé nevraživosti se točí první polovina filmu – madam Mallory (Helen Mirren), dáma aristokratického vzezření, strohého vyjadřování a se srdcem schovaným v tvrdé skořápce, je rozhodnuta barevné, hlučné a „kořeněné“ Indy z okolí své sterilní a dokonale funkční věhlasné restaurace dostat co nejdál.
V jedné ulici se tak ocitá na kordech kultura francouzské klasické gastronomie, plná tradice, jemnocitu, čerstvé zeleniny a čerstvých (dnes bychom řekli „farmářských“) potravin, s kulturou kari, kardamonu, muškátu, a tajemné krabičky s kořenkami plnými vůní Indie. Nevraživost se však nakonec změní v přátelství, a Hassan dovede restauraci coby tamní šéfkuchař ke druhé Michelinské hvězdě.
Souboj dvou kultur skrze vidličky a nože a následné spřátelení. Tak by se dal s trochou nadsázky popsat leitmotiv komedie, která pohladí a vyvolá úsměv na rtech. Divák sice tuší, že Hassanův kulinářský život neskončí rukou nacionalistického žháře a kuchaře madame Mallory, ale to vůbec nevadí. Stejně tak, jako že se Hassan, nekonečně nadaný kuchařský talent, zamiluje do roztomilé Margeurie.
Dvouhodinová hravá „oddechovka“ produkovaná Stevenem Spielbergem a Oprah Winfreyovou, se tak řadí mezi onen typ filmů, u nichž si spolehlivě můžete říct: Nasládlá romantika. Ale taková, která neuráží dobrý vkus. Ostatně jen v USA stihla vydělat za dva týdny víc, než stál celý film.
