Právě vyšly dosud knižně nevydané básně Jaroslava Seiferta: ve čtvrtém svazku jeho šestnáctidílných sebraných spisů najdeme i veršovanou publicistiku psanou pro Ranní noviny či Právo lidu. A v celosvětově proslulém románu Bruna Apitze přežije tříletý klouček hrůzy buchenwaldského koncentráku.
Je konec, urny vybrány
a město zase má vzhled dobrácký.
Vagóny tlachů vjely do brány
a čtení bývalo to na facky.
A volič ptá se: Co teď?
Metaři, meť!
Úryvek básně Po volbách dokazuje, že před osmdesáti lety byly okolnosti jistých politických procesů úplně stejné jako dnes. I komunisti se v Seifertových verších chovají tak jako nyní, i prospěcháři; ani jarní počasí ani fotbalisti se nezměnili. Svazek číslo 4 Díla Jaroslava Seiferta právě vyšel v nakladatelství Akropolis a z plánovaných šestnácti knih sebraných spisů jednoho z nejvýznamnějších českých básníků už scházejí jen tři. Tento díl kromě satirické sbírky Zpíváno do rotačky z roku 1936 přináší tři překlady (včetně převodu písní z oblíbené knížky Kennetha Grahama Žabákova dobrodružství) i téměř čtyři sta básní nezařazených do Seifertových sbírek, a tedy dosud knižně nevydaných. Seifert psal tyto rýmované komentáře aktuálních událostí od volby prezidenta přes oslavy různých svátků po prvomájové průvody pro tehdejší sociálnědemokratická periodika poté, co byl roku 1929 vyloučen z KSČ. Není se tedy čemu divit, že od něj soudruzi v mnohých verších dostávají po papule. Jako třeba v čísle s názvem Komunisté při volbě prezidenta:
Aby je poznal každý hned,
tož přišli v negližé
jak na tremp nebo na výlet
či do hor na lyže.
Škoda, že jim pan Litvinov
nepřidal do vínku
o slušnosti pár vhodných slov
a starších smokingů.
Jeden z nejlepších románů koncentráčnické literatury v českém překladu nevychází poprvé: jeho autor, někdejší vězeň z Buchenwaldu Bruno Apitz, viděl svou obsáhlou prózu překládat do třicítky jazyků a dožil se i jejího zfilmování. Román Nahý mezi vlky (vyd. Ikar) je dojemným příběhem záchrany malého chlapečka, kterého si zubožení vězňové různých národností, jazyků i vyznání v lágru předávali jako balík a schovávali ho před esesáky v různých úkrytech, čelili kvůli němu mučení a pro mnohé se stal smyslem jejich vězeňského života. Věrně vykreslený poslední čtvrtrok druhé světové války v koncentráku a všednodenní zvěrstva bestiálních dozorců jsou ovšem jen pro silnější povahy…
