Už druhý den Colours of Ostrava přinesl možný vrchol. Postarala se o něj francouzská zpěvačka Zaz. Zabodovaly ale i české kapely.
Česká alternativně rocková kapela Vypsaná Fixa začala v 16 hodin na ArcelorMittal stage a prostor pod podiem se postupně, i přes ostré slunce, zaplňoval. Fixa, ostatně jako vždy, sdružovala celé generace posluchačů. Začátek koncertu patřil skladbám z nového alba Krásný Smutný Den. Největší úspěch sklidil song Hippie. Po celkově vlažném přijetí nových písní, Fixa vsadila na jistotu. Postupně zaznělo vše, co zaznít mělo. Melancholická skladba Ledňáčci, kterou kluci věnovali těžce zraněnému Michalu Hrůzovi, rozverná Antidepresivní Rybička a klasiky jako 1982 a Mažoretka, u kterých se publikum asi nejvíc probudilo. Roztleskat diváky v Česku bývá často až nemožné, Márdimu však stačil pouhý náznak a fanoušci se nechali strhnout. Koncert plynul v pohodové atmosféře a kdo má Fixu rád, toho opět nezklamala.
Další z taháků dne byla česká funky parta Monkey Business, kteří na Českou spořitelna stage natáhla jak skalní fanoušky, tak i širší veřejnost. Barevně sladěna s tyrkysovou stagí, rozjeli svou energickou funkovou show. Monkey Business však v posledních letech trapí nedostatek invence, což se projevilo i na vystoupení. Dobře naladěný a po podiu skotačící Matěj Ruppert se hned od začátku snažil přítomné strhnout. Nejdříve se mu to dařilo, především díky hitu Friends, ale kvůli vzájemné podobnosti většiny písní, zájem diváků uvadal. Z letargie je čas od času vytrhly známé songy jako Who Killed My Libido nebo German Party. Samotný vrchol však přišel na konci, kdy vesměs technicky bezchybná kapela zahrála největší hit skupiny Piece of My Life, jehož zrychlená verze diváky nakonec řádně rozproudila.
Na tom samém podiu pak včera večer přišel, možná předčasně, vrchol samotného festivalu. Před lety se festival poprvé setkal s úžasným hlasem francouzské zpěvačky Zaz. A letos tu byla zas, jak sama na koncertě křičela roztomilou češtinou. Dle všeho právě na toto vystoupení návštěvnici festivalu čekali. Projevilo se to tím, že prostor pod hlavní stagí byl absolutně zaplněn a další lidé koncert sledovali i z zpovzdálí. Na vystoupeních jsme letos ještě neviděli takovou míru respektu k obecenstvu, totální euforie a naprosto vyčerpávajícího výkonu samotné Zaz. Svůj set nakopla novinkou On Ira a i s naprosto bezchybnou kapelou v zádech a duchaplnými promluvami si diváky získala. Projevila se její láska k jazzu, šansonu, ale i kabaretu. Vrcholem byla posmutněle radostná pecka Je Veux. Byli jsme svědky nejen hudebně dokonalého výkonu, ale i vtipné a propracované světelné show. Poprvé se stalo i to, že jsme mohli slyšet naprosto spontánní odezvu šílících fanoušků, čehož si Zaz samozřejmě všimla a této skutečnosti si velmi vážila. Těžko říct, zda festival přinese ještě něco tak výjimečného, jako bylo vystoupení francouzské hvězdy.
