Pražský mimoestablishmentový literát a výtvarník Viki Shock po osmi letech vydal novou knížku. A známému filmovému i divadelnímu režisérovi a scenáristovi Petru Zelenkovi vyšla šestice dramat.
Drobná, jen o málo více než stostránková knížka skrývá poznámky o roce života Hektora Hnípala (podobnost tohoto zvláštního jména s tím autorovým občanským, jež zní Viktor Pípal, zdaleka není tak náhodná, jak tvrdí předsádka knihy; autor a jeho hrdina se shodují i profesí, věkem, fyziognomií, jak je v knížce popsaná, atd.). Hektor pracuje jako „zahradník“ na hřbitově, je tak trochu literátem a zároveň „trpí sádrovou nemocí, jinak řečeno má slušný náběh na bystu“ – rád by totiž po sobě cestou na literární Parnas zanechal stopu. Místy docela vtipná, sebeironizující prózička o osmi kapitolkách je sice trochu příliš popisná a chudá na zápletky, ale každopádně je zajímavým svědectvím o jednom možném alternativním osudu. A navíc: konečně se člověk dozví, kde se melou spálení nebožtíci a jak vypadá organizace cikánského pohřbu, že urnám se v hrobnické profesi říká granka a že pandán k pracujícímu důchodci, tzv. prduchovi, tvoří pracující seniorka, zkráceně „prase“. Knížku právě vydalo nakladatelství Clinamen.
Po Spacích vadách Radky Denemarkové a sebraných hrách Davida Drábka, Karla Sidona nebo Pavla Landovského vydává nakladatelství Akropolis i svazek šesti dramat Petra Zelenky z let 2001–2012. Zelenka je možná známější jako režisér filmový (Příběhy obyčejného šílenství – ty jsou mimochodem ve formě hry v knize také přítomny –, Knoflíkáři, Rok ďábla atd.), ale jeho hry se vám teď, o divadelních prázdninách, budou číst jako ty nejlepší povídky. Jsou zábavné, plné absurdních příběhů, které se dějí interesantním, často trochu zvráceným hrdinům, a přitom v nich čtenář najde kritiku společnosti, médií i sebe samotného. Do Dejvického divadla se těžko shánějí lístky, takže Teremina i Dabing Street uvidíte (na stránkách knihy) možná úplně poprvé. Totéž platí pro Očištění, Odjezdy vlaků nebo Ohrožené druhy.
