Další severská detektivka, kterou zhltnete na chatě nebo u moře, je plná malých dětí a zla. A téměř dvacet let starý román nositele Pulitzerovy ceny Michaela Cunninghama přináší zprávu o společném soužití několika nešťastných lidí.
Román Tělo a krev (vyd. Odeon v překladu Veroniky Volhejnové) amerického prozaika Michaela Cunninghama, autora Vzorových dnů, Za soumraku nebo slavných Hodin inspirovaných osudem Virginie Woolfové, je rodinnou ságou popisující osudy řeckého emigranta do USA Constantina Stassose, jeho ženy, jejich tří dětí a jejich vnoučat. Jak upozorňují recenzenti, ta kniha má téma i sílu starořecké tragédie. Dočkáme se obvyklých autorových motivů, roli hraje nepřízeň osudu, zničené mezilidské vztahy, láska, nemoc, stárnutí i homosexualita: „On a Ben zůstali v tajném pokoji hodně dlouho, a když se vrátili domů, všichni se na ně zlobili.“ Mimochodem, doufám, že bude do češtiny co nejdříve přeložen Cunninghamův jen necelé dva měsíce starý román Sněhová královna o dvou bratrech hledajících smysl života i transcendenci.
Už devátá detektivka v rozmezí pouhých čtyř let vychází švédské (jak jinak) autorce bestsellerů, Camille Läckberg. Stejně jako v Mořské panně nebo v Ledové princezně, i v Andělíčkářce (vyd. Motto v překladu Venduly Novákové) zavítáme do pobřežního městečka Fjällbacka (mimochodem autorčino rodiště), kde se staneme svědky zvláštních skutečností, postupně odhalovaných a vysvětlovaných autorčinými osvědčenými detektivy, Patrikem Hedströmem a Erikou Falckovou. Jako obvykle čtenáře čeká krvavá vražda a ošklivá rodinná historie, utopené děti (jedno ostatně najdeme i v Cunninghamově románu) a dobře vykreslené postavy – přesněji spousta postav. Koho dříve Läckbergová nenudila (a že je takových čtenářů dost), ten najde v Andělíčkářce její standard.
