Spíš než klasickým festivalem jsou United Islands of Prague pražská pouliční slavnost. A nutno dodat, že to je dobře. Kvůli nejrůznějším vlivům, za které částečně může česká závist a nedůstojně malá podpora kultury ze strany státu, chyběla Praze otevřená akce, jež by centrum města zaplavila inteligentní zábavou, kterou právě „Ostrovy“ nabízejí. Stačí si vzpomenout na několik vydařených posledních ročníků – včetně toho loňského, „popovodňového“, v parku Na Ladronce.
Letos se po roce festival United Islands vrací na klasická místa – do parku Na Kampě, na Petřín, na Střelecký ostrov – a přibyla i jedna zcela nová lokace s hlavní scénou v Kinského zahradě na kraji Smíchova. Přesto se vznáší nad „Ostrovy“ jedno ale…
Kouzlo Hithitu
Pořadatelé United Islands na rozdíl od ostatních velkých desetitisícových festivalů u nás (Colours of Ostrava, Rock for People, Mighty Sounds…) se před sedmi lety rozhodli zvolit jinou strategii. Došlo jim, že Praha není úplně ideální destinací pro pořádání podobných několikadenních zážitkových megaakcí se vstupným nezřídka překračujícím tisíc korun. Uvolnili si proto ruce, aby se nemuseli honit za velkými a drahými jmény. Na druhou stranu jim pak v rozpočtu výrazně chyběla položka vstupné. A městu Praha zase chybí odvaha, či spíše mechanismy, jak na akci přispět více než krytím asi deseti procent rozpočtu, jenž přesahuje dvacet miliónů korun, a peníze od sponzorů jsou poslední dobou nedostatkovým zbožím kvůli „neustále se utahujícím opaskům“ marketingových rozpočtů nadnárodních společností. Takže: ač „Ostrovy“ navštěvuje čím dál tím víc diváků, loňské úhrnné číslo hovoří o zhruba 55 tisících za oba dny (včetně již tradiční předchozí čtvrteční klubové noci) dohromady, letos organizátoři zvolili jinou strategii po vzoru stále populárnějšího crowdfundingového dofinancování kulturních a vědeckých projektů. A „vytasili se“ s nabídkou přikoupit si za částku od 100 korun výš lepší zážitek navíc. Zaplatíte si dopředu a uvidíte plakátované headliny. Pražské slavnosti, jak bychom měli raději United Islands nazývat (i díky tomu, že je uzavřena část nábřeží a most Legií), se staly už tradičním místem k volné zábavě.
Prostřednictvím sbírky na internetové stránce Hithit (organizátorům se podařilo vybrat v Česku dohromady rekordních 1,6 miliónu korun) se však stávají opět zpoplatněným festivalem, a rozdělí tak návštěvníky do dvou kategorií. Na jedny, kteří se přijdou projít do centra města, a ty, již na Hithitu přispěli a mohou navštívit i hlavní část v Kinského zahradě. „My asi neumíme úplně krotit ambice, pořád máme před sebou sen, že se chceme stát významným festivalem. Nechceme sice vozit ty nejdražší soubory typu Roberta Planta, jako třeba Colours of Ostrava, ale jdeme po objevech, jako je třeba letos Ella Eyre, které právě vychází debutová deska. A festivalu by rozhodně slušelo, kdybychom podobných objevů třeba přivezli osm. Jenže my nemůžeme očekávat, že nám magistrát přispěje větší částkou. A tak jsme se rozhodli pro Hithit,“ říká zakladatel United Islands, promotér David Gaydečka, jenž o festivalu začal uvažovat v roce 2002.
Jak to začalo
„Tehdy, před velkou povodní, se nám společně se Štěpánem Kubištou, pozdějším šéfem Nové scény ND, podařilo zorganizovat festival Summer City Island na Střeleckém ostrově, kdy se v Praze na jedné scéně objevili Johnny Winter a originál Blues Brothers s Eddiem Floydem. Napadlo mě, že by bylo skvělé, kdyby muzika hrála na všech pražských ostrovech zároveň. Dva roky jsem tu myšlenku nosil v hlavě, ale myslel jsem, že je naprosto nerealizovatelná. Sponzoři na to neslyšeli, až jednou jsem si sedl a napsal dopis na magistrát v době, kdy tam byl ještě čerstvě usadivší se Pavel Bém. Nakonec jsem na tenhle dopis zapomněl, moc šancí na úspěch jsem si nedával. Jenže oni nás oslovili.
Chvilku nás zkoušeli. Teď, už po deseti letech, vím, že jim šlo spíše o to, zda to nebude politická aktivita někoho jiného. Až se nakonec ukázalo, že na oslavu vstupu do Evropské unie v Praze není nic naplánováno, vyjma Kotvalda s Mumulandem na Staromáku.“
United Islands byly na světě. Z původně jednorázového festivalu, konaného v roce 2004 při příležitosti českého vstupu do Evropské unie na deseti lokacích kolem Vltavy za cenu symbolického eura, přes „udržovací“ ročník 2005 se o rok později přeměnily na desetidenní projekt s atraktivní dramaturgií. Na třech scénách hrála velká jména, jako jsou Placebo, Rachid Taha nebo Khaled, pro jazzové fanoušky pak například zcela zásadní kapela Medeski, Martin and Wood a přibyl i koncert Gipsy Kings ve Sportovní hale. Stále však bylo těžké akci financovat. Ukázalo se totiž, že návštěvníci festivalů si raději vybírají ty, které se konají mimo hlavní město. A tak před sedmi lety začaly „Ostrovy“ dostávat dnešní tvář. „Zrušili jsme vstupné, zavřeli Janáčkovo nábřeží a most Legií a říkali si, že to bude asi poslední, rozlučkový ročník. Jenže do centra dorazilo na vlastně neznámé kapely víc než dvacet tisíc lidí. To nám dodalo novou energii a ukázalo, že v Praze můžeme pravidelně pořádat festival, jenž není postavený na nákladných zahraničních hvězdách, ale na skupinách a interpretech, kteří se podle našeho mínění teprve hvězdami mohou stát či postupně stávají.“
Návrat ke kořenům
Od té doby se návštěvnost největší kulturní akce v centru Prahy neustále zvyšuje a mezi neznámými jmény se občas objevují i interpreti, kteří už mají mezi fajnšmekry zvuk, jako byli Cinematic Orchestra, Aloe Black nebo Kraak & Smaak.
Do celkem zaběhnuté struktury festivalu pak zasáhly loňské povodně, a především podmáčené pražské parky kolem Vltavy, v nichž popadalo velké množství stromů, a tak organizátoři několik týdnů před akcí vůbec netušili, zda a kde festival uspořádají. Když se zdálo, že přesunou festival na Letenskou pláň, rozhodla se tam uspořádat na poslední chvíli svou akci Praha 7 a záchrana přišla až od Prahy 6, která pro náhradní variantu poskytla park Ladronka. Letošní ročník je už návratem ke starým známým „Ostrovům“. Při pohledu do programu zjistíme, že vedle několika opravdových objevů, jako je už zmiňovaná Ella Eyre, pořadatelé vsadili i na prověřená jména typu DJ Shadow nebo Ohm Square. A to je rozhodně dobře.
Tipy Reflexu
Bajofondo
Kinského zahrada, 21. června, 21.00
Argentinsko-uruguayská osmička z delty řeky La Plata Bajofondo (dříve též Bajofondo Tango Club) je vedle pařížských Gothan Project nejznámějším představitelem stylu elektro tango, které se začalo objevovat v diskotékových chilloutech na přelomu tisíciletí. S partou kolem Gustava Santaolally a Luciany Supervielle, navazující na moderní tango Ástora Piazzolly, jsme se potkali v Česku už několikrát – a tím vlastně vybočují z hlavní dramaturgické linky festivalu. Santaolalla je mimochodem též dvojnásobným držitelem Oscara (za filmy Zkrocená hora a Babel z let 2005 a 2006), mezinárodně proslul ještě o pár let dříve jako autor soundtracku ke kultovnímu filmu Amores Perros.
Ella Eyre,
Kinského zahrada, 20. června, 19.00
Další z řady výrazných mladých britských zpěvaček. V Londýně narozená, dnes dvacetiletá Ella Eyre se začala prosazovat v minulém roce, kdy se její hlas objevil na hitovém singlu elektronického projektu Rudimental Waiting All Night. Skvělá je i její coververze slavné diskotékové písničky We Don’t Have To Take Our Clothes Off Jermaine Stewarta (původně z roku 1986). Do Prahy přijíždí v době, kdy jí vychází teprve druhý sólový singl If I Go, jenž naznačuje, že se na scéně objevila další interpretka typu Adele nebo Joss Stone.
Lanugo
Střelecký ostrov, 21. června, 14.00
Pražští Lanugo přesvědčili o svých kvalitách už předchozími alby z let 2009 a 2011. Je vlastně až nepochopitelné, že jemný hlas Markéty Foukalové, bývalé zpěvačky jazzových Madfinger, není doposud znám širšímu publiku. Pokud vás inteligentní pop Lanugo pobaví, máme pro vás ještě jeden tip navíc: na 24. června chystají na pražské Náplavce na lodi (A)VOID Floating „release party“ k nové desce, která vyjde na konci září.
Ohm Square
Kinského zahrada, 21. června, 17.40
Elektronická kapela Ohm Square vyrostla v pražských klubech devadesátých let na zbytcích projektů Sebastians a Colorfactory a stojí zejména na hlase v Česku žijící Britky Charlotty Fairmanové. Různě odstředivé síly způsobily, že v Ohm Square zůstali už jen dva zakládající členové, tedy Charlie One
a Jan 2 (neboli Jan Čechtický). V současnosti je na koncertech doplňuje klávesista Mirek Lacko, s nímž Fairmanová hraje ještě ve vlastním jazzovém projektu Charlie and the Chocolate. A pozor! Před začátkem koncertu dojde k natáčení posledního záběru chystaného filmu Zelený Raoul Exodus: Nová okupace.
DJ Shadow
MeetFactory, 21. června, 0.00
Kalifornský rodák Joshua Paul Davis se může mimo jiné chlubit zápisem v Guinnessově knize rekordů – v roce 1996 totiž vydal první kompletně samplované album, pojmenované Entroducing. Od té doby mu vyšly další čtyři desky, naposledy v roce 2011 The Less You Know, The Better, na níž s ním spolupracoval například Talib Kweli, což potvrzuje hiphopové kořeny DJe Shadowa. Přesto je těžké tohoto interpreta žánrově zařadit, vedle rapu je v jím mixované hudbě cítit hodně jazzu, trip hopu nebo současné elektroniky. Jedenačtyřicetiletý nekompromisní hudební experimentátor zahraje v MeetFactory hodinový půlnoční set, který je zároveň vyvrcholením jeho krátkého evropského turné s výstižným názvem All Bases Covered.
