Za normálních okolností patří Harvey Weinstein na Croisette stejně jako párek do rohlíku, letos však producentský mogul vynechal dokonce i canneskou gala premiéru svého filmu. Oficiálně prý musel někam do Sýrie, mnohem spíš však vytušil, jaký osud pro něj 67. ročník festivalu chystá: Grace, kněžnu monackou vyprovodilo publikum pískotem a bučením.
V ošklivém betonovém paláci na krásnémAzurovém pobřeží se má letos promítat na 1700 filmů (tedy samozřejmě nejen v něm, ale takhle to líp znělo), jen těžko lze proto uvěřit, že by se pro účely slavnostního zahájení nenašlo něco kvalitnějšího než kočkopes Oliviera Dahana aneb snímek o monacké kněžně. Pořadatelé se pravděpodobně zhlédli v symbolice: právě v Cannes se totiž v roce 1955 titulní postava filmu, herečka Grace Kellyová, seznámila se svým budoucím chotěm, knížetem Rainierem III. Kulaté výročí by sice oslavili až za rok, ale tak dlouho už zase filmaři s několikrát odloženou premiérou otálet nemohli.
Ne že se by od novinky oscarového tvůrce (Oliver Dahan natočil mj. biografii Edith Piaf) čekaly kdovíjaké zázraky. Už samo natáčení provázely problémy: protestovala proti němu monacká rodina, práce se nekonečně protahovaly a vše korunoval spor zmíněného Weinsteina s režisérem, jenž zarputile odmítal producentovy pokyny. Nakonec se Weinstein naštval a zrušil filmu jeho americkou distribuční premiéru (za což byl od Dahana označen za kopu…ehm… exkrementů). Těsně před canneskou tiskovou konferencí, kam si šla jeho delegace pro kritiku, ji, pravda, zase obnovil a Grace pro Ameriku koupil. Už ho to ovšem stálo o dva milióny méně.
Nicole Kidmanová, jež si šestadvacetiletou ikonu mohla dovolit hrát jen díky litrům botoxu a filtru na kameře, hájila Grace jako lvice. Weinsteinovi slíbila, že jej pojede propagovat i do Spojených států, omluvila se pozůstalým z rodu Grimaldiů, ba dokonce dobrovolně promluvila o soukromí („I můj manžel je vlastně princ, princ country,“ řekla o zpěváku Keithu Urbanovi). Média však neobměkčila. Proklamace typu „Věřím v pohádku a věřím v lásku“ či „Nevadí, když přijdeš o trůn. Odjedeme na farmu a budeme tam šťastní!“ zvedaly recenzenty v kině ze židlí až příliš často, a tak se s popravováním začalo záhy po projekci.
Nejvýstižnější byl kolega z britského Guardianu, jenž melodramatický výkon Kidmanové přirovnal k projevu kolouška Bambiho - „odrostlého, po pár koktejlech a v momentě, co se rozpomenul na násilnou smrt své matky“. Ano, v podstatě se dá říct, že v Dahanově snímku neuplyne minuta, kdy by se člověku nechtělo zvolat: „Tady se patří říct stop!!“ Přesně jako to udělal uštěpačný Hitchcock na návštěvě Její Výsosti v úvodní sekvenci filmu. Ale přestaňme plivat. Festival se teprve rozjíždí a má ještě deset dní na to, aby si vylepšil reputaci.
Pomáhat mu v tom budou doyeni, jako jsou Atom Egoyan, Mike Leigh nebo Quentin Tarantino, a přijede i nefalšovaná armáda akčních hrdinů v čele s Arnoldem Schwarzeneggerem. V tanku! Kam se hrabe Bambi s kocovinou.
