Exkluzivní rozhovor s MALCOLMEM GLADWELLEM: v nové knize zkoumá úspěchy outsiderů | Reflex.cz
reklama
nahoru

Exkluzivní rozhovor s MALCOLMEM GLADWELLEM: v nové knize zkoumá úspěchy outsiderů

Kateřina Kadlecová28. dubna 2014 • 17:30
Exkluzivní rozhovor s MALCOLMEM GLADWELLEM: v nové knize zkoumá úspěchy   outsiderů
MALCOLM GLADWELL
• foto: 
Brooke William

Kdykoli MALCOLM GLADWELL vydá další bestseller, svět se trochu promění. Čtenáři totiž teorie zřejmě nejznámějšího popularizátora výsledků výzkumu ve společenských vědách berou vážně. Možná až příliš: američtí rodiče začali pod vlivem jeho publikace Mimo řadu odkládat svým dětem nástup povinné školní docházky a vinou publicistovy páté knihy se teď možná dvakrát rozmyslí, než dítě zapíší na prestižní soukromou školu nebo než mu povolí studovat elitní univerzitu. Gladwellova novinka David a Goliáš s podtitulem Outsideři, odpadlíci a umění bojovat s obry vychází v překladu Libuše Mohelské právě dnes u brněnského nakladatelství BizBooks a rozhovor s autorem si přečtete v Reflexu č. 18, který bude na pultech 30. dubna.

reklama

Už nepůsobí tak rozevlátě, jako když se před čtrnácti lety se svou knihou Bod zlomu. O malých příčinách s velkými následky, která mimochodem vyšla česky hned třikrát, dostal na vrchol všech možných žebříčků. Džíny a mikinu s kapucí nahradila saka, v nichž obráží pohádkově honorované přednášky, a mohutné afro mu s věkem poněkud kleslo, na rozdíl od sebejistoty a úrovně literární produkce. Kanaďan Malcolm Gladwell žije v New Yorku a stále ještě (už téměř dvacet let) je kmenovým autorem časopisu The New Yorker, ačkoli mu žurnalistického přivýdělku netřeba – každá jeho kniha mu prý vydělá v přepočtu přes osmdesát milionů korun. Jeho Bod zlomu vyšel česky hned třikrát, k dispozici máme i knihy Mžik. Jak myslet bez přemýšlení a Mimo řadu. Anatomie úspěchu. První zmíněná vysvětluje „teorii sociální epidemie“, tedy proč se některé změny ve společnosti šíří bleskově a náhle jako virus: Proč jednu značku zboží zničehonic začne nakupovat každý, zatímco jiná, srovnatelně ceněná, během jediného roku zanikne? Proč v jednom městě začnou děti hromadně páchat sebevraždy a v dalším náhle a na první pohled bezdůvodně poklesne kriminalita? V Mžiku pak Gladwell zkoumá okamžik rozhodování: Jak to, že je nám už po dvou vteřinách přemýšlení zcela jasné, že tohle je náš životní partner, náš budoucí dům, naše vysněné zaměstnání? Publikace Mimo řadu pak ze všech stran převrací a ohledává úspěch: Proč se nedostavil právě k nám, když jsme tak nesmírně pilní, chytří, vzdělaní, ambiciózní, loajální atd.?

O čem Malcolm Gladwell píše, o tom se pak hodně mluví. Umí dobře pracovat s výsledky výzkumů v psychologii a sociologii, dokáže si vybrat zajímavé téma a nahlédnout je z neobvyklých úhlů, skvěle problém popsat a srozumitelně objasnit. Ve své zatím poslední knize však trochu změnil přístup…

V Davidu a Goliášovi víc než kdy jindy upřednostňujete obyčejný lidský příběh před teorií.

Pozor: neobyčejný lidský příběh! S každou další knihou se víc a víc zajímám o konkrétní osudy – lépe se tak komunikuje se čtenářem než skrze pouhé studie, teorie a fakta. Vědecký výzkum samozřejmě neopouštím, ale pečlivěji si z něj vybírám.

Nebojíte se, že vám jednoho dne vyschne zdroj inspirace? Že už vám sociologie a psychologie nebudou mít co nabídnout?

To se nikdy nestane. Není v silách jednotlivce, ba ani mnoha jednotlivců popsat a převyprávět všechny ty zajímavé věci, kolik jich jen na světě je. Za každým rohem číhá fascinující myšlenka, jen se jí chopit. Ekonomická krize vědě možná dokonce pomohla: když je svět v jednom ohni, topí se v problémech a všechno je vzhůru nohama, rodí se v tom vzruchu ty nejneobyčejnější teorie. Jak se jistoty bortí, myslitelé přestávají být svázaní, zapomenou, že vše má své hranice. Z akademického hlediska je dobře, když se svět otřásá, když se země trochu pohne.

Ve své šest let staré knize Mimo řadu zdůrazňujete, že v našem úspěchu hraje náhoda mnohem větší roli, než si myslíme, a že je mnohdy důležitější ocitnout se ve správný čas na správném místě než být pilný nebo talentovaný. Nemáte pocit, že vás jakožto syna psychoterapeutky a profesora matematiky osud jaksi předurčil k popularizaci výzkumu?

Je fakt, že se mi od rodičů dostalo jak vloh, tak podnětů vhodných pro mou práci. Moje matka se snaží najít smysl v lidech a prohlédnout jejich motivace, můj otec chce naopak pochopit světaběh tím nejrigoróznějším, nejformálnějším způsobem. Tyhle dva přístupy, respektive jejich kombinace, mi hodně pomohly.

S takovým zázemím jste zřejmě nikdy nestál v roli maličkého Davida, necítil jste se jako outsider.

No, vlastně cítil. Přece jen jsem žil na kanadském maloměstě, byl jsem pro ostatní přistěhovalcem z Británie, po matce napůl Jamajčan – ty vlasy, ta barva kůže... Nerad bych to zveličoval, myslím, že si tím projde každý imigrant: přichází do společnosti, jejíž pravidla zpočátku nezná, všechny jeho zásluhy jsou smazány a on musí začít zgruntu vydobývat svoji pozici. To vás může motivovat a posílit.

V Davidu a Goliášovi na několika příkladech ukazujete, že není vždy rozumné volit tu nejprestižnější školu a snažit se uspět v těch nejnáročnějších podmínkách; že je mnohdy rozumnější a výhodnější být velkou rybou v malém rybníce než se potýkat se žraloky na špičce oboru. Neříkejte mi, že když dnes přednášíte studentům na Yale nebo Princetonu a vidíte jejich možnosti, úchvatné kampusy a nedostižně vybavené laboratoře, nelitujete, že jste nestudoval právě tady, ale „v regionu“...

Ani náhodou. V mých silách nebylo víc než absolvovat průměrné školy, odhadl jsem se dobře! Z prestiže školy se zaradují pyšní rodiče, ovšem jejich dítě se může trápit přílišnými nároky a přes svůj talent si zoufat.

To je možné, ale není lepší snažit se do poslední kapky vytěžit svůj potenciál? Ostatně, nacházíte ve svých pěti knihách, když se ohlédnete zpět, nějaké omyly, chyby v úsudku?

Spletl jste se někdy? Spletl, to je dost silné slovo. Když jste žurnalista, tudíž se zabýváte jevy, které jsou neustále v pohybu a popisujete je slovy, jejichž významy se občas posouvají, musíte být připraven na to, že se vaše názory budou vyvíjet stejně, jako se vyvíjí výzkum a důkazy. To neznamená, že bych nevěřil v to, co mi přišlo jako zjevné a pravdivé před pěti lety, to by bylo zklamání, ale pohnul jsem se kupředu. Některé své teorie z Bodu zlomu, třeba o zločinu nebo o obecném přínosu pozitivní diskriminace, bych dnes napsal jinak. Ne že by se změnila premisa – prostě teď vím víc. My jakožto společnost víme víc.

obálka 18
Rozhovor s Malcolmem Gladwelllem najdete v novém vydání časopisu Reflex, jež vychází již ve středu 30. duba.



Klíčová slova: Kateřina Kadlecová



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama