Oslavit konec roku povedenou výstavou? Proč ne, když umělec, jehož jméno je prezentováno, křesťanské svátky miloval stejně jako katolickou víru. Naleznete ji i jako jedno z hlavních témat obrazů, grafik, rytin, ale i básní, které ještě tři týdny můžete vidět v několika patrech Domu U Kamenného zvonu. Jejich autorem je Bohuslav Reynek.
Bohuslav Reynek (1892 - 1971)
kde: Dům u Kamenného zvonu, Staroměstské náměstí v Praze
kdy: do 29. ledna 2012
kurátoři: Renata Bernardi a Pavel Chalupa
vstupné: 120 korun
Zázrak jménem tvoření mimo hlavní a uznávané kulturní proudy, zcela osobitě, v ústraní a pod silným duchovním vlivem. Výstava celoživotního díla Bohuslava Reynka je podle organizátorů "svědectvím o zcela ojedinělém, neboť naplněném vzdoru vůči umění bez ducha, pokroku, bez cíle a vůči modernímu světu vůbec." Poprvé jsou tu k vidění některá neznámá Reynkova díla, stejně jako listy tvořené technikou cliché-verre (kombinuje výtvarné umění s oborem fotografie).
Současná výstava slaví také dvacet let od dob, kdy Reynek mohl být opět po zákazu z "oficiálních míst" vystavován a jeho dílo se dostalo opět na veřejnost. Z domoviny odešel tenhle citlivý umělec nejdříve do Francie, kde se oženil s básnířkou Suzanne Renaudovou, stesk po vlasti jej ovšem donutil se vrátit i s rodinou zpět. Většinu života pak strávil na rodném statku v Petrkově, kde založil vlastní knižní nakladatelství, v poválečné době samozřejmě ne právě milované nastupující komunistickou mocí. Petrkovu je věnována také úvodní část výstavy. Ve 30. letech Reynek často na monotypech zachycoval výjevy okolní krajiny Petrkova v zimních i letních dobách.
Z pozůstalosti po něm pocházejí například dvě kresby uhlem na papír Dvůr v Petrkově (I. a II.). Díla přivezená z depozitu NG v Praze Reynek vytvořil až roku 1942. Kolorovaný lept Ecce homo s měsícem je dokonce až z roku 1969. Druhá část expozice se věnuje Reynkově rodině. Naleznete tu několik autoportrétů z různých let, ale také portrét Reynkova otce či Vzpomínku na babičku z roku 1951. Bohuslava Reynka jako básníka, překladatele a ilustrátora knih představuje část třetí. Je tu i pár básnických sbírek jeho manželky Suzanne (Křídla z popele, Dveře v přítmí i prvotinu Zde tvůj život, díky níž se do ni Reynek beznadějně zamiloval).
Na statku žili z překladů a ilustrací
Až do roku 1949 tvořily překlady z francouzštiny a němčiny hlavní část Reynkova příjmu, z něhož žila v Petrkově celá jeho rodina. Jen během 30. let tak vydali v nakladatelství Petrkov na 70 Reynkových překladů, mezi nejslavnější patřily La Fontainovy Bajky, které ilustroval Josef Čapek s Toyen. Následující část výstavy pak obsahuje Kresby z Provance a přilehlé oblasti Dauphiné z 20. a 30. let. Mezi kresbou a grafikou se Reynek pohyboval do 30. let, kdy se začal věnovat technice zvaná suchá jehla. Tou vytvořil i své slavné Pastorále, cyklus 12 kreseb z válečných a poválečných let (1942 - 1947).
Jeden grafický cyklus věnoval Reynek přímo Vánocům, coby katolík se často věnoval starozákonním i novozákonním výjevům. Sem patří Pašijový cyklus, umístěný v závěru výstavy. Film Josefa Protivy Jak žije básník z roku 1969 představuje Reynka v rozhovoru o díle a jeho životě. Grafikův stůl vás pak zavede přímo do jeho umělecké "dílny", můžete tu obdivovat lisy, s jejichž pomocí Bohuslav Reynek tvořil. Jeho grafické tvorbě, stejně jako básnické, se dostalo uznání až po pádu komunistického režimu po roce 1989. Žil v tichosti a pokoře, což poznáte již z jeho brazů, které jeho uměleckého ducha dokonale zrcadlí.
Několik básní Bohuslava Reynka zhudebnila na desce Bílé inferno Iva Bittová spolu s Vladimírem Václavkem - jednou z nich je Sirka v louži
Básník a výtvarník BOHUSLAV REYNEK se narodil 31. května 1892 v Petrkově u Havlíčkova Brodu jako jediný syn statkáře. Obecnou školu navštěvoval v sousední vsi Svatý Kříž. Když otec statek v Petrkově pronajal, celá rodina se odstěhovala do Jihlavy, kde Bohuslav vystudoval Reálnou školu. Na přání svého otce odchází do Prahy studovat zemědělský obor na c. k. Vysoké škole technické, tu však pro naprostý nezájem po pár týdnech opouští a vrací se do Petrkova. Poté odjíždí do francouzské Bretaně a začíná malovat a psát poesii. Po zaujetí básnickou sbírkou Ta vie est lá ... (1923) od francouzské básnířky Suzanne Renaudové (1889 -1964) se opět vydává do Francie, konkrétně do Grenoblu, aby se s ní seznámil. Roku 1926 uzavírají sňatek. Ve Francii později pobýval od poloviny dvacátých let až do roku 1936, kdy po smrti svého otce přebírá správu petrkovského statku. Na statku pak pravidelně spolu s celou rodinou tráví zimní půlroky, přes letní období všichni žijí ve Francii. Za německé okupace však byl přinucen statek pronajmout Němcům a v únoru 1944 Petrkov opouští zcela až do konce války. Do té doby nachází i se svojí rodinou útočiště u Florianových dětí ve Staré Říši. Do Petrkova se vrací až roku 1945. Statek se však roku 1949 stává součástí petrkovského Státního statku, pod nímž Reynek pracoval jako zemědělský dělník až do roku 1957. Poté se až do své smrti zcela věnuje básnické a grafické tvorbě. Umírá 28. září 1971 v Petrkově. Byl pohřben vedle Suzanne Renaudové v hrobě svých rodičů na hřbitově ve Svatém Kříži u Havlíčkova Brodu.
