Deník „milenky Největšího Čecha“ je všude, a teď nemluvím jen o knihkupeckých pultech nebo literárních či společenských rubrikách našich deníků. Tajná kniha Ireny Obermannové se toto pondělí ocitla i na obálce časopisu Týden a uvnitř tohoto týdeníku se jí týká neuvěřitelných třináct stran včetně editorialu.
Samozřejmě nejde o to, že je to dobrá kniha (myslí si to vůbec někdo kromě autorky?), ale o její bulvární potenciál a spisovatelčino tajtrlíkování na téma Spala jsem s Havlem / Proboha, proč myslíte, že jde o něj?. Po dvou týdnech od svého triumfálního vstupu na trh Tajná kniha vyskočila na žebříčku Svazu českých knihkupců a nakladatelů na první pozici a nechala za sebou jak nedávno zavražděnou brněnskou prozaičku Simonu Monyovou (která je v první desítce zastoupená hned pěti tituly), tak držitele stříbrné příčky Michaela Cunninghama (Za soumraku) či „bramborového medailistu“ Fredericka Forsytha (Kobra). České autorce ženských románů, scenáristce nekonečných seriálů a nyní i ženě, která se ve své knize nehorázně přiživila na oblíbeném českém exprezidentovi, asi přibude do kasičky pěkných pár korun. Ale „nikdo z ušlechtilého literárního světa si už o [ni] neopře ani kolo“, abychom použili její vlastní formulaci užitou v zápisku ze 14. ledna 2011, kdy se kvůli jednomu ze svých článků pro magazín DNES nechala fotografovat nahá v zábalu z čokolády.
Máte-li zájem o lepší, ačkoli méně senzační literární novinky posledních dní, zkuste si přečíst Noční hlídku oblíbené britské autorky Sarah Watersové. Její čtivé historické romány Špičkou jazyka, Zlodějka a Malý vetřelec české publikum přijalo velmi vlídně – u novinky z rozbombardovaného Londýna lze předpokládat totéž.
V knihkupectvích můžeme v těchto dnech potkat i dva čerstvé Fitzgeraldy. Nakladatelství Dokořán znovu vydalo nejslavnější román Francise Scotta Fitzgeralda, Velkého Gatsbyho, kroniku jazzového věku, amerických 20. let. Stejné motivy rozehrávají autorovy Povídky jazzového věku (vyd. Argo), jedenáct fantaskních a parodických příběhů včetně Podivuhodného případu Benjamina Buttona, zfilmovaného před třemi lety.
Výbornou publikaci poslalo na trh i malé zbraslavské vydavatelství Cherm. Lomcování slovy je soubor esejů i kratších textů předního literárního kritika Jana Štolby; týkají se více než padesátky básnických knih a také některých čerstvých výlupků české prózy. Koupíte-li si tuhle knihu, zásadní pro pochopení české literatury a kultury poslední doby, jistě na pultě nenecháte ani nově vydanou básnickou sbírku Metličky od Jana Skácela (vyd. Vyšehrad).
V závěru je nutné zmínit i publikaci Richarda Sachera s výmluvným názvem Simona Monyová. Přítel tragicky zesnulé autorky oblíbených ženských románů nelenil a pár týdnů po smrti nejprodávanější české spisovatelky vyrukoval s knihou pro fanoušky, tedy spíš fanynky. Doufejme, že Sacherovy motivy byly pietní a bohulibé – ovšem netřeba pochybovat o tom, že mu kamarádka i po své smrti přinese solidní zisk.
