Pod hlavičkou Tomato Production rozehráli přímo na budově radnice tzv. videomapping. A řada skotských fotbalových turistů, trávících v okolních hospodách už druhou noc, nepochybně dospěla k rozhodnutí, že raději přestane pít. Ono – když na vás po patnácti plzních a sedmi becherovkách začne „padat“ Staroměstská radnice (což je jeden z efektů, který dokáže video mapping vyvolat), pod níž se navíc procházejí boží bojovníci (byť pouze promítaní, ale vysvětlete to opilému Skotovi) a všichni ve vašem okolí tomu navíc tleskají – co si budeme povídat, zlaté bílé myšky ...

Videomapping je, zjednoduššeně řečeno, projekce na budovy. Tvůrci při ní jednak využívají architekturu daného objektu a zároveň usilují o rozbití vnímání perspektivy u diváka. Výsledkem je 3D podívaná, která vás přímo „do děje“ vtáhne i bez nepohodlných brýlí. A jelikož se jedná o značně efektní záležitost, je videomapping ve světě čím dál populárnější. V centru Prahy jsme obdobných podívaných zatím moc nezažili. Devítiminutový mapping, který byl v sobotu od 19:30, vždy v půlhodinových intervalech (poslední projekce byla naplánována na dvaadvacátou hoodinu) vidět na Staromáku, přilákal tisícovky diváků. Ukázal významné kapitoly z dějin památky, přihlížející mohli díky optické hře nahlédnout do útrob orloje a ve zkratce vidět jeho stavbu – od architektonických návrhů až po umístění kalendářní desky Josefa Mánesa (1866).

Málokdo asi dnes ze Staroměstského orloje dokáže vyčíst různé časy, aktuální měsíc, astronomické cykly, polohu slunce, polohu měsíce a jeho postavení vůči Slunci atp. – zkrátka všechno to, co na něm ve skutečnosti vyčíst lze. Většina Pražanů v něm vidí hlavně turistickou atrakci – kvílejícího kohouta a dvě otvírající se okna, jimiž procházejí jacísi apoštolové. Vedle efektní podívané tak měla sobotní podívaná i další rozměr – ukázala historickou památku optikou jedenadvacátého století. Soudě podle plného Staromáku a nadšených reakcí, se to podařilo.