nahoru

Upíři a postkomunismus v nedávných knižních přírůstcích

Vít Kremlička21. července 2011 • 11:05
Upír
Upír
• foto: 
Profimedia.cz

Být v dnešní době upírem není jenom tak. Dvaatřicetiletá královéhradecká autorka upíří romance Dvě zrcadla Karolina Limrová o tom ví svoje. Suverénně nás provází dvěma třemi stoletími na americkém Středozápadě a v zapeklitých dilematech příběhu o vztahu mezi upírem a lidskou dívkou Kate.

 

Můžeme s úspěchem pochybovat o tom, zda má vůbec autorka ponětí o lásce, když si vybrala tolik perfidní námět; ale lze se i pobavit: upír, aby své krásce neublížil, se přeorientoval na zvířata; v noci vycucává srny a přes den whisky, nechodí na slunci, ale jenom ve stínu, nejí lidskou stravu a nemá představu o kulinářství, nevyměšuje, a neví tudíž, co je hygiena, má černou krev (švarcblut, jak by řekl vampyrolog z Karpat) a stříbrné oční duhovky, jedná se tudíž o značně ubohý zjev. Když jej autorka zná tolik důvěrně, není snad z její přízně? Bylo by to zábavné!

 

 

Když Bram Stoker psal svého Draculu, sotva tušil, jak pozdvihne román i horor. K dnešnímu dni vzniklo již 217 drákulovských variací – povídek, románů, her a filmů. Ale vraťme se k upíří harlekýnce Karoliny Limrové, kterou letos vydalo prestižní a o českou literaturu pečující vydavatelství Host: trochu mi uniká její smysl. Jedná se o krvas z lékařského prostředí? Anebo o psychodrama s prvky totální paralýzy? Takové nehorázné vzdalování se skutečnosti působí jako balzám pro nenáročné. Škoda, za ústup z uměleckých pozic se vždycky platí...

 

 

Vymalované srdce zdobí obálku sbírky básní Postkomunismus: záškrt autora Tomáše Weisse, který si svazeček sám vydal ve vlastním malém nakladatelství Za tratí. O srdci, silném svalu, možno směle říci, že tvoří středobod lidského jednání a točnu vesmíru Poesie. Básně Tomáše Weisse jsou afektovanými glosami současnosti a vyznačují se přímým, nekompromisním pojmenováváním společenských jevů. Slovní materie zušlechťovaná v básni získává trvalost, v nových či obnovených vztazích se stává uměleckým tvarem, reflexí každodenní skutečnosti toužící k trvalosti vyjádření. Určitá sloganovitá úsečnost Weissových veršů není na škodu (jak naznačuje vážený kritik Jan Štolba), spíše vyjadřuje ducha doby. Verše Stát zase machruje na cikána/ Výzva k nástupu výkonu trestu/ A more nastoupí, co jiného (báseň Už si ji nese z pošty) anebo Uniknout dnes ze spárů důchodců/ Jejich organizované skupiny terorizují města (báseň Není to lehké) naznačují, že se čtenář Weissových básní nebude nudit.

Vít Kremlička


Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
26,030
21,750
29,360
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře