Košilaté historky o Heleně Vondráčkové pod drobnohledem bývalého zpravodajského důstojníka | Reflex.cz
reklama
nahoru
Očima vévody z Ellgutu

Košilaté historky o Heleně Vondráčkové pod drobnohledem bývalého zpravodajského důstojníka

Jan Berwid-Buquoy12. července 2011 • 11:50
Košilaté historky o Heleně Vondráčkové pod drobnohledem bývalého zpravodajského důstojníka
Helena Vondráčková
• foto: 
Profimedia.cz

Zkazky o intimních chvilkách mezi vládními prominenty a hvězdami showbyznysu, to není nic nového. Ve Francii a v Itálii se tento trend s úspěchem praktikuje již celá staletí a země česká nezůstává pozadu.

reklama

 

V době první republiky k těmto účelům údajně sloužil superluxusní vládní bar Boccaccio v bývalém Grand Hotelu Steiner, v jehož intimním prostředí prý zavdávaly příčinu k nepřístupným historkám Lída Baarová, Adina Mandlová, Ljuba Hermannová, Nataša Gollová i první dáma republiky Hana Benešová se svým milencem, ministrem čs. civilního letectví (1929-38) Ing. Janem Bervidou.

 

Po nástupu komunismu v roce 1948 byl Grand Hotel Steiner znárodněn a název hotelu změnil své jméno na Hotel Praha. Vládnímu baru Boccaccio se začalo neoficiálně říkat Bar Ušakov. Fjodor F. Ušakov (1745 - 1817) byl ruským admirálem a dodnes je považován za nejkrásnějšího muže Ruska. Jako takový se stal nesmírně úspěšným erotomanem. Česká veřejnost se s ním mohla seznámit v sovětských filmech Hrdina Černého moře a Koráby útočí z roku 1953 - i když nikoli z hlediska erotického.

 

 

A teď k těm košilatým historkám. Jednoho dne se prý v hotelu Praha (dnes Grand Hotel Bohemia) objevila zpěvačka Vondráčková. V baru Boccaccio (tedy v baru Ušakov) probíhal v tu dobu jakýsi mezinárodní kongres, na němž měla zpěvačka a ostatní dámy stát se součástí tzv. „kulturních večerů“ a v rámci jednoho z nich se prý cosi intimnějšího a za asistence pianina odehrálo mezi ní a vedoucím oddělení kultury ÚV KSČ, Miroslavem Müllerem. Její muž, Hellmut Sickel, měl celé scenérii nečinně přihlížet. Tak tedy hovoří legenda.

 

Jako zkušený bývalý britský zpravodajský důstojník Jejího veličenstva bych výše uvedenou story označil jako „very bold theory“ (velice troufalá domněnka). Za prvé: Kdyby se zde jednalo o intimní styky s vedením strany, proč by s sebou někdo vláčel manžela? Za druhé: ve francouzské restauraci, kde mělo k události dojít, se žádné pianino nikdy nevyskytovalo. Za třetí: Šéf kulturního oddělení ÚV KSČ byl v tu dobu tak zalkoholizován, že se neudržel na nohách; vedoucí číšnice E. Böhmová o tom vypověděla: „Byl naprosto ožralý. Motal se, padal, místy lezl po čtyřech a nakonec nablil do květináče...“

 

Další „very bold theory“ je poměr Heleny Vondráčkové k bývalému předsedovi vlády Lubomíru Štrougalovi. Každý zkušený zpravodajský důstojník si tady musí položit dvě „basic questions“. Za prvé: jak by se s takovýmto milostným stavem vypořádala až chorobně žárlivá paní Štrougalová? A za druhé: jak by milenecký poměr zpěvačka zdůvodnila svému manželovi, kterého v této době vroucně a věrně milovala? A za třetí: Jaký racionální důvod by měla ke vztahu s funkcionářem, jehož nevábné vzezření připomínalo pohádkového vodníka? Dojdeme celkem snadno ad hoc k závěru, že jde o předsudek bez reálných podnětů.

 

 

V biografii Milana Caise Helena o sobě a slavní o Heleně (Praha 1997) o tom Vondráčková vypovídá: „S panem Štrougalem jsem se nikdy nesetkala a znala jsem ho pouze z novin a televizní obrazovky. Mnohem později jsem měla možnost seznámit se s dcerou pana Štrougala, Evou Janouškovou, manželkou novináře Jiřího Janouška. Eva měla tenkrát podobné světlé vlasy jako já, prý mi byla i podobná a navíc jezdila vozem stejného typu i barvy. Často se objevovala se svým otcem a to byl celý ten kámen úrazu.“

 

O šéfovi kultury ÚV KSČ Müllerovi v uvedené publikaci Vondráčková zaznamenává toto: „Pravda byla, že v hotelu Praha v té době probíhal několik dní jakýsi mezinárodní kongres... Soudruh Müller se tam objevil též, a to v takovém stavu opojení, že nebyl sebe mocen. Alkoholem znavený by těžko vstával, natož aby došel ke klavíru, který tam ostatně vůbec nebyl. Tak posuďte sami...“

 

Winston Churchill kdysi prohlásil, že když se někdo stane slavným a objeví se v záři reflektorů, už se nikdy nepozná, kdo to vlastně je. Před námi stojí fantom a nikoli člověk. Ano, slavní lidé se postupem času vyvinou v oběť legend, pomluv a manipulací. Ty se pak zahnízdí v podvědomí všech občanů tak důkladně, že z nich vzniknou legendy.



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama